David Rath podal k Nejvyššímu soudu dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z června 2019, kterým ho Soud odsoudil k trestu odnětí svobody na sedm let a k peněžitému trestu deset milionů korun v souvislosti s rekonstrukcí zámku Buštěhrad. V textu dovolání si Rath nebere servítky, když znovu shrnuje podivné peripetie procesu, náhlou překvalifikaci, veřejné komentáře vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové či prezidenta Miloše Zemana a ministryně Marie Benešové. Zmiňuje také svědectví zamítnutá soudem, která měla prokázat, že údajný úplatek byl určen na financování kampaně ČSSD.
Podle Davida Ratha v jeho věci nerozhodoval, kdo byl oprávněn, neboť rozhodoval vyloučený orgán, skutek byl nesprávně posouzen a uložený trest zákon nepřipouští respektive mu byl uložen trest mimo zákonnou sazbu za čin, jímž byl uznán vinným. Kromě toho mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Z rozsáhlého a pečlivě zpracovaného materiálu, který čítá 117 stran a jeho autorem je advokát Roman Jelínek je zjevné, že se David Rath zřejmě připravuje na Ústavní soud a posléze na stížnost proti České republice.
Ulité „stamiliony“ znovu na scéně
Jen první kapitoly o porušení presumpce neviny a o „mediálním procesu“ zabírají takřka deset stran citací a veřejných výroků: „Mediální hysterie byla namnoze živena fabulacemi a nepravdivými informacemi poskytovanými přímo orgány činnými v trestním řízení (srov. např. nepodložená a nepravdivá vyjádření dozorujícího státního zástupce JUDr. Jiráta o „ulitých stamilionech“ či veřejné výstupy vrchní státní zástupkyně JUDr. Bradáčové). Lze shrnout, že trestní řízení vyvolalo masivní, více než sedm let trvající, invazi médií do soukromí Obžalovaného, narušení cti, důstojnosti a dobrého jména celé rodiny. Tyto skutečnosti napadený Rozsudek nijak nereflektuje,“ shrnuje dopady veřejně ventilovaného případu „Rath“.
Co se týče rozhodování, podle Davida Ratha předně „stěžejní důkazy ve věci realizoval vyloučený policejní orgán pod dozorem vyloučených státních zástupců“. A za druhé: „Obžalobu zastupoval v řízení před soudem prvního i druhého stupně vyloučený státní zástupce, kdy důvodem vyloučení jsou jednak okolnosti na straně vrchní státní zástupkyně v Praze (mediální vyjádření, intimní vztah k vedoucímu policejního týmu P. Vincenzovi, civilní řízení na ochranu osobnosti), tak okolnosti na straně dozorujícího státního zástupce (mediální výstupy ve vztahu k Obžalovanému, civilní řízení na ochranu osobnosti).
Nezákonné odposlechy byly moci lhostejné
Dále podle Ratha ve věci „rozhodl vyloučený předseda senátu soudu prvního stupně Mgr. Robert Pacovský; vyloučený přísedící senátu soudu prvního stupně Jaroslav Otáhal; přísedící senátu soudu prvního stupně neskýtají dostatečné záruky nezávislosti a objektivní nestrannosti soudce; stěžejní důkazy ve věci prováděli vyloučení členové senátu soudu prvního stupně; ve věci rozhodli vyloučení členové senátu Vrchního soudu v Praze; ve věci rozhodl vyloučený předseda senátu odvolacího soudu JUDr. Pavel Zelenka.“
Proč má dotyčné David Rath za vyloučené, prokazuje na dalších patnácti stránkách, které shrnují již známé peripetie Rathova procesu včetně posuzování nezákonnosti odposlechů a pobouřených komentářů představitelů výkonné moci k rozhodnutí, že odposlechy nelze podle zákona použít: „Jinými slovy, otázka zákonnosti odposlechů byla představitelům výkonné moci v zásadě zcela lhostejná. Významné pro ně bylo toliko to, zda MUDr. Rath bude zbaven osobní svobody v důsledku uložení citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody či nikoliv,“ uvádí k tomu David Rath.
Špatně určená škoda a překvapení
Dále David Rath upozorňuje na nesprávný závěr soudu o způsobené škodě Evropské unii, kdy Soud přičetl Rathovi celou částku rekonstrukce zámku ve výši přes sto padesát milionů jako škodu způsobenou EU, přičemž částka za rekonstrukci byla podle odvolacího soudu navýšena neoprávněně jen o dva miliony, což prokazuje na dalších stránkách.
