Případ nezákonného stíhání zastupitelů Postoloprt má od září na stole nejvyšší státní zástupce ke kontrole skončené věci. Výsledek kontroly zatím není znám. Zastupitelé trestně stíhaní za podcenění objektu se škodou o 2 840 Kč vyšší, než je škoda značného rozsahu, byli obžaloby zproštěni. Kauza se mezitím stala případovou studií pro všechny zastupitele, radní, starosty, ale i pro policii a státní zástupce.
Vyplynulo to ze sympozia Odpovědnost za správu veřejného majetku v rámci Pražského právnického podzimu.
Sympozium se odehrálo v pátek 15. Listopadu 2019 ve spolupráci s advokátní kanceláří Žižlavský. Advokát Michal Žižlavský vybral případ Postoloprty k demonstraci chyb, kterých se mohou z neznalosti dopouštět zastupitelé, k popisu postupů policie a státních zástupců a k vyjmenování opatření, jež mohou zastupitele vyvinit z trestněprávních následků jejich rozhodování včetně hlasování.
O případu Postoloprty Česká justice dlouhodobě a opakovaně informuje. Případ se dnes ovšem ubírá zcela jiným směrem a co se vlastně stalo, zcela zaniká v informacích o kárné žalobě ministryně spravedlnosti na státního zástupce, který ve věci vykonával dozor, o protestu státních zástupců proti kárnému návrhu nebo o stížnostech ke Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Podle advokáta Michala Žižlavského nařídil dne 13. září 2019 nejvyšší státní zástupce kontrolu skončené věci.
Jak se ne/vyráběla magická hranice půl milionu
Co se stalo? Zastupitelstvo města Postoloprty dne 21. 10. 2015 hlasováním rozhodlo o prodeji domu na náměstí za cenu jeden milión korun manželům, manželka měla v domě krejčovství. Pro hlasovalo jedenáct zastupitelů, jeden hlasoval proti, jeden se zdržel. Jak poznamenává Michal Žižlavský, zastupitelé nechtěli na náměstí večerku nebo podobný podnik.
Po schválení celého procesu prodeje se ovšem objevil další zájemce, který nabídl o padesát tisíc více. Když nebyl akceptován, protože transakce už byla uzavřena, podal trestní oznámení. Trestní stíhání za hlasování pro prodej domu za uvedenou cenu běželo další tři roky. Jeho základem byl nesprávně vyhotovený posudek, který objednala policie a státní zástupce akceptoval.
Radní a zastupitelé města Postoloprty včetně starosty byli obviněni a následně obžalováni, že porušili povinnosti při správě cizího majetku a způsobili značnou škodu, což je podle zákona škoda vyšší než 500 000 Kč. Posudek znalce žaloby totiž ocenil dům na náměstí na částku 1 502 840 Kč, tedy na hodnotu jen o 2 840 Kč vyšší, než je hranice „značné škody“ – půl milionu.
Naopak znalec obhajoby ocenil dům na 1 100 000, což znamená, že rozdíl oproti kupní ceně je menší než 500 000. Znalecký posudek žaloby byl navíc nepřezkoumatelný a zabýval se zcela jinou cenou.
Nikdo nerespektoval § 38 zákona o obcích, podle kterého může za určitých okolností obec prodat majetek i pod cenou. Dle revizního posudku Vysoké školy ekonomické však byla u soudu prokázána cena domu na náměstí v době prodeje 950 000 Kč, přičemž posudek potvrdil, že při prodej lze zohlednit i neekonomická hlediska jako udržení živnosti v obci, obec nebude dále řešit špatný stav domu.
Velká trojka: Pečlivost, loajalita a informovanost
Jak vyplynulo z rozsáhlé prezentace případu, policie a státní zástupce neřešili, zda došlo ke zločinu se zločinnými následky, nýbrž se od samého začátku vše točilo kolem hranice údajné škody 500 000 Kč. Že půl milionu je důležitá hranice v rozhodování radních a starostů, potvrdil Michal Žižlavský. Měli by si dát pozor všichni zastupitelé, kteří uzavírají transakci, smlouvu nebo spravují pohledávku v této hodnotě.
Podle analýzy případu musí každý zastupitel, aby jednal s péčí řádného hospodáře splnit tři podmínky: Loajalitu k obci, informovanost a potřebné znalosti a podklady a pečlivost. „Pečlivost je opak lenosti,“ upozornil dokonce několikrát Michal Žižlavský na delikty z prosté nedbalosti a nezájmu.
