Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s Miluší Doškovou potrestal soudce Okresního soudu v Chomutově (OS) Libora Lhoťana citelnou srážkou z platu. Nevyhověl tak návrhu předsedkyně chomutovského soudu Kateřiny Vltavské na odvolání z funkce soudce. Soudce Lhoťan podle rozhodnutí senátu způsobil neodůvodněné průtahy v mimořádném rozsahu ve více jak třiceti věcech.
Kárný senát v úterý dokončil jednání, které proběhlo v červnu a které přerušil především z důvodu výslechu svědkyně. Tou byla v úterý místopředsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem Lenka Ceplová. Kontrola pod jejím vedením totiž doporučila předsedkyni Vltavské podání kárné žaloby.
Důvodem prověrky senátu soudce Lhoťana bylo, že v pravidelných kontrolních zprávách měl nejvyšší počet věcí zcela bez úkonu. Z následné debaty se soudcem Lhoťanem byla Ceplová překvapena především absencí reflexe. Jeho reakcí bylo, že je vše v pořádku a už všechny případy nařídil. U tříletých věcí však podle Ceplové vyvstává otázka, proč v nich nebylo jednání nařízeno dříve – je zřejmé, že tak soudce učinil evidentně v souvislosti s kontrolou.
V předchozích letech to přitom s výkonností soudce Lhoťana nevypadalo zle, propad nastal od roku 2017. Vedení soudu po nástupu Vltavské do funkce totiž razantně zvýšilo výkon soudu, což vedlo ke snížení nedodělků z 11 tisíc věcí na polovinu. Oproti tomu výkon soudce Lhoťana šel dolů, přestože měl zastaven nápad a specializace na obchodní agendu přešla na všechny soudce.
Polovina věcí proti ostatním soudcům
Soudce Lhoťan tak oproti ostatním soudcům, schopných ročně vyřídit okolo 500 věcí, vyřídil pouze polovinu. „V severních Čechách jsou velmi výkonní soudci, ač to někdy tak nevypadá,“ uvedla Ceplová s tím, že vysokých výkonů u chomutovského soudu dosahují všichni soudci, s výjimkou Lhoťana. Ten měl v době její kontroly v procesu 117 věcí, přičemž ze sta věcí bylo evidentní, že si jim nevěnoval. „Když má někdo v běhu fakticky 117 civilních věcí, tak je úplně nepředstavitelné, aby jeho referenční doba, kdy sáhne na spis, byla tři roky. Pro to prostě neexistuje vůbec žádné možné vysvětlení, s výjimkou atomového výbuchu a s výjimkou povodně, aby se něco takového mohlo připustit“, uvedla Ceplová. „Musím bránit práva lidí, kteří k nám chodí pro službu a chtějí od nás nějaké rozhodnutí v rozumné době a oni ho prostě nedostanou. A není důvod, proč ho nedostanou,“ pokračovala ve výpovědi Ceplová, která přirovnala stav senátu soudce Lhoťana k případu již bývalého libereckého soudce Vladimíra Maxy, kterého zbavil kárný senát funkce.
Na dotaz předsedkyně senátu Doškové, jak si vysvětluje, že v případě Maxy bylo opakovaně podáno kárné řízení, zatímco v případě soudce Lhoťana nikoliv, Ceplová uvedla, že právě to, že se jedná o soud v Chomutově. Se soudcem se podle jejích informací pracovalo, v posledních deseti letech dostal dvě výtky, ale zjevně to nevedlo k žádnému cíli. „Já vím, že hned první kárná žaloba s návrhem na odvolání je drastická. Ale co má dělat jiného vedení soudu, když máte zprávu z kontroly nadřízeného soudu, z níž se ukáže, že od roku 2015 do doby kontroly 2018 není ve věcech žádný úkon,“ položila řečnickou otázku Ceplová. Ta také odmítla argument obhajoby, že práci Lhoťana měla vliv minulost, kdy na soudu v Chomutově byl v 90. letech jediný soudce, a to předseda soudu, který stíhal řešit jen opatrovnické věci a vazby. Argument neobstojí podle Ceplové vzhledem k tomu, že soudce Lhoťan přišel na soud v Chomutově až v roce 2008.
Že byly se soudcem Lhoťanem problémy řešeny již záhy po jeho příchodu na soud vyplynulo z osobního spisu soudce: byly u něj prováděny opakované vnitřní kontroly soudu s tím, že ve věcech nečinil úkony. Vedení soudu to většinou řešilo domluvou a různými organizačními opatřeními. Už v roce 2014 však nad soudcem visela hrozba kárné žaloby. V roce 2016 byl sice konstatován pozitivní posun v jeho činnosti, avšak s varováním. V červnu 2018 mu byla udělena výtka za průtahy v sedmi spisech.
