Ani uvězněná osoba nepřichází zcela o právo na soukromí. Použití kamer ve vězeňských celách musí být důvodné, nezbytné a v souladu se zákonem i legitimním cílem. Paušální používání kamer v ubytovacích místnostech vazební věznice nepřiměřeně zasahuje do práva na soukromí, uvedla veřejná ochránkyně práv po stížnosti uvězněného. Pro používání kamer v celách však mají ředitelé věznic důvody a kamerové cely se šíří napříč věznicemi.
O přesných pravidlech používání kamer ve vazebních a vězeňských celách hodlá veřejná ochránkyně práv dále jednat s generálním ředitelem Vězeňské služby. Vyplývá to z poslední z právy o činnosti jejího úřadu, kde odkazuje na šetření stížnosti konkrétního vězně z roku 2018. V záznamu o šetření se rovněž uvádí, že v postoji k použití kamer v celách nedošlo mezi ombudsmankou a ředitelem vazební věznice Praha – Pankrác k úplné shodě.
Kamera míří na záchod 24 hodin
Takto podle komentáře k poslední zprávě o činnosti popsal prostředí v cele dotčený uvězněný: „Stěžovatel krom jiných výhrad označil celu za ,záchod s kamerou´. Kamera je prý pár metrů od záchodu, pořizuje se z ní 24hodinový záznam. Přestože má být vybavena i technologií nočního vidění, dozorci při kontrolní obchůzce 5krát v noci rozsvítí světlo, a vězně tak probudí.“
Jenže skutečný způsob použití kamery v případě tohoto stěžovatele se nakonec nepodařilo zjistit. „Věznice tvrdila, že kameru s přenosem obrazu na stanoviště dozorce zapíná pouze v případě nebezpečí sebevraždy. Záznam nepořizuje,“ uvádí se v komentáři.
Podle veřejné ochránkyně práv to ale není podstatné: „Pro posouzení zásahu do soukromí není podstatné, zda kamera prostor cely skutečně snímá. Stěžovatel neměl být umístěn v cele s kamerou. Použití kamery lze připustit v odůvodněných případech, nelze-li dohled dostatečně zajistit zvýšením kontrol (vychovatelem, dozorcem, lékařem), pohovory s psychologem nebo umístěním na krizový oddíl. Vazební věznice nakonec přijala požadovaná opatření a zakotvila pravidla používání kamer vnitřním předpisem. S ohledem na obecné rozšíření kamerových cel jednáme s Vězeňskou službou o sjednocení postupů,“ uvádí ombudsmanka.
Halucinace, sebepoškozování, sebevraždy
Jak vyplývá ze zprávy o šetření, použití kamery v cele je někdy nutné: „Ředitel Vazební věznice Praha-Pankrác plk. Mgr. Pavel Dresler v reakci na zprávu o šetření provedl opatření k nápravě mikroklimatických podmínek a ke kamerám uvedl, že považuje plošné používání kamerových systémů za nepřiměřené s ohledem na právo na soukromí. Ve vazební věznici však kamerové systémy používají výjimečně, a to v případech, kdy povinnost zabezpečit pořádek a bezpečnost vězněných osob převýší právo na soukromí. Jedná se o případy osob trpících např. halucinacemi, bludnými produkcemi, psychicky dekompenzované, ve vysoké tenzi, přicházející z psychiatrických léčeben po vysazení léčiv apod. Vlivem kombinace uvedených faktorů je u těchto osob velmi vysoké riziko autoagrese a suicidálního jednání,“ shrnuje zpráva stanovisko ředitele věznice.
Mezinárodní standardy v oblasti vězeňství používání kamer v ubytovacích místnostech nezapovídají, ale ani ho výslovně nepovolují. Podle Evropských vězeňských pravidel „ubytování zajišťované pro vězně, zejména pak veškeré prostory určené pro spaní, musí respektovat lidskou důstojnost a co možná nejvíce potřebu soukromí.“ Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni obdobně akcentují lidská práva, zejména právo na důstojnost, dále zákaz špatného zacházení, avšak při zachování požadavku na bezpečnost vězňů a personálu, upozorňuje ve zprávě veřejná ochránkyně.
Vláda chce ještě více kamer
Nová koncepce vězeňství do roku 2025 ovšem počítá s rozšířením kamerového systému, zjistila už dříve Česká justice.
