Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Petrem Mikešem rozhodl, že státní zástupci pověření výkonem vedoucí funkce nemají kárnou pravomoc. Podle kárného senátu je navíc sporná praxe „pověřenců“ ve státním zastupitelství jako taková. „Ačkoliv si je soud vědom, že pověřování výkonem funkce je jak v případě soustavy státního zastupitelství, tak v případě soudů, rozšířeným jevem, nenalézá pro něj u státního zastupitelství dostatečnou zákonnou oporu,“ konstatuje se v rozhodnutí.
Kárný senát NSS tak rozhodl minulý týden ve věci kárného řízení se státním zástupcem Okresního státního zastupitelství (OSZ) v Ostravě Martinem Pavelkou.
Senát řízení zastavil, neboť došel k závěru, že návrh byl podán osobou, která není podle zákona oprávněna žalobu podat. Tu totiž na Pavelku podal státní zástupce Ladislav Hradil. Ten působí jako státní zástupce OSZ ve Frýdku Místku, přičemž k OSZ v Ostravě byl dočasně přidělen od února letošního roku a zároveň opakovaně pověřen výkonem funkce vedoucího státního zástupce. Celkem 4 měsíce pak dokonce vykonával funkci na základě pověření od pověřeného vedoucího Krajského státního zastupitelství v Ostravě.
Ve zdůvodnění pak senát rozebral, proč k tomuto závěru dospěl, přičemž primárně se opřel o výklad zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců a také zákona o státním zastupitelství.
A z tohoto výkladu vyplynulo, že takové oprávnění příslušní pouze v zákoně vyjmenovaným osobám. „Kárný soud tak nevidí důvod, aby pokud zákon o kárném řízení stanoví pravomoc podat návrh tam konkrétně vyjmenovaným vedoucím státním zástupcům a ministrovi spravedlnosti, vykládal dané pojmy šířeji, než jak jsou vykládány v jiných právních předpisech,“ uvádí se v rozhodnutí.
V něm je také zpochybněna dosavadní praxe v soustavě, spočívající v široce pojímaném oprávnění vedoucích krajských státních zástupců vůči okresním státním zastupitelstvím. Ten v podstatě činí z vedoucích okresních státních zástupců jakési náměstky vedoucího krajského státního zástupce. „Krajský státní zástupce je oprávněn pouze navrhovat určitou osobu ministrovi spravedlnosti ke jmenování okresním státním zástupcem, ale nikoliv ji sám jmenovat. Pokud by mělo být jeho oprávnění vykonávat správu krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v zajišťování jejich chodu po stránce personální vykládáno tak, že má činit jakákoliv opatření nezbytná pro řádný chod státních zastupitelství v jeho obvodu, pak by se muselo připustit, že například v případě nedostatku státních zástupců může určité osoby splňující zákonné podmínky sám pověřit výkonem funkce státního zástupce,“ konstatuje se v rozhodnutí s tím, že takový výklad je zcela absurdní.
Nezákonné v plném rozsahu
Kárný senát taktéž došel k závěru, že je nezákonná praxe pověření výkonem vedoucí funkce v plném rozsahu, a nikoliv pouze pro jednotlivé úkoly, jak podle kárného senátu předpokládá zákon o státním zastupitelství. Cílem zákonodárce totiž bylo, aby se na osobě v čele příslušného státního zastupitelství shodly vždy dva orgány. „Tento záměr zákonodárce by byl popírán, pokud by mohli být výkonem funkce s týmiž pravomocemi bez jakéhokoliv dalšího omezení pověřeni státní zástupci pouze na základě rozhodnutí nadřízeného státního zástupce. Naopak v souladu s ním je, pokud nepřítomného vedoucího státního zástupce po nezbytnou dobu zastupuje jeho náměstek, který je v souladu s § 10 odst. 6 jmenován ministrem spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná. Postupným pověřováním výkonem funkce by mohla soustava státního zastupitelství ministra spravedlnosti zcela obcházet a nepotřebovala by s ním nalézat shodu při jmenování vedoucích státních zástupců, jak to zákon předpokládá,“ konstatuje se v rozhodnutí. Kárný senát se zde pozastavuje nad tím, že ani jedno z oslovených míst (Ministerstvo spravedlnosti, Nejvyšší státní zastupitelství, Krajské státní zastupitelství v Ostravě, OSZ v Ostravě) „z těžko pochopitelných důvodů“ neuvedlo možnost výkonu příslušné pravomoci náměstky.
V této souvislosti zmínil kárný senát i to, že záměrem zákonodárce je i vyšší ochrana vedoucích státních zástupců při výkonu jejich funkce, kdy je lze odvolat pouze ze závažných důvodů. „Oproti tomu praxe pověřování počítá pouze s dočasným pověřením. Nicméně i kdyby bylo pověření na dobu neurčitou, nezakládá ani jedno pověření žádnou míru ochrany takto pověřeného státního zástupce, neboť nejsou žádná omezení v možnosti pověření kdykoliv zrušit. Takový státní zástupce pak přirozeně může být mnohem náchylnější k tomu, aby vyšel vstříc přáním nadřízeného státního zástupce, aby se udržel v právně nijak nechráněné pozici,“ varuje před možným zneužíváním pravomocí v soustavě státního zastupitelství kárný senát.
Ten ve svém rozhodnutím také upozorňuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu (25 Cdo 4710/2016), z něhož vyplývá možný závěr, že pokud pověření funkcí neučinil ministr spravedlnosti, jedná se o rozhodnutí nicotné. „Nejvyšší soud tedy vyšel z toho, že pokud bylo pověření uděleno ministrem spravedlnosti, pak není nicotné. V nyní posuzované věci však pověření nebylo uděleno orgánem oprávněným jmenovat, jímž je ministr spravedlnosti, ale pouze krajským státním zástupcem, či dokonce v rozhodném období pouze státním zástupcem pověřeným výkonem funkce krajského státního zástupce. Tímto pohledem lze pověření považovat za rozhodnutí nicotné,“ popsal svůj pohled kárný senát s tím, že v této věci není ovšem nezbytné se k této otázce vyjadřovat, neboť postačilo zjištění, že v tomto případě se jednalo o ke kárné žalobě neoprávněný orgán.
Samotné kárné řízení se státním zástupcem Martinem Pavelkou ale tímto rozhodnutím neskončilo. Libor Malý, který byl do funkce vedoucího krajského státního zástupce v Ostravě jmenován ministryní spravedlnosti Marií Benešovou teprve letos v říjnu (od 1.4. byl pouze funkcí pověřen rozhodnutím vedoucího Vrchního státního zastupitelství v Olomouci) totiž již na Pavelku podal minulý týden kárnou žalobu pro stejné skutky.
Petr Dimun