Ztráta spisu
Kárný senát také řešil ztrátu spisu. Kárná navrhovatelka však nebyla schopna odpovědět na otázku předsedkyně senátu, jaké byly okolnosti ztráty a proč, jedná-li se o spis jiného senátu, je průtah přičítán na vrub kárně žalovaného. Uvedla nicméně, že se u soudce Lhoťana ztrácely spisy opakovaně, soudil podle předsedkyně dokonce i bez spisu.
Vltavská předložila jako důkaz také dvě fotografie, o nichž tvrdila, že zachycují stav kanceláře soudce Lhoťana a měly být pořízeny na výzvu uklízeček a vedoucí kanceláře. Námitku obhajoby ohledně těchto důkazů akceptovala předsedkyně Došková konstatováním, že senát nebude rozebírat, jak vypadají průměrné soudcovské kanceláře. Problémy nastaly i u chaotické datace některých průtahů v kárné žalobě.
Jako důkaz bylo přečteno stanovisko soudcovské rady OS v Chomutově, které sice hodnotilo vysoce hloubavost a inteligenci soudce Lhoťana, avšak jako problematické označila rada jeho komunikační, a především praktické schopnosti.
Rada použila při hodnocení Lhoťana pojem „podivín“ s tím, že má problémy při spolupráci s administrativním personálem, což výrazně komplikuje jeho práci. Rada také odmítla, že by byl Lhoťan cíleně přetěžován či že by vedením soudu nebyly řešeny otázky pracovních podmínek.
V rámci závěrečných řečí předsedkyně Vltavská zopakovala, že svým způsobem práce způsobuje soudce Lhoťan další průtahy. Podle ní neobstojí v tvrdých podmínkách chomutovského soudu a navrhla jeho odvolání z funkce soudce.
Obhájce zdůraznil, že soudce uznal pochybení, má schopnost sebereflexe, včetně přiznání špatné komunikace s administrativou. Podle něj je zřejmé, že vztahová otázka nebyla nikdy prioritou pro vedení OS a KS. Přitom se problémy mají řešit běžným, lidsky přijatelným způsobem, ne prostřednictvím systému strachu z kontrol a kárným postihem, což má být až poslední řešení. Obhájce upozornil také na to, že během několika let se výkonnost soudce zvedla a pracoval dobře. Z vlastní zkušenosti místního advokáta uvedl, že podle něj není co závidět být soudcem okresního soudu v Chomutově, který je dodnes zatížen minulostí a neřešenými problémy. Soudci jsou vystaveni vyššímu stresu a nutností vyšších výkonů, což s sebou nese i vyšší procento chyb. Připomněl také, že dnešní místopředseda a předchozí předseda soudu navrhoval nižší trest než odvolání soudce z funkce. Vzhledem k tomu, že před kárným senátem stojí soudce Lhoťan poprvé, není namístě hned uložit nejvyšší trest a postačovalo by podle něj udělení důtky.
Přehlcení soudců vedením?
Následovalo dlouhé a nesouvislé vyjádření samotného Lhoťana. Podle něj je problém v řízení soudu, které přehlcuje jednotlivé soudce a nespravedlivě rozděluje věci. V jeho případě k takovému přehlcení došlo, což nesmí nastat.
Byl také terčem šikany pro svůj důchodový věk a naschvál mu měla být přidělována nechtěná exekuční agenda. Žádná sankce podle něj nezmění špatný rozvrh práce na soudu a vyzval k tomu, aby v přidělování věcí a personálu měli všichni soudci v Chomutově stejné podmínky.
Kárný senát shledal, že se soudce Lhoťan dopustil kárného provinění s tím, že se jednalo o dlouhodobou nečinnost, a to bez ohledu na složitost věci. Soudce neměl přehled o stavu svého senátu a neřešil věci ani přes opakované urgence. Kárný senát ve svém rozhodnutí označil za zarážející výpověď samotného Lhoťana při jednání, kdy uvedl, že to nijak zvlášť neřešil a spoléhal se na administrativu. Soudce musí mít podle kárného senátu přehled o věcech, v opačném případě je to vědomá nedbalost.
Jako polehčující okolnost pak shledal to, že se soud v Chomutově potýká se zátěží minulosti a soudci jsou pod zvýšeným tlakem na výkonnost. Zmínil i to, že vedení soudu problémy Lhoťana dlouhodobě adekvátně neřešilo což mohlo vést k současnému stavu. Jako trest pak uložil kárný senát srážku z platu v podobě 30% na jeden rok, což může v případě Lhoťana představovat odhadem skoro půl milionu korun.
Petr Dimun