V této souvislosti David Rath rovněž namítá, že obhajoba se nemohla připravit, neboť jí nebylo sděleno, že Soud se rozhodl návrh obžaloby překvalifikovat a soudit ho pro jiný skutek. „Další vadou napadeného Rozsudku je skutečnost, že se jedná o tzv. překvapivé rozhodnutí, porušující princip právní jistoty a právo Obžalovaného na obhajobu, neboť Obžalovaný nebyl nikdy v průběhu řízení před vydáním napadeného Rozsudku upozorněn na možnost překvalifikování skutku na trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. Zákoníku,“ stojí v dovolání doslova.
V kapitole o porušení práva na spravedlivý proces pak Rath shrnuje nezákonné důkazy, opomenuté důkazy a extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěním soudů.
Soud: Zjišťovat, zda šlo o peníze pro ČSSD, je zbytečné
Rath upozorňuje na fakt, že Soud podle jeho názoru zcela rezignoval na zjištění, pro jaký účel a pro koho byl určeny peníze: „Obžalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení opakovaně navrhoval provedení řady důkazů, jimiž se snažil prokázat, že finálním adresátem finančních prostředků, které u něj byly zajištěny při osobní prohlídce dne 14. května 2012 mohla být s vysokým stupněm pravděpodobnosti Česká strana sociálně demokratická (jednalo by se o finanční prostředky ve prospěch této politické strany jednak na její činnost, jednak na nastávající krajské a prezidentské volby),“ stojí doslova v dovolání.
„V této souvislosti Obžalovaný navrhoval provedení výslechu čelných představitelů ČSSD a dalších představitelů strany, kteří v předmětném období měli na starost její financování (Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotky, Jana Hamáčka, Martina Starce), resp. dalších souvisejících důkazů (výslech Ing. Tomáše Brumovského, zpracovatele auditu účetnictví ČSSD, rozpočtu volební kampaně ČSSD na senátní a krajské volby v roce 2008 a v roce 2012,“ uvádí Rath v dovolání.
Poté Rath cituje Vrchní soud v Praze, který má takové důkazy za zbytečné: „Provádění těchto důkazů, považuje za jdoucí nad rámec odvolacího řízení ve smyslu § 263 odst. 6 tr. řádu a za nadbytečné s ohledem na to, že jejich obsah nemůže změnit skutkové závěry, o nichž nejsou důvodné pochybnosti a které z provedených a krajským soudem řádně hodnocených důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu vyvstávají. K tomu Vrchní soud v Praze připomíná, že není zákonnou povinností orgánů činných v trestním řízení provést všechny důkazy navržené stranami, ale je v jejich ingerenci postupovat v souladu se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, jak bylo uvedeno shora, a v této souvislosti vyhodnotit, které důkazy jsou pro jejich rozhodnutí nezbytné a které jsou naopak nadbytečné či zcela nepotřebné.“
Denní sazba není odůvodněna
Podle textu dovolání na fakt, že peníze mohly být určeny ČSSD, upozornil i první oznamovatel Rathových činů Libor Gregor. „Bylo-li by tedy prokázáno, že Obžalovaný nebyl konečným adresátem finančních prostředků, muselo by to mít vliv na právní kvalifikaci jednání, které je mu kladeno za vinu, neboť by za této situace nebylo možné dospět k závěru, že jednal v úmyslu opatřit prospěch ,sobě´“, upozorňuje Rath s tím, že toto má dopad na výši trestu.
Konečně, také výše trestu je podle Davida Ratha nepřípustná: „Uložený trest odnětí svobody ve výši sedmi let je nepřiměřeně přísný (porušení ústavní zásady proporcionality trestu); peněžitý trest byl obžalovanému uložen v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius, neboť takový trest nebyl uložen soudem prvního stupně a státní zástupce jej v odvolání Obžalovanému nenavrhoval, peněžitý trest byl Obžalovanému uložen v rozporu se zákonem, kdy zejména výše denní sazby není nijak odůvodněna a neodpovídá jeho osobním a majetkovým poměrům (čistému příjmu, který by mohl mít za jeden den),“ uvádí v dovolacím důvodu David Rath s tím, že při ukládání trestu nebyla nijak zohledněna délka řízení.
Irena Válová