Více se k použití kamer v celách vyjadřuje rovněž Evropský výbor proti mučení: „Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) ve zprávách z návštěv jednotlivých zemí akcentuje výjimečnost a mimořádnost používání kamer na celách vězněných osob a významnost zásahu do práva na soukromí takto sledovaných osob. Kamery nesmí nahrazovat přítomnost personálu a musí být pravidelně a individuálně vyhodnocováno, zda dohled kamer má trvat. Vězněné osoby mají být informovány o používání kamer. Musí být zajištěno, že vězněné osoby pod dohledem kamery mají zajištěno přiměřené soukromí při používání toalet, umyvadla a sprchy.“ Delegace CPT navštívila Českou republiku loni v říjnu. Během návštěv výbor nezaznamenal žádnou stížnost na kamery v cele.
Jak dále plyne ze zprávy ombudsmanky, sledování vězně kamerou se musí odehrávat podle zákona, a musí mít prvek nezbytnosti v demokratické společnosti podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Tento zásah musí být „sledující zájmy národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“
Nesystémové, nedostatečné, bez cíle
Podle ombudsmanky nebyla v případě stěžovatele naplněna podmínka nezbytnosti: „Má-li být podmínka nezbytnosti splněna, pak musí použití kamery v konkrétním případě představovat výjimečné a individuálně posouzené opatření sledující legitimní cíl. Jestliže jsou kamery nainstalovány, resp. připraveny k použití v eskortních celách, pak se, z mého pohledu, nejedná o výjimečné použití. Pokud je verze vazební věznice pravdivá, že v době umístění stěžovatele na celu nebyly kamery zapnuty, je to z pohledu zásahu do práva na soukromí z mého pohledu irelevantní. Pocit člověka umístěného pod kamerou je svou měrou zásahu do práva na soukromí srovnatelný v obou případech. Na tom nic nemění ani instalovaná dioda, byť oceňuji snahu vazební věznice problém řešit,“ uvedla veřejná ochránkyně práv v zápisu o šetření doslova.
„Fakt, že byl (dle vazební věznice) stěžovatel umístěn na ,kamerovou celu´ pouze proto, že byla volná kapacita (dle vazební věznice nebyla potřeba stěžovatele kontrolovat kamerou), ukazuje na nesystémové uchopení používání kamer. Mám informace o tom, že kamery jsou minimálně ve třech celách oddílu Apř. A, kam jsou zpravidla umisťování odsouzení na eskortě,“ napsala k případu ombudsmanka. Podle ní opatření přijatá k tomuto případu nebyla dostatečná.
Z dodatečné poznámky k předmětnému šetření pak vyplývá, že přes „optimalizaci opatření“ úřad zaznamenal totožný problém v ostatních věznicích v ČR: „Ředitel vazební věznice požadovaný komplex opatření formalizoval Pokynem ředitele Vazební věznice Praha-Pankrác, k umísťování osob ve výkonu trestu odnětí svobody na cely vybavené kamerovým systémem, kde upravil většinu požadovaných opatření (např. pravomoc k rozhodnutí o umístění, termíny vyhodnocení, zda opatření má být nadále využíváno, záruky přiměřeného soukromí, pořizování záznamu kamer a rovněž je z něj zřejmé, že nenahrazuje fyzické kontroly příslušníků). Neshoda zůstala pouze v tom, že dle ochránce by měly být cely vybavené kamerami vyhrazeny pouze k tomuto účelu podobně, jako jsou krizové cely vyhrazeny pouze ke specifickému účelu. S ohledem na to, že ochránce v mezidobí zaregistroval rozšíření kamerových cel napříč jednotlivými organizačními jednotkami, rozhodl se o věci jednat s generálním ředitelem Vězeňské služby České republiky tak, aby byla pravidla v jednotlivých organizačních jednotkách upravena stejně,“ stojí v záznamu o šetření, ze kterého vznikly právní věty.
Právní věty:
I. Právo na soukromí v případě odsouzených omezuje v souladu s Listinou základních práv a svobod zákon. To však neznamená, že právo na soukromí odsouzeným nepřísluší vůbec.
II.Pokud jsou kamery používány ve věznicích např. na exponovaných chodbách, či společných místech, kde může docházet k násilí, lze to za určitých podmínek právně akceptovat. Pokud jsou však kamery umístěné v ubytovacích místnostech, kde odsouzení tráví většinu času, jedná se o nepřiměřený zásah do práva na soukromí.
III.Čl. 8 Evropské úmluvy akceptuje zásahy do práva na soukromí pouze za určitých podmínek: a) soulad se zákonem, b) nezbytnost v demokratické společnosti a c) sledující zájmy (legitimní cíl) národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jinýc
IV.Má-li být podmínka (b) nezbytnosti splněna, musí použití kamery v konkrétním případě představovat výjimečné a individuálně posouzené opatření sledující legitimní cíl.
Irena Válová
