Rovných 199 exekučních caus s extrémně dlouhými a neodůvodněnými průtahy měla na svém kontě soudkyně Okresního soudu v Prostějově Pavla Doupovcová. Alespoň tento počet uváděly dvě kárné žaloby, které na ni v roce 2017 a 2018 podal předseda soudu Petr Vrtěl. Nejvyšší správní soud ovšem o obou rozhodl teprve nyní, protože právě v souvislosti s tímto případem vyvstaly opakované nejasnosti kolem sjednocování názoru jednotlivých kárných senátů, a proto bylo toto konkrétní řízení na delší dobu přerušeno. Ve finále navíc kárný senát pouze schvaloval dohodu mezi oběma aktéry, jejíž uzavření jim sám před prázdninami doporučil.
V obou kárných žalobách, které senát v závěru projednávání nakonec spojil, byla magistře Doupovcové vytýkány trvale chaotická a nesystémová práce a trvale snížený podprůměrný pracovní výkon. JUDr. Vrtěl vysvětlil po skončení jednání České justici, že na tento stav, trvající už od roku 2014, měla zřejmě největší vliv těžká osobní a rodinná situace kárně obviněné. Tu se snažil maximálně zohlednit například sníženým nápadem nových věcí, ani to ale zjevně nepomohlo, stejně jako výtka, kterou jí udělil na jaře roku 2017. Krátce po ní tedy následovala první kárná žaloba, další následovala asi po roce a půl.
Kárný senát č. 16 (jeden ze tří senátů, které na NSS rozhodují ve věcech soudců) však po prostudování první žaloby dospěl k závěru, že se musí nejprve obrátit na rozšířený senát NSS, aby ten sjednotil rozdílný pohled jednotlivých kárných senátů. Konkrétně požadoval vyjasnit otázku přesné definice kárného skutku v případě, že průtahy v určitém časovém období se týkají více skutků (což koneckonců bývá u podaných kárných žalob obvyklé). Už před deseti léty totiž dva kárné senáty tuto situaci hodnotily zcela odlišně – jeden podřadil průtahy ve více causách pod jediný skutek v daném časovém období (a počet průtahy zasažených věcí zohlednil pouze ve výši kárného opatření), druhý naopak konstatoval, že každý jednotlivý skutek musí být posouzen individuálně.
Je jasné, že podobná nejednotnost není kárnému řízení příliš ke cti, nicméně rozšířený senát NSS dospěl jak v minulosti, tak i nyní (29. května 2019) k totožnému závěru: podle zákona není kompetentní rozdílnou judikaturu jednotlivých kárných senátů sjednocovat. Jednotlivé senáty tedy mají i nadále důsledně respektovat předchozí judikaturu, překonávat ji pouze ve výjimečných případech a doprovodit takové rozhodnutí podrobným a precizním odůvodněním.
Kárný senát č. 16 se tak opět vrátil k projednávání původní i v mezidobí napadlé druhé kárné žaloby. Obě věci spojil a nařídil jednání, současně se ale předseda senátu Karel Šimka obrátil na obě strany návrhem na nalezení společného stanoviska, které by bylo možné řešit uzavřením dohody o vině a kárném opatření. To se podařilo, a proto bylo samotné projednávání případu poměrně krátké. Soud pouze zrekapituloval časový a skutkový rozsah žaloby s tím, že počet skutků, které lze brát do úvahy, se snížil z původních 199 na 85, protože většina už byla sankcionována výtkou předsedy OS v Prostějově.
Ve zbývajících věcech uznala Pavla Doupovcová své pochybení a přijala navrhované sankční opatření – snížení platu o 12,5 % po dobu jednoho roku, což je lehce nad polovinou zákonné sazby. To uznal kárný soud za adekvátní a dohodu mezi oběma stranami schválil. Předseda Šimka stručné odůvodnění uzavřel konstatováním, že stejně jako ostatní kárné senáty rozhodující ve věcech soudců berou přiměřené použití dohody o vině a kárném opatření v kárném řízení nejen jako možné, ale dokonce velmi vhodné – dokonce jej preferují jako nejlepší způsob řešení podobných poměrně jednoznačných případů.
Ivan Holas
