Občanka Ruské federace podala dvě žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění osoby na území podle zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo vnitra vízum neudělilo na základě utajovaného zjištění, že osoba by mohla ohrozit bezpečnost státu. Ruska si stěžuje u veřejné ochránkyně práv a ombudsmanka už podruhé píše vládě, že jí vnitro znemožňuje činnost, když jí odepírá přístup k utajenému spisu. Podle ombudsmanky nemusí utajované informace vůbec existovat, i když vnitro identifikovalo původce.
První stížnost vládě na vnitro poslala veřejná ochránkyně práv v jiném případu už letos v únoru, přičemž si stanoviska s ministrem vnitra vyměňovala takřka celý rok 2018. V případu šlo o neudělení víza, které se rovněž opíralo o utajované informace a zjištění, že osoba je bezpečnostní hrozbou pro český stát. Toto stanovisko vydává Policie ČR a tajné služby v režimu utajovaných informací.
Ministr vnitra Jan Hamáček zastává dlouhodobě názor, že ombudsmanka není příslušná vyhodnocovat závěry tajných služeb a policie, proč je osoba bezpečnostní hrozbou pro stát, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Tyto informace vzhledem k jejich charakteru nejsou součástí spisu a nejsou určeny širokému okruhu lidí, kteří by se s nimi měli seznamovat, napsal Šabatové už loni Hamáček. Ombudsmanka reagovala stížností české vládě, dle které jí vnitro znemožňuje výkon funkce. Česká justice o situaci podrobně informovala.
Odbor i komise potvrdily stanovisko tajné služby
Nyní se situace opakuje v případě Rusky, která opakovaně žádá Českou republiku o dlouhodobé vízum ze účelem strpění na území podle zákona o pobytu cizinců. Vízum jí nebylo z bezpečnostních důvodů uděleno. Loni v říjnu si kvůli tomu stěžovala u ombudsmanky. „Na základě podnětu stěžovatelky jsem zahájila šetření postupu odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „OAMP“) v řízeních o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění. OAMP obě žádosti stěžovatelky zamítl z důvodu ohrožení bezpečnosti státu a Komise ministra vnitra pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců následně v novém posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza potvrdila závěry OAMP,“ shrnuje vývoj případu veřejná ochránkyně práv, která v dubnu 2019 požádala o možnost seznámit se s předmětnými utajovanými informacemi.
„Ředitelka OAMP mi neumožnila seznámit se s utajovanou informací s odůvodněním, že tato informace pochází od zpravodajských služeb, jež jsou podle § 1 odst. 9 zákona o veřejném ochránci práv z působnosti veřejného ochránce práv výslovně vyňaty. Dále ředitelka s odkazem na § 58 zákona o ochraně utajovaných informací uvedla, že pro nahlížení do listin s utajovanými informacemi není naplněn předpoklad nezbytnosti s jejich seznámením pro výkon mé funkce,“ stěžuje si vládě veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.
Přesto tajná informace neexistuje?
Přesto, že se závěrem tajných služeb pracovaly dva orgány, ombudsmanka ve své stížnosti vládě datované 4. října 2019 naznačuje, že informace od tajných služeb nemusí existovat: „Nezpřístupnění informace bylo odůvodněno tím, že utajovaná informace pochází od zpravodajských služeb, které jsou podle ustanovení § 1 odst. 9 zákona o veřejném ochránci práv vyloučeny z jeho působnosti. Tuto skutečnost nezpochybňuji a od počátku nebylo mým úmyslem jakkoliv přezkoumávat činnost zpravodajských služeb a hodnotit obsah jejich stanoviska. Co však v rámci své působnosti hodnotit mohu, je způsob, jakým OAMP s utajovanou informací naložil. Konkrétně se tedy mohu zabývat např. tím, zda utajovaná informace skutečně existuje či zda v ní je obsažen závěr, který byl důvodem zamítnutí žádosti,“ uvádí v odůvodnění stížnosti pro vládu doslova Anna Šabatová.
Jenže v bohaté korespondenci, která je přílohou stížnosti vládě, se nachází i dopis ředitelky OAMP z 23. května 2019, která jasně identifikuje původce informací: „Předmětné utajované informace pocházejí od orgánů veřejné moci odlišných od Ministerstva vnitra, konkrétně v tomto případě od zpravodajských služeb. Podle ustanovení § 1 odst. 9 zákona o Veřejném ochránci práv jsou však zpravodajské služby České republiky z působnosti Veřejného ochránce práv výslovně vyňaty. Tato působnost proto nemůže zahrnovat ani listiny těmito orgány vydané,“ píše vnitro Šabatové.
Ombudsmanka: Chybný postup moci výkonné
Jak dále vyplývá z předmětného dopisu z vnitra, Šabatové byly poskytnuty spisy a žadatelce o vízum sděleny důvody jeho neudělení: „Pro tyto účely Vám v příloze zasílám na základě Vaší žádosti příslušné spisy včetně informací o důvodech neudělení dlouhodobého víza, které byly žadatelce resp. jejímu právnímu zástupci doručeny. Zcela jistě z nich lze posoudit, zda Ministerstvo vnitra naplnilo zákonné podmínky ustanovení § 169m zákona o pobytu cizinců, tedy zda v informaci o důvodech neudělení víza bylo uvedeno, že důvodem pro zamítnutí víza je ohrožení bezpečnosti státu a zda bylo na podklady rozhodnutí obsahující utajované informace náležitě odkázáno,“ odpovídá v dopisu vnitro ombudsmance s tím, že ustanovení §169m zákona o pobytu cizinců je zcela jednoznačné a nepřipouští více výkladů.
Jak vyplývá ze stížnosti vládě, veřejná ochránkyně práv si je zřejmě vědoma, že svého cíle seznamovat se s utajovanými informacemi nedosáhne: „Ministerstvo vnitra odmítá předložit písemnosti, které potřebuji k výkonu své funkce, ač je k tomu povinno podle zákona o veřejném ochránci práv. Znemožňuje mi tak řádný výkon funkce. Nezbylo mi proto, než splnit povinnost vyrozumět o tom vládu České republiky podle § 20 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 20 odst. 3 zákona o veřejném ochránci práv,“ shrnuje situaci ombudsmanka.„Vyrozumění vládě předkládám pro informaci, neboť jsem si z minulosti vědoma odlišného právního výkladu vlády. Tato okolnost mě však nezbavuje povinnosti informovat vládu o chybném postupu moci výkonné,“ uzavírá svoji stížnost na ministerstvo vnitra veřejná ochránkyně práv.
Irena Válová
