Lidé jen málokdy obdrží informaci o tom, že byli odposloucháváni. A to i přesto, že o tomto faktu mají být podle zákona zpraveni po uzavření případu. Policie však buď nechá případ neskončený nebo se odkáže k výjimkám, kdy informaci nemusí podat. Co s tím nevědí ani poslanci, ani státní zástupci.
Vyplynulo to ze semináře o odposleších, který se konal v pondělí 16. září 2019 v poslanecké sněmovně. O obsahu semináře Česká justice už informovala.
Na skutečnost, že lidé se nedomohou splnění zákonné povinnosti orgánu činného v trestním řízení, upozornil ve svém projevu předseda ústavně-právního výboru poslanec Marek Benda (ODS) i sám předseda Stálé komise pro kontrolu odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací Tomáš Vymazal.
Poslanec Marek Benda v souvislosti s odposlechy nastolil i další otázky. Předně je to otázka samotného výběru soudu pro povolování odposlechů, uvedl s odkazem na případy z období kauzy Nagyová, Nečas a spol, kdy si orgány činné v trestním řízení vybíraly soud a soudce, který jim odposlech povolí a vystaví příkaz stejně jako státní zástupci nerespektovali místní a věcnou příslušnost soudů. „To bylo vyřešeno usnesením Ústavního soudu,“ uvedl Benda. Problematiku rozhodoval Ústavní soud ve svém usnesení Pl. 4/14, které mělo praxi změnit.
Za druhé jde o využití odposlechů v jiných případech, než pro které byly záznamy zhotoveny a odposlechy nařízeny. Vyšetřování často končí tak, že z velké věci je nakonec „pšouk“, ve kterém by odposlech nikdy nebyl nařízen, upozornil poslanec na praxi některých orgánů činných v trestním řízení.
Za další by se měla podle Bendy pozornost soustředit na „zabavení mobilu“. Podle poslance jde o daleko větší zásah do soukromí, než odposlech. Mobily se dnes zabavují pouhým rozhodnutím policie – bez státního zástupce nebo soudce – jako důkazní prostředek, jako věc, upozornil. Při tom dnes mobilní telefon může obsahovat veškerá citlivá data od obchodní agendy přes věci osobní, kontakty až po internetové bankovnictví osoby.
Čtvrtým problémem souvisejícím s odposlechy jsou podle poslance prostorové odposlechy, které se „tváří, že jsou sledováním věcí“, ale ukazuje se, že jsou nasazovány například v prostorách soudů, a to rozhodnutím státního zástupce, nikoli soudce. Takový případ vyšel najevo v kauze soudce Vrchního soudu v Praze Ivana Elischera.
Pátý problém se podle poslance plně ukázal v souvislosti s případem pádu Nečasovy vlády. Jde o povolování odposlechů lidí, které jsou nositeli státního tajemství. Podle poslance může precedent, který se v případu Nagyová a spol. stal vést k tomu, že odposloucháván bude ředitel tajné služby nebo bezpečnostní rada státu na svém zasedání. Podle slov Bendy jsou však – ať se nám to líbí nebo nikoliv – nositelé utajovaných informací privilegované osoby.
Mezera v zákoně?
V posledním bodě se poslanec vyjádřil k problému informování občanů o tom, že byli odposlouchávání. Podle zákona mají orgány činné v trestním řízení povinnost občana o nasazení odposlechu informovat – po skončení případu. Jenže to je podle Bendy zásadní problém: Orgány nechávají případy otevřené, formálně je neskončí. Tím pádem existuje jen málo osob, které jsou informovány nebo se mohou obrátit na sněmovní komisi pro kontrolu odposlechů a judikatura je k této záležitosti „řídká“, respektive žádná.
V tomto se poslanec Benda shodl s předsedou poslanecké komise pro kontrolu odposlechů Tomášem Vymazalem (Piráti), který na tristní stav upozornil hned v úvodu semináře. Realita je taková, že občan se obrátí ke Komisi, která obešle příslušné orgány, ale výstupem je, že v případu občana „nebyl porušen zákon“, a to bez dalšího.
K Bendovým otázkám se vyjádřil ředitel legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství Miroslav Růžička. Podle jeho slov existuje, co se týče prostorových odposlechů, mezera v zákoně. Především ale existuje nález který říká, že je může povolovat jen soudce.
Za velmi komplikovaný problém označil Růžička povolování odposlechů vůči nositelům utajovaných skutečností. Jestli mají být vymezeny kategorie privilegovaných osob, je otázka, protože jde o problém i ve vztahu k osobám, které mají různé druhy povinné mlčenlivosti ze zákona – jako jsou daňový poradce, lékař nebo advokát.
K informování občanů o odposlechu uvedl státní zástupce, že případů, kdy se lidé ptají, je hodně. „Každý rok se orgánů činných v trestním řízení ptáme, proč tyto informace nebyly poskytnuty. Každý rok nám odpoví odkazem na výjimky,“ řekl doslova státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. „Zatím jsme nic nevymysleli,“ dodal k možnému způsobu obrany před tímto postupem policie.
Irena Válová
