Právníkem roku se na pátečním galavečeru stal Robert Fremr, který působí jako místopředseda trestního soudu v Haagu a je favoritem na post předsedy Nejvyššího soudu. Ocenění získala také advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která v řadě kauz zastupuje představitele měst a obcí. Kdo další si letos odnesl cennou sošku sv. Yva?

Česká advokátní komora (ČAK) a epravo.cz uspořádaly již 15. ročník soutěže Právník roku. Na slavnostním galavečeru deset právníků z různých oblastí práva převzalo titul spolu se skleněnou plastikou sv. Yva, patrona právníků.

V kategorii Pro bono, která oceňuje právníky, kteří bezplatně pomáhají slabším a zranitelným, nastala zásadní změna. Přihlásil se k ní donátor, advokát Gerhardt Bubník, který sám v ročníku 2015 vstoupil do Právnické síně slávy. Rozhodl se pravidelně každoročně přispívat 50 tisíci korunami za to, že oceněný svým etickým výkonem advokacie dělá čest jejímu jménu. Za rok 2019 se tímto v pořadí již jedenáctým výhercem stal advokát a zakladatel neziskové organizace Pro bono aliance Vítězslav Dohnal.

Kategorie Talent roku je určena mladým právníkům do 33 let, jejichž autentické písemné odborné a literární práce s právní tematikou vyhodnocuje odborná porota. „Začínající mladé kolegy chceme tímto oceněním, s nímž je svázána i zajímavá finanční odměna, motivovat k odbornému růstu a také k pravidelnému publikování, třeba v našem stavovském periodiku – Bulletinu advokacie nebo v elektronickém Advokátním deníku,“ uvedl předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek. Letos se Talentem roku stal Jakub Drápal, asistent soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové.

Mohlo by vás zajímat

JUDr. Jakub Drápal Foto: PR

Mimosoutěžní ceny

Mimosoutěžně byla již potřetí udělena Cena Václava Mandáka za nejlepší publikovaný odborný článek v Bulletinu advokacie, časopisu vydávaného Českou advokátní komorou. Letošním vítězem se stala autorská dvojice Pavel Mates a František Púry za příspěvek nazvaný Zákaz nucení k sebeobviňování, který vyšel v březnovém čísle roku 2019 a byl přetištěn také v Advokátním deníku. Další z autorských cen, a to za nejčtenější článek roku s právní problematikou na stránkách www.epravo.cz, letos získal cenu advokát Tomáš Sokol za článek „Prostituce včera a zítra“.

Vítěze všech kategorií vybrala desetičlenná odborná porota, která se rozhodovala na základě nominací zaslaných odbornou veřejností přes portál www.pravnikroku.cz.

Občanské a trestní právo

V soutěžní kategorii Občanské právo zvítězil Petr Liška, dlouholetý šéf právního odboru České spořitelny, vysokoškolský pedagog na Právnické fakultě UK i Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. K právu jej přivedl osud otce, který nejdříve působil jako podnikový právník, ale v padesátých letech dvacátého musel z politických důvodů do výroby. A to na zbytek svého pracovního života, protože sametová revoluce pro něho přišla až příliš pozdě. „Považoval jsem proto za úplnou samozřejmost, že na jeho vzdělání a práci navážu a budu se věnovat právu.“

JUDr. Robert Fremr

Trestní právo obsadil letos Robert Fremr, uznávaný trestní soudce Nejvyššího soudu ČR, nyní do roku 2021 působící jako místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Kauzou, na kterou nikdy v životě nezapomene, byl případ Pavla Opočenského odsouzeného soudem prvního stupně pro usmrcení mladého muže, který se jej snažil napadnout. „Odvolací senát pod mým vedením jej nakonec obžaloby zprostil s tím, že jednal v nutné obraně. Odůvodnění našeho rozhodnutí pak bylo použito jako významný argument v odborné debatě, zda je právní úprava nutné obrany dostatečná. Závěr byl, že pokud se správně aplikuje, není nutné její podmínky rozšiřovat.“

Obhajoba zastupitelů a rodinné právo

Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka z Mohelnice specializující se na kauzy municipalit, která zastupuje starosty a zastupitele a je zakladatelkou právní osvěty pro komunální politiky, získala prvenství v kategorii Správní právo. Za svůj vůbec největší dosavadní profesní úspěch považuje, že za dvacet let advokátní praxe pomohla dostat právo samospráv z pozice Popelky do horních pater správního práva jako takového, a výrazně k němu přitáhla pozornost celé právnické obce.

