Ústavní soud (ÚS) se postavil proti dosavadní praxi řetězení více trestů odnětí svobody. Vyhověl ústavní stížnosti muže opakovaně trestaného za činy související s drogovou závislostí. Po nepodmíněném odsouzení mu justice nařídila vykonat postupně i dva dříve podmíněně odložené tresty. Jeho situaci bude znovu řešit Okresní soud v Písku, plyne z nálezu publikovaného na webu soudu.
Ústavní soudci dospěli k závěru, že pokud hrozí nepřiměřená kumulace trestů, nemusí soudy výjimečně přeměnit starší podmínku na nepodmíněný trest. Namísto toho mohou volit jiné prostředky doplňující odnětí svobody, například u drogové závislého nařídit léčbu, získání pracovní kvalifikace nebo stanovit podmínky pro vedení života po propuštění.
„Situace, ve které se stěžovatel nachází, je v mnohém problematická. Popsaná právní úprava nezabraňuje nepřiměřeně dlouhým výkonům trestů odnětí svobody a neumožňuje individualizaci trestů vzhledem k osobě pachatele,“ stojí v nálezu. Praxe kumulování trestů byla opakovaně kritizována praxí. Řetězení bylo označeno mimo jiné za „naprostou absurditu“ předsedou Městského soudu v Praze Liborem Vávrou.
Nezřídka totiž odsouzení vykonávají několik trestů odnětí svobody, které jim byly uloženy nezávisle na sobě za trestnou činnost spáchanou po vyhlášení prvostupňového odsuzujícího rozsudku za dřívější trestnou činnost. Na základě detailní analýzy odborné literatury a právních předpisů Ústavní soud došel k závěru, že současná právní úprava nezabraňuje nepřiměřeně dlouhým výkonům trestů odnětí svobody a dostatečně neumožňuje individualizaci trestů vzhledem k osobě pachatele. Výslovně totiž neumožňuje soudcům zohlednit dříve uložené dosud nevykonané tresty při ukládání trestů za trestnou činnost spáchanou po vyhlášení prvostupňového odsuzujícího rozsudku pro předcházející trestnou činnost.
Muž si nejdříve vyslechl trest jeden rok odnětí svobody rok s podmínečným odkladem na dva roky. Podruhé byl odsouzen na 2,5 roku s dvouletou zkušební dobou. Teprve potřetí pak dostal tři roky nepodmíněně.
Poté okresní soud nařídil výkon prvního trestu odnětí svobody. Proti usnesení muž nepodal stížnost, jelikož dle svých slov celkový trest odnětí svobody v délce čtyř let považoval za přiměřený vzhledem k tomu, „jaké věci vyváděl, aby se poučil, polepšil a mohl se následně pokusit žít život normálního občana“.
Muž však už nesouhlasil s nařízením výkonu v pořadí druhého trestu odnětí svobody v délce 2,5 roku, jelikož by to znamenalo kumulovaný trest 6,5 roku. Pokládal jej za příliš přísný. Navrhoval proto, aby justice využila výjimečnou možnost zachování podmíněného odsouzení. Po zásahu ústavních soudců by měl okresní soud tuto možnost zvážit.
(čtk, epa)
