Nové křídlo Nejvyššího soudu s knihovnou, archivem a kancelářemi pro půldruhé stovky zaměstnanců dnes v Brně slavnostně otevřeli předseda soudu Pavel Šámal a ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za hnutí ANO). Od aktuální potřeby rozšířit prostory soudu přitom uplynuly téměř dvě desátky let a cílovým stavem je přestěhovat v budoucnu tuto instituci do nově či rozsáhle adaptované budovy v centru města. Ministerstva však musí nejprve vyřešit kritickou situaci řady justičních budov v celé republice. Rozpočet resortu spravedlnosti má být přitom v příštím roce krácen o 10 %.
Moderní desetipodlažní objekt vyrostl jako „přílepek“ k hlavní památkově chráněné budově z 30. let minulého století (autorem byl významný funkcionalistický architekt Emil Králík pozn. red.), kam se Nejvyšší soud přestěhoval z Prahy v září 1993. Zatímco tehdy stačila jen část objektu, zanedlouho už v něm bylo velmi těsno, připomněl po symbolickém přestřižení pásky předseda NS ČR prof. Pavel Šámal: „V roce 1993 přišlo z Prahy spolu s tehdejším předsedou Otakarem Motejlem 13 soudů, v roce 1996 už jich bylo 49 a dohromady měl Nejvyšší soud několik set pracovníků. Krize nastala po roce 2002, kdy za předsedkyně Wagnerové nastupovali první asistenti soudců, bylo to nezbytné, protože tehdejší nápad byl několik tisíc ročně. Řešením bylo zakoupení zchátralého sousedního obytného domu za 17 milionů korun.“
Ministryně Benešová hovoří o stavu soudních budov:
Odborný posudek nedoporučil objekt rekonstruovat, ale raději strnout a postavit znovu. Projekt i stavební povolení byly k dispozici do tří let. Ne však peníze, naopak resort v roce 2007 projekt na neurčito pozastavil. Nejvyšší soud tak musel nadále nejen platit základní údržbu a deratizaci budovy určené k demolici, ale současně v jednom z bytových domů v okolí alespoň nouzová detašovaná pracoviště pro asistenty soudců – náklady se pohybovaly ve statisících až milionech ročně. Vybudování nového křídla si prof. Šámal dal jako jeden z hlavních úkolů hned při nástupu do funkce začátkem roku 2015. A skutečně se mu už po několika měsících podařilo přesvědčit tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (hnutí ANO): „Pozval jsem ho k nám, a když viděl, jak se v jedné místnosti 8×5 metrů tísní 15 asistentů, našli jsme rychle společnou řeč. Tyto stavby obvykle trvají u nás dlouho, nám se podařilo během necelých dvou let zajistit z rozpočtu ministerstva 150 milionů korun, zrevidovat přes deset let starý projekt firmy Arch.Design s.r.o. podle aktuálních potřeb a předpisů, vybrat dodavatele stavby Zlínstav a.s. a předat mu staveniště.“
Lavory v jednačkách
Finální náklady byly nakonec o zhruba 15 milionů nižší (ze 135 milionů korun uhradilo ministerstvo spravedlnosti 129 mil., částkou 6 mil. Kč se podílel sám NS pozn. red.), přestože samotná doba výstavby se protáhla zhruba na dvojnásobek.
Podle Šámala šlo ale vždy o objektivní potíže – bylo potřeba odstranit plynovou přípojku a výrazně zesílit vodovodní potrubí pod staveništěm, aby jej nepoškodily těžké stavební stroje, dokonce krátce po zahájení stavby bylo nutné změnit původně plánovanou technologii – lití betonu mezi stěnami staré a nové budovy, když se pod tíhou a tlakem materiálu provalila stěna historické hlavní části. Celé dva měsíce zabral rovněž pyrotechnický průzkum, protože v okolí byla nalezena nevybuchlá letecká puma z druhé světové války.
Pavel Šámal k otevření nové budovy
Budova byla oficiálně předána minulý měsíc. Má sedm nadzemních pater a tři pod úrovní terénu, kde jsou garáže pro 20 vozidel, technologické zázemí a nový archív NS. V přízemí našla důstojné místo rozsáhlá knihovna, která od roku 1993 fungovala spíš jako provizorium, o patro výš je nová jednací místnost, vybavena i jako malý multifunkční sál. V dalších nadzemních podlažích jsou pak především typizované kanceláře pro většinu z půldruhé stovky asistentů soudců (sami soudci – 70 stálých + 12 stážistů – zůstávají v historické části, obě budovy jsou propojeny v jednotlivých patrech), v nejvyšším patře je pak sedm nových ubytoven pro soudce, kteří přijíždějí pracovat do Brna z celé republiky. I pro tuto justiční budovu vyrobili značnou část nábytku vězni pracující v dílnách Vězeňské služby ČR.
Přestože dnes slavnostně otevřená přístavba výrazně zlepšila zázemí zaměstnanců Nejvyššího soudu ČR, mnohé problémy ve staré budově přetrvávají. I pro ni přislíbila ministryně Benešová finanční pomoc, dlouhodobý záměr přesunout celý soud do kompletně modernizované historické budovy v centru města (což se v minulosti podařilo v případě Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství) ale zatím vnímá jako hudbu velmi vzdálené budoucnosti: „Máme naordinované snížení rozpočtu o 10 procent. Nechci, aby se to dotklo justice, a proto nejvíc spoříme přímo na ministerstvu. Musíme se ale postarat především o stávající budovy po celé republice. Projela jsem jich dost, takže vím, v jakém jsou stavu. Například u jednoho okresního soudu ve středních Čechách mají v jednacích síních lavory v jednačkách, protože tam dlouhodobě prosakuje střecha. Tohle musíme samozřejmě upřednostnit a také konečně rozjet stavbu nové justiční budovy v Ústí nad Labem – ta stará je v zátopové zóně a je ve velmi špatném stavu. Při návštěvě jednoho z mých předchůdců tam dokonce vypadlo okno, často tam nefunguje elektřina, zastavují se výtahy. Tam už je dokonce základní kámen, ale stále někde ve sklepě a pan prezident, který na něj poklepával, je už dost nervózní. Na to peníze budou, ještě se to ale musí vysoutěžit.“
Ivan Holas
