Soudce liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Petr Neumann bude mít za opakované nerespektování rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (VS) a průtah nižší plat. Rozhodl tak kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Tomášem Langáškem, přičemž senát odmítl navrženou dohodu o provinění a kárném opatření.
Soudce Neumann, který nyní předsedá senátu v případu, v němž figuruje liberecký hejtman Martin Půta, se podle předsedy KS Luboše Dörfla (kterého u jednání zastupoval „pobočkový“ místopředseda Roman Buchal pozn. red.) dopustil kárného provinění ve čtyřech případech. Ve dvou z nich měl opakovaně nerespektovat rozhodnutí odvolacího soudu, což vedlo ke změně senátu a v jednom z případů také v důsledku k zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení.
Dále se měl soudce dopustit průtahu, kdy více než rok nereagoval na návrh státního zástupce a hlavní líčení ve věci nařídil záhy před podáním kárné žaloby. Poslední skutek se týkal případu, kdy u jedné osoby nařídil soudce její zatčení, aby ji pak nechal po jejím zadržení propustit telefonátem policejnímu orgánu, aniž by provedl řádné vazební řízení.
Pondělní jednání kárného senátu čelilo hned zpočátku dvěma komplikacím. Předně nedorazil kárně žalovaný, který se měl ve čtvrtek omluvit emailem s tím, že má problémy se zády, ale dává souhlas s jednáním v nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že se jednalo o projednání navržené dohody o kárném provinění a opatření, byla to nakonec komplikace podstatná.
Dohoda byla navíc senátu předložena až v den jednání, jakkoliv byla uzavřena již 6. září. Původně přitom strany navrhly dohodu, která počítala s opatřením v podobě snížení platu o 10 procent na dobu jednoho roku, včetně závazku soudce, že rezignuje na funkci k lednu 2020. Poté, co byly strany upozorněny kárným senátem na drobnou nesrovnalost a otázku přiměřenosti kárného opatření, uzavřely dohodu novou, kde bylo opatření v podobě snížení platu o 15 procent.
Omluva neakceptována
Kárný senát nicméně po krátké přestávce rozhodl, že se dohoda odmítá a kárná žaloba bude projednána. Důvody odmítnutí návrhu na dohodu byly dva: předně její uzavření a akceptace kárným senátem je podmíněna osobní účastí kárně žalovaného, který ji tak svojí nepřítomností zmařil. A pak měl senát pochybnosti o postoji kárně žalovaného, neboť ve vyjádření k dohodě, kdy setrval na svých názorech a pochybení neuznal, popřel soudce podmínku dohody v podobě sebereflexe a uznání pochybení.
Kárný senát neakceptoval ani soudcovu omluvu, neboť termín jednání byl stanoven dlouho dopředu, omluva musí být z vážných důvodů a řádně doložena lékařskou zprávou. Podstatnou stránkou kárného řízení je totiž podle soudce Langáška veřejné projednání věci za přítomnosti kárně žalovaného, což může mít i podstatný vliv na uložené kárné opatření.
Z jednání pak vyplynulo, že soudci Neumannovi byla již dvakrát uložena kárnými senáty důtka, přičemž v posledním případě ještě nebylo kárné opatření zahlazeno, což mělo vliv i na výši trestu. U kárného senátu zaznělo také stanovisko místopředsedy VS v Praze pro trestní úsek, vypracované na základě vyjádření předsedů odvolacích senátů tohoto soudu. Podle nich trpí rozhodovací praxe soudce Neumanna setrvalými nedostatky, včetně nedostatečné erudice. Jeho rozsudky nejsou dostatečně odůvodňovány a soudce se dopouští průtahů.
Pasivní rezistenci nelze připustit
Kárný senát dal nakonec zapravdu kárnému žalobci ve třech případech, a to ohledně nerespektování rozhodnutí odvolacího soudu a průtahu. Jakkoliv kárný senát nehodnotil soulad konkrétních rozhodnutí soudce s trestním řádem, musel dát zapravdu opakovaným námitkám odvolacího soudu. Podle soudce Langáška nemá kárné řízení sloužit k odstrašování soudců a zabránit jejich kultivovanému právnímu dialogu, nerespektování rozhodnutí odvolacího soudu však lze připustit jen ve výjimečných případech a s pregnantním a logickým zdůvodněním. Pokud by soudce kultivovaně oponoval právnímu názoru a splnil pokyny odvolacího soudu, nemuselo by to být hodnoceno jako kárné provinění. Nelze ale připustit soudní pingpong, revoltu bez pokusu o vysvětlení či pasivní rezistenci, což vykazoval postup kárně žalovaného, který často pouze opsal zdůvodnění ze zrušeného rozhodnutí.
VS přitom v obou kárně žalovaných případech jasně předestřel, v čem je rozhodnutí soudce Neumanna nelogické, aniž by dával pokyny ke skutkovým zjištěním. Kárně žalovaný přesto setrval na svém a taktéž kárnému senátu pouze sdělil, že na svém postoji i nadále trvá. Jedná se tak podle Langáška o velmi závažnou, hrubou nedbalost, svědčící navíc o bezohlednosti k účastníkům řízení. Jako kárný delikt byl shledán i více než roční průtah ve věci.
Naopak zproštěn byl soudce Neumann kárného obvinění za „telefonickou vazbu“. Kárný senát konstatoval, že trestní řád byl v této věci sice formálně porušen, neboť zadržený nebyl dodán soudu a ten nerozhodoval o vazbě (policie zadrženého pouze vyslechla, zjistila jeho aktuální pobyt a poučila jej o povinnosti dostavit se k soudu), nicméně zvoleným postupem soudce byla paradoxně šetřena práva zadrženého. Smyslem porušených ustanovení je totiž ochrana obviněného a k delšímu omezení svobody by došlo, pokud by byl trestní řád důsledně dodržován.
Kárný senát ovšem zdůraznil, že musel vycházet pouze z kárného návrhu. „Nehodnotili jsme tedy samotné vydání pokynu k zatčení a zda zde byl pro takový postup důvod, tedy zda nedošlo ke zneužití příkazu k zatčení k něčemu jinému, než je rozhodování o vazbě“, poznamenal předseda kárného senátu Tomáš Langášek.
Kárný senát tak soudci Neumannovi uložil kárné opatření snížení platu o 20 procent na dobu jednoho roku.
Petr Dimun