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová Foto: PR

V Rodinném právu zvítězil Lubomír Ptáček, předseda senátu Nejvyššího soudu ČR, český styčný soudce ve věcech rodinného práva dle haagské úmluvy o únosech dětí. „Rodinné právo mne zdaleka nejvíce zasáhlo, a to z toho prostého důvodu, že je to jediná agenda, kde si i po letech kladu otázku, zda jsem v konkrétní věci rozhodl skutečně nejlepším možným způsobem. Odpověď na to neznám, ale snažím se ji nacházet sám i v rozhovorech s lidmi, kteří v této oblasti mají co říct.“

Místopředsedkyně soudu

Místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové na obchodním úseku se specializací na insolvenční spory Jolana Maršíková si odnesla palmu vítězství v kategorii Insolvenční právo. Soudkyní se se stala v lednu 1992 a zákon o konkursu a vyrovnání vstoupil v účinnost jen tři měsíce před tím, 1. října 1991. Tak se stalo, že se začínající soudkyně potkala s novým oborem práva – právem konkursním. „Nejprve to byla výzva, brzy se z konkursního práva a později z insolvenčního práva stal koníček, který mě drží už dvacet osm let. Jsem „služebně nejstarším“ insolvenčním soudcem v republice a celé ty roky se snažím insolvenční právo zpřístupňovat širší odborné veřejnosti.“

Oceněný Lubomír Ptáček z NS

Zvláštní cena sv. Yva za zásluhy o advokacii míří k Ladislavu Krymovi, dlouholetému předsedovi kárné komise ČAK a v letech 2004–2019 tajemníkovi ČAK. K největším problémům, které řešil několik let, včetně zastupování Komory před soudy, patřila snaha absolventů různých pseudoškol, škol bez licencí a zahraničních vysokých škol, nechat se bez dalšího zapsat do seznamu advokátních koncipientů, případně advokátů. Nakonec se podařilo po složitých jednáních s Ministerstvem školství, Ministerstvem spravedlnosti a úpravou legislativy docílit toho, že zapisováni jsou pouze absolventi právnických fakult tuzemských vysokých škol, a absolventi studia na zahraničních vysokých školách, kteří prokážou znalosti českého práva.

Síň slávy

Do Právnické síně slávy za výjimečný celoživotní přínos českému právu vstoupili společně Petr Ritter a Zdeněk Šťastný, advokáti z Olomouce, advokátní funkcionáři, spisovatelé, spolutvůrci prvního polistopadového zákona o advokacii, zakladatelé nadace a celoživotní propagátoři advokátního povolání. Potkali se na právech se před jedenapadesáti lety na jednom kolejním pokoji. Prožili spolu pět let studií a studentských radovánek, zapojili se do společenských protestů, zažili vysokoškolskou stávku v roce 1969, pohřeb Jana Palacha a jejich osudy se definitivně propojily.

Do Právnické síně slávy vstoupili olomoučtí advokáti – Petr Ritter a Zdeněk Šťastný Foto: PR

Společně promovali v roce 1973, společně se stali advokátními koncipienty a společně nastoupili do Advokátní poradny v Olomouci. Oba ve stejný den, 25. července 1980, a před stejným oddávajícím úředníkem, jeden v pravé poledne a druhý o půl hodiny později, ztratili svobodu. A jak jinak, vzájemně si své sňatky také odsvědčili, a jejich manželství trvají dodnes.

Hned po revoluci v roce 1989 se angažovali v Občanském fóru a také v advokacii. Chtěli vytvořit advokacii svobodnou, demokratickou, a tak iniciovali takzvanou Olomouckou výzvu do vlastních řad. Ta měla zásadní vliv na budoucnost advokacie. Oslovili s ní všechny advokáty zapsané v seznamu vedeném Ústředím české advokacie, a i díky následným aktivitám známějších kolegů jako doktora Čermáka, Šolce, doktorky Burešové a dalších, byl za jejich účasti formulován a v zákonodárném sboru posléze přijat nový zákon o advokacii. Oba advokáti se pak podíleli i na dikci prvního polistopadového advokátního tarifu. A postupně se – aby neohrozili chod své kanceláře – také střídali po několik volebních období v představenstvu komory, kárné komisi a kontrolní radě.

V roce 1994 založili Nadaci bezpečná Olomouc bojující proti kriminalitě. V devadesátých letech rovněž pomohli zabránit dalšímu drobení republiky vyvoláním podpisové akce Prohlášení mlčících Moravanů. Podíleli se na vzniku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a přišli i s myšlenkou na rámcové hromadné pojištění advokátů při výkonu advokacie prostřednictvím Komory. Ač se oba svojí právnickou odborností podíleli na ustavení prvních městských a místních samospráv a koncipovali první organizační uspořádání měst a krajů, po celou dobu odmítali veškeré pokusy okolí nechat se vtáhnout do politiky. Právní agenda obcí a měst však vedla postupně k profesnímu zaměření jejich společné advokátní kanceláře. Od roku 1990 pracují pro statuární město Olomouc, od vzniku krajů v roce 2000 pracovali i pro Jihomoravský a Plzeňský kraj, pro Olomoucký kraj a dalších šedesát měst a obcí pracují dosud.

Dušan Šrámek