Opatrovnickou agendu by měli soudit soudci se životními a profesními zkušenostmi, protože rozhodují o nezletilých dětech. „Nikoliv začínající soudci nebo ti, co se jinde neosvědčili,“ myslí si soudkyně Okresního soudu Kolín a Libuše Kantůrková. Podle ní by měly být zavedeny na tuto agendu specializace, což se daří na okresech a částečně už i na krajských soudech. Novela občanského zákoníku pak způsobila nárůst opatrovnických věcí asi o 30 procent.
Libuše Kantůrková, která je také a předsedkyní Spolku rodinněprávních a opatrovnických soudců, své zkušenosti z praxe představila na semináři v Senátu „Aktuální situace v péči o ohrožené děti – s mezinárodním kontextem“ v pondělí 21. října. Akci pořádala senátorka Jitka Chalánková. Semináře se zúčastnili zástupci pěstounů, dětských center a dětských domovů, opatrovnických soudů, psychologové a sociální pracovníci.
Díky specializaci v opatrovnických věcech jsou podle Kantůrkové rozhodnutí o nezletilých dětech více předvídatelná. Problémem je ovšem velké zatížení soudců, což zhoršila poslední novela občanského zákoníku, která nařizuje rozhodnout o opatrovnických věcech do šesti měsíců. „Lhůta se nedá splnit, chybí nám například dostatek znalců,“ uvedla Kantůrková. Posudky jsou třeba zejména v oblasti psychologie a psychiatrie. Když chce navíc rodič oddálit vynesení rozsudku, je řada legálních možností a obstrukčně používaných nástrojů, kterými toho lze docílit. „Opatrovnický soudce může měsíčně dobře zvládat kolem 28 věcí. Mám kolegy co mi přiznají, že jich mají i 78,“ uvedla soudkyně. Nový občanský zákoník pak podle ní ztížil a prodloužil proces osvojení dítěte, kdy u jednoho případu je třeba sedm rozhodnutí soudu.
Podle Kantůrkové už je také dávno překonáno to, že by soudy děti svěřovaly primárně do péče matek. „Tento mediální mýtus odrazuje slušné otce se vůbec snažit o svěření dětí do péče,“ míní soudkyně.
Čtěte také: Zástupci justice: Předsedové soudů podceňují problematiku sporů o děti
Se svou kolegyní Kamilou Horkou z Obvodního soudu pro Prahu 9 zdůraznily, že střídavá péče má mnoho úskalí a že je opomíjen institut společné péče o děti, který je pro děti většinou lepší. „Kojence do střídavé péče prostě nedám,“ uvedla.
Podle Horké se v poslední době i v soudním řízení projevuje hypertrofie práv dětí na úkor jejich povinností. „Dříve bylo také mnohem více dohod. Vzrůstá agresivita mužů, ale i žen. Lidé se nestydí chovat hrubě a agresivně ani v jednací síni a děti se stávají prostředkem boje ve válce rodičů,“ uvedla zkušená opatrovnická soudkyně.
Kamila Horká se také vymezila proti preferenci přechodné pěstounské péče ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí. „Riziko vytvoření vazby během jednoho roku je velmi zatěžující,“ upozornila s tím, že bohužel dlouhodobých pěstounů je nedostatek. „Na Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je vyvíjen nátlak k umístění do přechodné pěstounské péče. Ale pěstoun je prověřen jen jednou, což by soudu nemělo stačit a pěstouny by se mělo prověřovat průběžně,“ uvedla.
Soudkyně se vyjádřila také ke snahám zrušit ústavní výchovu a ponechat pouze ochrannou výchovu v případě dětí páchajících trestnou činnost: „MPSV má nebezpečné snahy ústavní výchovu zcela zrušit a ponechat pouze ochrannou výchovu u případů trestné činnosti. Jenže jsou i děti s výchovnými problémy, u nichž se objevuje kombinace užívání drog, útěků z domova, záškoláctví a naprostého nerespektování rodičů. Pak musí společnost nastavit určité mantinely chování a nezletilý musí mít nejen práva, ale také povinnosti, nezbytné i pro jeho dospělý život. Musí existovat „záchranná brzda“ před pádem na dno,“ uvedla Horká. Současně upozornila na podle ní nevhodnou metodickou příručku MPSV určenou kurátorům, podle která nelze děti starší 14 let v jejich rozhodování omezovat.
I další účastníci semináře se shodli, že pomoc ohroženým dětem musí i nadále poskytovat pěstouni společně s dětskými centry a domovy. Jednostranná podpora některého z typů péče o ohrožené děti by mohla zhoršit jejich ochranu a zúžit možnosti řešení jejich konkrétní situace. Zlepšení a změny současného systému ochrany dětí by se měly týkat zejména fungování přechodných pěstounů, protože se v mnoha ohledech ukazuje jako problematické. „Dobře fungující systém ochrany ohrožených dětí by měl nabízet širokou škálu pomoci, která musí být zaštítěna skutečnými odborníky. Debata o případných změnách musí být vyvážená a nesmí být zkratkovitě zužována na spor mezi zastánci pěstounské a ústavní péče. Takový spor neexistuje,“ uvedla na semináři senátorka Chalánková.
(epa, chys)
