Více než čtyřicet přednášejících, stovky posluchačů a koncert v srdci fakulty. To byl třetí ročník Noci fakulty na pražských právech. Ten letošní byl věnován třicátému výročí Sametové revoluce.
Fakultní noc na pražské právnické fakultě byla jednou z mnoha akcí, které už od května společně pořádají Univerzita Karlova a studentské spolky k výročí třiceti let od Sametové revoluce a osmdesáti let od uzavření vysokých škol nacisty pod iniciativou Svobodný listopad.
Navštívit všechny přednášky během fakultní noci bylo nemožné. Program byl nabitý a zájemců dorazilo tolik, že šatny musely dokonce krátkodobě přestat přijímat kabáty.
Profesor Jan Kysela je mezi akademickou obcí velmi populární. Potvrdil to dlouhý spontánní potlesk, doprovázený bušením do lavic, dupáním a hvízdáním, jakmile ho moderátorka mezi přítomnými uvítala a představila téma, o němž bude hovořit – Vládnou nám ti, které si zasloužíme.
Kysela přiznal, že se při přípravě inspiroval mnoha zdroji. Jedním z nich byla i kniha Politická psychologie od Oskara Krejčího, který v roce 1989 pracoval jako poradce tehdejšího federálního premiéra Ladislava Adamce a byl tak jedním z hybatelů listopadových událostí, byť na straně tehdejší moci. „Dostane-li se někdo k moci, může v zásadě buď něco nového budovat, anebo to už vybudované udržovat nebo ničit. To jsou tři modely moci,“ připravil si Kysela půdu pro to, jak si podle něj stojí náš prezident. „Když už nezaložím žádnou katedrálu ani knihovnu, tak ji aspoň podpálím. To je ten třetí model moci. A to je Miloš Zeman,“ dodal. „A vy sám jste o prezidentské kandidatuře neuvažoval?“ ozvalo se z publika. „Neuvažoval,“ odpověděl Kysela.
Na přednášce společně s ním participoval i psychiatr Radkin Honzák pojednáním o psychopatech: „Hloupější psychopati, těch je asi dvacet procent, jsou ve vězení. A ti chytřejší jsou buď v politice nebo ve velkých firmách. Liší se tedy od sebe šikovností. Ale všechny je spojuje absence strachu,“ dodal.
Velký zájem byl i o příspěvek ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové, zaměřený na dnešní pohled na zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Šimáčková je spoluautorkou jeho komentáře. „Žila jsem v době komunistického režimu a byla stejně nešťastná jako každý, kdo tu žil. Minulý režim, to byla šeď, beznaděj, nesvoboda a lež. Rozumím ale, proč se někteří lidé po druhé světové válce rozhodli pro komunismus. Bylo by totiž jistě úžasné, kdyby existoval režim, který by nastolil spravedlnost a v němž by byli všichni šťastní,“ uvodila Šimáčková své pojednání o přechodu od komunismu k demokracii.
Za největší přínos zákona o protiprávnosti komunistického režimu pak považuje, že ho Ústavní soud neshledal protiústavním. „Víte ale, co pro mne samotnou bylo tím opravdovým přelomem v přechodu od totality k demokracii?“ zeptala se přítomných. „Vypuštění vedoucí úlohy komunistické strany z Ústavy?“ hádal jeden z mnoha desítek přítomných, advokát Pavel Uhl „Přijetí Listiny základních práv a svobod,“ odpověděla Šimáčková. A krátce se rozhovořila o tom, co pro ni znamenají lidská práva. „Když lidé bojují o lidská práva, mají pro to zpravidla dvě touhy. Touhu po svobodě. Ta je spíš pravicová. A touhou po rovnosti. Ta je spíš levicová. Když se to ale přežene s tou pravicovou touhou, zvrhne se v sobectví. A když se to přežene s tou levicovou, zvrhne se v závist,“ dodala.
Vyrovnání s komunistickým režimem je podle Šimáčkové obtížné, protože ke změně režimu došlo před třiceti lety u kulatého stolu. A listopadová revoluce je právě proto označována jako sametová. V důsledku tohoto pak ale podle Šimáčkové nemohla nastat jednoznačná právní ani politická diskontinuita starého režimu s novým a ten nový do sebe vstřebal bývalé reprezentanty totalitní moci jako běžné aktéry demokratické politiky nebo úspěšné podnikatele. „Pokud se podíváte okolo sebe, vidíte někde bývalé komunisty?“ zeptala se Šimáčková přítomných. „Nemusíme zacházet do politiky,“ nabádala Šimáčková přítomné. „Stačí zůstat v justici. Bývalí komunisté totiž zůstali ve vedoucích místech naší justice,“ poznamenala.
Jedním z programu Noci fakulty bylo také předání ocenění za vynikající studijní výsledky, tvůrčí činnost, diplomové nebo disertační práce, výukové pracoviště a vyučujícího.
Tomáš Nahodil
