Ministerstvo spravedlnosti zúžilo návrh zákona o hromadném řízení. Možnost podat hromadnou žalobu se má nově týkat jen spotřebitelských sporů. Resort tak vyslyšel námitky řady právních odborníků, kteří zákon dlouhodobě kritizují. Dopadů se ale obávají i ekonomové. Podle bývalého guvernéra České národní banky a hlavního ekonoma společnosti Generali CEE Miroslava Singera hrozí, že firmy si budou vytvářet kvůli možným žalobám rezervy. Ty pak promítnou do výše mezd či cen výrobků.
Jak může zákon ovlivnit chod ekonomiky jako takové? Je opravdu možné, že by kvůli hromadným řízením mohla tuzemská ekonomika spadnout do recese, jak varují někteří ekonomové?
Špatná regulace ekonomiku vždy poškozuje. Samozřejmě, že univerzální a pro většinu ekonomických subjektů neblahý zákon ji poškodí velmi. První nástřel zákona o hromadných žalobách mi do této definici zapadal.
Ministerstvo spravedlnosti působnost zúžilo pouze na spotřebitelské spory. Zmírnilo tak tyto obavy?
To zúžení pomohlo a bylo žádoucí.
V článku pro deník Právo jste kritizoval systém řízení opt-out. Jaké jsou jeho ekonomické hrozby ve vztahu k firmám?
Nejde ani tak o firmy, ale o spotřebitele. Mohli by přijít o vztahy (smlouvy, produkty), se kterými jsou spokojeni, aniž by si všimli, že se vůbec něco děje. Pokud tam opt-out zůstane, může se snadno stát, že spotřebitel nezaregistruje, že někde běží nějaké hromadné řízení, které se ho týká. Nebo nebude vědět, jaké následky bude mít, že se neodhlásí. A na konci řízení může být nepříjemně překvapený, že zničehonic přišel o výhodné stavební spoření nebo hypotéku, které už za stejně dobrých podmínek nesjedná. Opt-out je samozřejmě také mnohem více ohrožující i pro žalované, pro firmy.
Proč?
V režimu opt-out se díky anonymitě snáz vytvoří umělé nároky a uplatní nátlakové žaloby. Problém je to, že soudní řízení se tu vede vlastně o fiktivní odhad, nejde o reálnou škodu, za kterou by stáli konkrétní zákazníci. Pro firmy je pak i těžší si ta rizika nějak racionálně kvantifikovat a připravit se ně. Budou vytvářet zbytečně vysoké rezervy, které jim budou chybět na investice, rozvoj a mzdy. Argument, že hromadná žaloba má bojovat proti šmejdům, opt-out nezdůvodňuje. Šmejdi, budou-li žalovaní, jednoduše společnost zruší a založí si nové s.r.o., ať už bude v zákoně opt-out nebo opt-in. Opt-out dopadne hlavně na firmy, které skutečně podnikají, něco vyrábí nebo poskytují a nemůžou rychle podnik zrušit a začít jinde a pod novým názvem.
Znamenalo by tedy vytváření rezerv zdražení zboží a služeb? Z čeho tento předpoklad vychází?
Z toho, že managementy firem nejsou bandami ignorantů, vyhodnocují si rizika a připravují se na ně. Zavedení každé nové regulace vyžaduje, aby se na ni firma připravila – přizpůsobila jí své procesy, přepsala smlouvy a zohlednila finanční rizika, která přináší, kontrolovala dodržování nových pravidel. To vyžaduje finanční i lidské zdroje a vytváří tedy nové náklady, které se někde odrazí – ve vyšší ceně výrobku, omezením růstu mezd, omezením investic do inovací. Vedle toho samozřejmě musí reálně fungující a podnikající firmy kalkulovat s rizikem, že proti nim bude hromadná žaloba podaná. Čím úspěšnější podnik, tím atraktivnější terč hromadné žaloby bude. A to bez ohledu na to, že žaloba nemusí být nakonec vůbec úspěšná. Ale i když bude nakonec soudem odmítnuta, bude to po letech a přinese to firmě náklady – na právníky, dohledávání důkazů, PR a odvracení reputačních škod a zamezení odlivu zákazníků a zaměstnanců atd. I když se ukáže, že žaloba byla nesmyslná, tyhle náklady firmě už nikdo nenahradí. Bude ráda, když dostane zpět alespoň to, co zaplatí právníkům, protože žalobce má podle zákona skládat jen malé finanční garance. Takže se ty náklady a rezervy promítnou v prvé řadě do cen zboží a služeb.
Pomůže tedy zákon spotřebitelům?
Já myslím, že úprava sporů tak, aby byla zajištěna větší rychlost a jednotnost rozhodování soudů může pomoci. Ďábel ale leží v detailu a zákon nyní ještě zdaleka není „upečen“.
A bude-li „upečen!“ špatně, platí to, co jsem uvedl výše.
(epa)
