Stížnost, kterou podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Rostislav Bajger na Vrchní soud v Praze (VS) proti zastavení trestního stíhání Libora Grygárka, nepřináší žádné nové důkazy. A s těmi, které ve stížnosti Bajger zmiňuje, se již soud vyrovnal. Vyplývá to ze srovnání stížnosti s rozhodnutím o zastavení trestního stíhání. Grygárkovi kladl žalobce za vinu, že z titulu náměstka VSZ v Praze ze známosti zamezil řádnému vyřízení švýcarské žádosti o právní pomoc, která se měla týkat údajné trestné činnosti Romana Janouška.
„Podle státního zástupce v projednávané věci existují rozpory mezi důkazy, pro které je třeba provádět důkazy v hlavním líčení a současně, jestliže soud I. stupně má takovýto náhled na hodnocení předložených důkazů, je státní zástupce toho názoru, že v kontradiktorním řízení v rámci hlavního líčení bude nutno provádět další důkazy, které státní zástupce navrhne, a případně je i provede,“ konstatuje Bajger ve stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS) o zastavení stíhání Grygárka. Žádné nové důkazy však nezmiňuje, nabízí je až pro hlavní líčení. Stejně tak se o žádných nových důkazech nezmiňuje ani v závěrečném shrnutí stížnosti. „V přípravném řízení byly opatřeny důkazy, které jsou ve vztahu k některým skutečnostem relevantním z hlediska posouzení věci v určitém rozporu, kdy některé takové důkazy jsou usvědčující povahy a jiné vyviňující povahy. Za takové situace je na místě obžalobu projednat v hlavním líčení, důkazy v něm provést v souladu se zásadami bezprostřednosti a ústnosti a až následně je hodnotit při pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu,“ stojí pouze v dokumentu.
I podle vedoucího VSZ v Olomouci Ivo Ištvana nalézací soud nehodnotil řadu důkazů. „Naše argumentace, stížnost má asi 26 stran, tkví v tom, že soud prvního stupně podle našeho názoru řadu důkazů z přípravného řízení – a my ty důkazy ve stížnosti vypočítáváme – nehodnotil,“ konstatoval pro server Aktuálně.cz. Jak ale vyplývá z rozhodnutí MS, ten se s důkazy navrženými v obhajobě vyrovnal a ve zmíněné stížnosti se řada napadených důkazů navíc několikrát opakuje.
Analýza: Co říká usnesení soudu v kauze Libora Grygárka?
Státní zástupce například znovu připomíná výpovědi dalších státních zástupců VSZ, aniž by je ale hodnotil a vysvětlil, v čem se jeho hodnocení liší od závěrů soudu. „Rozhodně ale jejich výpovědi nejsou v rozporu s tím, jak je hodnotil nalézací soud. Všichni způsob vyřízení schválili. Pouze v případě JUDr. Grygárka však bylo shledáno pochybení a to tak závažné, že dosahuje intenzity trestného činu. Ostatní nebyli ani kárně postiženi. Tuto disproporci nepovažuje soud za spravedlivou. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že obviněnému Grygárkovi nelze oprávněně vyčítat, že nedal pokyn k zahájení úkonů trestního řízení,“ píše se v rozhodnutí MS.
V další části stížnosti operuje Bajger výpovědí tehdejšího ředitele odboru závažné hospodářské kriminality VSZ v Praze Zbyňka Egera, který řekl, že odpověď protikorupční policie pouhým prostým srovnáním a rozsahem jeho původní žádosti se jeví jako stručná a nepostihující všechny aspekty předmětné žádosti. Odpověď policejního orgánu se pouze omezuje na konstatování, že proti Janouškovi či jeho rodinným příslušníkům není českými orgány vedeno trestní řízení, s tím, že koncepce původní byla podle svědka evidentně širší.
Mohlo by vás zajímat
Soud se podle Grygárka touto výpovědí vypořádal, když uvedl, že vrchní státní zástupce postup naopak rozšiřoval, než aby ho omezoval. „Právě tato kolonka je v usnesení o zahájení trestního stíhání desinterpretována tak, že jsem měl obsah žádosti bagatelizovat. Ve stížnosti citovaný názor svědka se v žádném případě nevztahuje k nikomu jinému než k policistům. Jinými slovy, tento důkaz umožňuje jediný výklad, a to ten, že jsem švýcarský požadavek společně s JUDr. Vlastimilem Rampulou ještě rozšířil,“ oponuje Bajgerovi Grygárek. „Poznámka doplněná obviněným obsah požadovaného šetření nijak neomezovala, ale spíše rozšiřovala. V tomto směru se soud nemůže ztotožnit se závěrem státního zástupce o tom, že obviněný porušil své povinnosti tím, že povahu žádosti o právní pomoc nepřiléhavě bagatelizoval, neboť pravdivý komentář, výslovný souhlas s navrženým postupem a jeho rozšíření takto interpretovat nelze,“ stojí pak v usnesení MS.