Současně definoval čtyři úrovně informovanosti: expert a expertní tým, odborník, poučený laik a rozumný laik. Rozumným laikem je zastupitel, poučeným laikem může být starosta, gesční radní, specializovaný zastupitel. Odborníci už jsou v řadách státních zaměstnanců, jsou to i advokáti, daňoví poradci, starostové, předkladatelé.
Nejvyšší odbornost pak má specializovaná právnická firma, insolvenční správce, soudní znalec a „velká čtyřka“. Proč je to důležité? Protože v budoucím trestním stíhání se nemusí policie ptát, zda si zastupitelé informace sháněli, ale může se ptát i na to, zda je sháněli u specialistů – tedy zda například k majetkové transakci nepřibrali rozvodového advokáta.
Podle analýzy Žižlavského hraje v rozhodovacím procesu mimořádnou roli už uvedená pečlivost. Znamená to také řešit nebo požadovat řešení nebo vysvětlení zjevné nesprávnosti nebo neúplných podkladů a nesprávného postupu. Kdo je pečlivý, ten se zasadí o doplnění stanoviska specialisty nebo expertního týmu.
Podle Žižlavského je rovněž nezbytné zabývat se vznesenými námitkami a zejména pochybnostmi odborníků interních i externích, to znamená například negativní stanovisko příslušného odboru, posudek znalce, právní rozbor advokáta. Je třeba se zabývat i námitkami zdánlivě nesmyslnými, nebo takovými, které někdo za nesmyslné považuje.
Zbavte se odpovědnosti pravidlem štafety
Zastupitelé by se měli dostat do podobné pozice jako orgány korporací v souvislosti s TOPO, kdy se v případě trestního řízení zjišťuje, zda učinili vše, co učinit mohli. Jde o tzv. bezpečný přístav. „Kdo jedná pečlivě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou nastat,“ formuluje Žižlavský tezi inspirovanou zákonem o korporacích, který není ovšem v případě obcí použitelný.
Další zjištěný problém je sama správa majetku a cena obvyklá, což je převažující obsah práce zastupitelů. Znalecký posudek, vyhodnocovací stanovisko, cenová mapa nejsou ze zákona povinné, jenž je zde riziko nedostatku informovaného jednání, když zastupitelé žádný takový nástroj nepoužijí. Odpovědnost podle Žižlavského omezuje také dodržení pravidla štafety, totiž když odbornost nemám, opatřím si ji, tím omezím svoji odpovědnost, kterou přenesu na odborníky. „Orgány činné v trestním řízení jsou nezávislé a mohou kriminalizovat i jednání, kdy zákon posudek neukládá,“ zaznělo na sympoziu v souvislosti s jiným případem, kde se to stalo – s případem Parkanová.
Aby to nebylo tak jednoduché, Žižlavský jako odborník na insolvence upozorňuje na nutnost lustrovat partnery transakcí a smluv, přičemž subjekt nemusí být zapsán v insolvenčním rejstříku, a přesto je v úpadku. Odehraje se zdánlivě výhodná transakce, obec prodá majetek za cenu obvyklou, ale kupující skončí v insolvenčním řízení.
Mohou nastat dvě pro obec děsivé noční můry: Kupní cena ještě nebyla zaplacena a nelze ji už doplatit, protože by šlo o zvýhodnění věřitele. Obec se musí přihlásit do insolvenčního řízení.
Ještě horší je druhá varianta: Kupní cena už byla uhrazena, ale z transakce se subjektem v úpadku se stává neúčinný úkon a insolvenční správce žádá kupní cenu vrátit zpět.
Cena ovšem není při transakcích s obecním majetkem jediné kritérium, ilustroval nakonec advokát na případu prodeje akcií pivovaru Náchod, kde soud porovnával nabídky z hlediska výhodnosti a rizik.
Závěrem Michal Žižlavský shrnul, jak omezit osobní odpovědnost:
- Začněte tím, že správně určíte právní rámec svých povinností a odpovědnosti. Pohybujte se vždy v jeho mezích.
- Důsledně využívejte „pravidlo štafety“ s přihlédnutím k hodnotě kontraktu nebo výši pohledávky. Nemáte-li dostatečnou odbornost, opatřete si ji. Omezíte svoji odpovědnost, přenesete ji na odborníky.
- Zabývejte se upozorněními, která se objeví před přijetím rozhodnutí. Opatřete si dostatečné podklady pro konkrétní rozhodnutí včetně stanovisek expertů.
Případovou studii a analýzu končí Žižlavský větou: „ Vše dokumentujte. Jde o důkazní prostředky, které vám pomohou, když to budete potřebovat!“
Irena Válová
