Důvody, pro které vzal senát Městského soudu v Praze (MS) v čele se soudkyní Veronikou Cukerovou soudce Ivana Elischera do vazby v září letošního roku, byla „toliko nepodložená obecná konstatování, nepodpořena žádnou relevantní konkrétní skutečností, která by mohla být podkladem pro rozhodnutí o omezení osobní svobody obžalovaného“. K tomuto závěru dospěl Vrchní soud v Olomouci (VS) v rozhodnutí, kterým 22. října propustil Elischera z vazby a které má Česká justice k dispozici.

Senát Veroniky Cukerové rozhodl o vzetí Elischera do vazby 16. září, a to na základě návrhu státního zástupce Vladimíra Pazourka. U soudu totiž vypověděla advokátka jedné ze svědkyň, varnsdorfská právnička Michaela Pretschová, že byla Elischerem telefonicky kontaktována před výpovědí její klientky. V telefonátu se měl Elischer dotazovat na okolnosti její výpovědi a zároveň jí měl požádat, aby informovala svědkyni o tom, že její věc se té projednávané nijak netýká a má právo odepřít výpověď se zdůvodněním, že soud špatně poučuje svědky.

Senát Cukerové pak ve zdůvodnění koluzní vazby, v níž strávil Elischer celkem 37 dní, mj. uvedl, že se jednalo pokus ovlivnit svědkyni a soudce Elischer by v takové činnosti mohl pokračovat. Dále měl pak působit na nevyslechnuté znalce a padělat, pozměňovat a ničit důkazy, veskrze tedy vůbec mařit objasňování skutečností závažných pro trestní řízení.

Soudce Elischer ve své stížnosti poukázal na ustálený výklad příslušného ustanovení trestního řádu, z něhož vyplývá, že poskytovat právní rady svědkům nelze považovat za ovlivňování a koluzní důvod vazby. Svědky již ani ovlivňovat nemohl, neboť jediným nevyslechnutým byl svědek jím navržený, kterého sám vyhledal a který se omluvil v den, kdy byl soudem vzat do vazby. Znalecké posudky byly poskytnuty v rámci přípravného řízení a všechny důkazy byly již zajištěny a jsou k soudu k dispozici.

Mohlo by vás zajímat

VS v Olomouci po seznámení se s obsahem výpovědí konstatoval, že z proběhlého vylíčení událostí ohledně telefonátu Elischera advokátce Pretschové nevyplývá, že by „jakkoliv, byť zprostředkovaně, působil na svědkyni v tom směru, jak by měla ve věci vypovídat“, a ani svědkyně sama pak ve své výpovědi u soudu žádný nátlak nezmínila. „Uvedený telefonický kontakt s advokátkou svědkyně z hlediska jeho obsahu nelze podřadit pod pojem maření zjištění skutkových okolností důležitých pro objasnění věci“, konstatovali soudci VS v Olomouci.

Komentář trestního řádu

Ti ve svém rozhodnutí také doslovně uvedli znění příslušného komentáře k trestnímu řádu, na který se odkazoval i sám soudce Elischer, a v němž se výslovně uvádí, že za nepřípustné ovlivňování svědka nelze považovat připomenutí mu práv, které svědči v jeho prospěch. Z tohoto ustáleného výkladu svým rozhodnutím senát Veroniky Cukerové zřejmě excesivně vybočil.

Soudci VS v Olomouci dali taktéž po vyslechnutí záznamů z líčení zapravdu Elischerovi v tom, že soudkyně Cukerová nedostatečně poučovala svědky. Přisvědčili také Elischerově námitce ohledně možného ovlivňování dalších svědků a možného ničení či pozměňování důkazů: nebylo koho ovlivňovat a co ničit a padělat.

„Popsané jednání obžalovaného JUDr. Ivana Elischera podle závěru vrchního soudu sice nelze označit za adekvátní procesnímu postavení jmenovaného ve věci, kdy případné nedostatečné či nesprávné poučení svědkyně ze strany soudu mohl namítnout přímo do protokolu v hlavním líčení a domáhat se nápravy, zároveň však ho nelze vyhodnotit za jednání odůvodňující zákonný podklad pro vznik vazebního důvodu ve smyslu §67 písm. b) tr. ř., pro který byl obžalovaný dne 16.9. 2019 usnesením Městského soudu v Praze vzat do vazby“, konstatuje se v rozhodnutí VS v Olomouci.

Proti vazbě Elischera se postavila i Unie obhájců, podle které jeho jednání soudce nemohlo naplnit literu zákona o koluzní vazbě.

Soudce Elischer již v pondělí oznámil soudu, že mj. podal podnět ministryni spravedlnosti ke kárné žalobě na soudkyni Cukerovou, neboť svoji vazbu považuje za nezákonnou. Kárné senáty Nejvyššího správního soudu ve své rozhodovací praxi posuzují jako kárné delikty pouze ta rozhodnutí soudců, která jsou buď zřejmě nezákonná, v rozporu s platnou právní úpravou či excesivně vybočují z ustálené praxe. Zároveň však právě v případě rozhodování soudů ohledně vazeb posuzují velice přísně případná pochybení soudů, byť by se jednalo o pochybení v řádu hodin. V jednom z posledních rozhodnutí také jeden z kárných senátů konstatoval, že nezákonnou vazbu nelze zhojit tím, že by byla případně započítána do uloženého trestu.

Petr Dimun