Grygárek polemizuje i s další Bajgerovou námitkou, která se týká svědectví bývalého náměstka policejního prezidenta Jiřího Houby. Bajger uvádí, že mu bylo ředitelem protikorupční policie sděleno, že tento policejní útvar dostal od VSZ v Praze pouhou žádost o lustraci a informaci, zda zpracovávají spis Blaník, a že další postup bude řešen Grygárkem. Neuvádí však, že žádný takový spis nikdy neexistoval, jak konstatoval už soud. Houba rovněž vypověděl, že ve všech případech byly složitější kauzy projednávány na úrovni ředitele policejního útvaru nebo jeho náměstka, a vrchního státního zástupce nebo jeho náměstka. „Bylo-li tedy kterýmkoli ze svědků řečeno, že jsem se o některé důležité kauzy zajímal, tak to vyplývalo z mého postavení a obvyklých zvyklostí,“ vysvětluje Grygárek.
O tom, že Bajger manipuloval s důkazy, má podle Grygárka svědčit i záznam ze sledování Janouškovy kanceláře v Galerii Myšák ze dne 16. srpna 2012. Státní zástupce reprodukuje záznam zachyceného rozhovoru dvou osob, které se baví o švýcarském účtu Janouška tak, že měl Grygárek celou věc smést ze stolu. Ve svědecké výpovědi tyto osoby ale sdělily, že pouze komentovaly článek z internetu. Na základě takto interpretovaného rozhovoru však požádal Bajger úspěšně o další nasazení operativních prostředků. I s tímto se ovšem soud vypořádal.
Obdobně zavádějící je podle Grygárka rovněž poukaz na výsledek dohledové prověrky na VSZ Praha poté, co již Grygárek odešel. Jejím výsledkem bylo postoupení poznatku státním zástupcem VSZ v Praze ÚOOZ k zahájení šetření případného podezření ze spáchání trestné činnosti Romanem Janouškem v České republice. Bajger nicméně v žalobě neuvedl, že ani tato aktivita nevedla k zahájení trestního stíhání proti Janouškovi, což připomíná i soud.
Bajger ve stížnosti opět operuje novinovým článkem, v němž tehdejší ministr vnitra Martin Pecina říká, že policie čeká se zahájením trestního stíhání na pokyn od státního zastupitelství. „Úkony trestního řízení zahajuje policejní orgán, který má k tomu zákonné zmocnění, ale také prakticky má k případu nejvíce informací, neboť může využít i policejní databáze, které obsahují také operativní informace, které jsou mimo policii nedostupné. V tomto případě se věcí zabývalo několik policistů, z toho tři ředitelé specializovaného útvaru ÚOKFK. Všichni dospěli ke stejnému závěru, to znamená, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 158 odst.3 tr.ř,“ konstatoval k této námitce soud.
Ve stížnosti zpochybňuje Bajger i motiv údajného nadržování Janouškovi, kterým měla být osobní známost. Soud totiž jednoznačně konstatoval, že v době vyřizování švýcarské žádosti, tedy na přelomu let 2008 – 2009, neexistuje žádný přímý důkaz, že by se Janoušek s Grygárkem znali. „Osobní známost může být pouze možným motivem páchání trestné činnosti, není však znakem skutkové podstaty. Trestné činy mohou být páchány s motivem, který se nikdy nepodaří orgánům činným v trestním řízení objasnit“, píše Bajger. Ovšem právě na motivu osobní známosti bylo postaveno celé obvinění a následná žaloba, a tento motiv stojí hned v úvodu sdělení obvinění.
Bajger se nicméně snaží opět prokázat, že se v inkriminované době Grygárek s Janouškem znali. Operuje svědectvím Petra Ďurici, který uvedl, že si myslí, že se Janoušek s Grygárkem znali. Bajger ale neuvedl další část této výpovědi, kde Ďurica říká, že si nevzpomíná, že by je oba někdy viděl se spolu bavit. Jako další důkaz nabízí svědectví odsouzeného Jana Nejedlého, který uvedl, že byl svědkem toho, že se Janoušek a Grygárek spolu bavili v Obecním domě. Bajger naproti tomu ve stížnosti zpochybňuje výpověď Luďka Sekyry, který byl jako třetí u údajné schůzky a který popřel, že by se oba znali. Ve skutečnosti ale Sekyrovu výpověď podporují výpovědi dalších osob, které v danou chvíli v restauraci rovněž byly. I s tím se soud ve svém zdůvodnění vypořádal a konstatoval, že vzájemná známost nebyla prokázána. Přesněji řečeno, že v přípravném řízení nebyl zajištěn žádný přímý důkaz, prokazující, že obviněný Grygárek Romana Janouška v době vyřizování švýcarské právní pomoci osobně znal.
Dušan Šrámek
