Úvahy o tom, že by se Nejvyšší správní soud (NSS) měl změnit na apelační a rozhodovat správní spory, odmítl na konferenci Efektivita a kvalita českého soudnictví – hodnocení a perspektivy jeho předseda Michal Mazanec. „Máme 29 soudců a jsme také soudem kárným,“ připomněl Mazanec s tím, že soud podle něho nemá kapacity nahrazovat správní orgány při jejich rozhodování.
S akademickým pohledem na justiční praxi v rámci konference vystoupil v Senátu v odpoledním bloku právní teoretik z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr. Jako jednu z největších bolestí soudnictví zmínil správní soudnictví v Praze, kde řízení trvá zhruba tři roky.
Podle něj je třeba soud personálně posílit či se zamyslet nad tím, zda by NSS neměl rozhodovat coby odvolací instance. Wintr dal za příklad Rakouský model, kde je délka správního řízení v průměru výrazně kratší. Podle Mazance je ale taková představa nemyslitelná. „Rakousko se nepotýká s takovým nedostatkem správních soudců jako my. My máme 4 procenta správních soudců, v Rakousku je to celých 21 procent soustavy, “ upozornil Mazanec.
Při diskuzích s odborníky na správní právo pak zaznívají argumenty i proti navyšování soudců a tzv. „vytloukání klínu klínem“. U případného navýšení soudců NSS odpůrci také namítají, že to povede k popření role soudu coby sjednocovatele judikatury, neboť ve větším počtu soudců bude také docházet k většímu rozptylu názorů. Chyba je podle mnohých soudců systémová. „Měl by se změnit systém a procesní předpis,“ uvedl Mazanec, který dokončil debatu se soudci a odbornou veřejností ohledně možností změn soudního řádu správního, podněty předal ministerstvu a jedná o podobě jejich zpracování a předložení do legislativního procesu.
Wintr se ve svém příspěvku dále věnoval nálezu Ústavního soudu, který zakázal funkcionářům opakování mandátu, což je podle něj správné. Vymezil se i proti myšlence vytvořit Nejvyšší radu soudnictví, protože ji lze snadno zneužít. Současný stav je podle něj „funkčním kompromisem“. Varoval také před změnou kárného řízení, se kterou počítá resort spravedlnosti – systém by se měl vrátit k dvoustupňovému projednávání kárných provinění. Podle něj současný systém prokázal svou kvalitu.
Z pozice vysokoškolského pedagoga pak upozornil na neprůhledný systém výběru a jmenování nových soudců, který je v současné době tak nejasný, že studentům nenabízí vyhlídku na kariéru v justici. „Jdou dělat asistenty za nevalné peníze, poté čekají a při nejasných vyhlídkách řada z nich odchází do advokacie. a to není dobře,“ konstatoval Wintr.
V rámci odpoledního panelu vystoupila také prezidentka Soudcovské unie a soudkyně Městského soudu v Praze Daniela Zemanová. Ve svém příspěvku se věnovala celoživotnímu dilematu soudců – zda by měla věc být vyřízena rychle nebo o něco pomaleji, ale kvalitněji. Zatímco rychlost rozhodování právní normy opakovaně definují, o kvalitě zmínky nenajdeme. „Myslím, že soudci by stáli o to, aby i kvalita byla nějak upravena a oni se mohli opřít o standardy a vyžadovat je,“ uvedla.
Soudní řízení není jen rozhodnutí a odůvodnění, věc někdy neskončí meritorním rozhodnutím a důležité jsou co se týče kvality rozhodování také přípravné úkony, kde se mohou stát zásadní nedostatky. Přiznala, že soudci odůvodnění svých rozhodnutí často píší spíše pro odvolací stupeň, nikoliv pro účastníky řízení. „Soudce musí obstát v obou pohledech. Musí být srozumitelné, jak soudce vyřešil základní sporné otázky,“ dodala. Povinností soudce je podle Zemanové udržovat si odbornou úroveň a na základě svých zkušeností si nastavit určitý standard kvality. „Čím to budeme činit vědoměji, tím ta úroveň bude lepší. Z nastavené úrovně kvality nesmíme slevit ani v případě, že cítíme tlak na rychlost,“ uzavřela prezidentka Soudcovské unie.
Eva Paseková, Petr Dimun
