České správní soudnictví nestíhá plynule vyřizovat napadlé věci a situace se nadále zhoršuje. Dlouhodobý trend opět potvrdila Výroční statistická zpráva o stavu českého soudnictví za rok 2018. Jde v pořadí již o třetí souhrnné informace o stavu českých soudů. Zatímco exministr spravedlnosti Robert Pelikán výsledky dokumentu prezentoval v uplynulých dvou letech veřejně za velkého zájmu médií, současná šéfka resortu Marie Benešová ho médiím pouze nechala rozeslat společně s tiskovou zprávou.

Benešová v úvodníku dokumentu problémy ve správním soudnictví přiznává. Cílem zprávy podle ní není prezentovat jen pozitivní výsledky. „Díky získaným datům jsme si například vědomi problémů v oblasti správní agendy, kde celorepublikově výrazně vzrůstá nápad a počet nevyřízených věcí,“ uvedla.

Celou zprávu si můžete stáhnout zde.

Již tradičně je velmi dlouhé je správní řízení na Městském soudu v Praze. Statistiky ale upozorňují, že kritická je delší dobu i situace i na Krajském soudu v Brně. A to přes fakt, že oba soudy si oproti minulým statistikám o několik procent polepšily. Zatímco na Městském soudu v Praze trvá řízení průměrně 569 dní, v Brně je to 516 dní. Nejlépe je na tom Krajský soud v Českých Budějovicích, kde řízení trvá v průměru 207 dní. „Pouze KS České Budějovice nevykazuje na správním úseku výraznější problémy,“ uvádí resort.

Mohlo by vás zajímat

Průměrná délka správního řízení u tuzemských krajských soudů pak je 440 dní. Na druhou stranu se ve správní agendě vyskytuje daleko méně extrémně dlouhých řízení. Pouze asi
2 procenta věcí trvaly déle než 1 500 dnů. „Počet příchozích věcí poměrně rychle stoupá a zároveň převyšuje počet věcí vyřízených, což vede k trvalému růstu v počtu nevyřízených věcí. Přidáme-li k tomu fakt, že délka řízení v roce 2018 klesla, vyvolává to obavu, že se na soudech začínají hromadit složitější věci. Fakt, že délky řízení v posledních letech již nestoupají, tak v tomto případě nemusí být dobrým znamením,“ uvádí ministerstvo. Z jednotlivých soudů dokázal vyřídit více nebo stejně věcí, než přišlo, Městský soud v Praze. U ostatních soudů převyšoval počet příchozích věci počet věcí vyřízených.

Správním soudům by mohla odlehčit novela soudního řádu správního, kterou připravuje předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec. Legislativní úprava, kterou připravili poslanci ještě v minulém volebním období, nakonec sněmovnou neprošla. Nápad u NSS se odvíjí především od počtu pravomocně vyřízených věcí u krajských soudů.

V letech 2016–2018 NSS nebyl schopen vyřídit svůj nápad, který výrazně převýšil počet vyřízených věcí, což logicky vyústilo v rychlý růst počtu nevyřízených věcí. V roce 2018 nárůst příchozích věcí zpomalil, ale nezastavil. Počet příchozích věcí tak výrazně převýšil počet věc vyřízených, a došlo tak k růstu v počtu nevyřízených věcí. Tento růst plyne z růstu nápadu a počtu vyřízených věcí v první instanci.

Zpráva o stavu českého soudnictví se zabývá i ostatními agendami. Nejvýraznější pozitivní posun je vidět v civilní agendě u okresních soudů, což vyplývá zejména ze snížení variability mezi soudy. V roce 2018 se ve své činnosti zlepšily především nejpomalejší soudy, které se začaly přibližovat současnému průměru. Jde o soudy Severočeského a Jihomoravského kraje. „Celkové zlepšení situace samozřejmě plyne z více faktorů, jako jsou posílení přetíženosti soudů, zlepšení efektivity práce, ale také z trendu poklesu napadlých věcí, které v některých agendách klesají již pět let v řadě,“ uvedla Benešová.

Výroční statistická zpráva nabízí také zajímavé srovnání míry odvolání, které ukazuje zásadní rozdíly mezi civilní a trestní agendou a také okresními a krajskými soudy. Přičemž vyšší míra odvolání se ukazuje vždy v trestních agendách a u krajských soudů. Například v občansko-právní agendě okresních soudů se bavíme o 7 až 8% odvolání, ale v případě trestních řízení u krajských soudů jde o 70 %.

Za povšimnutí jistě stojí také stabilita v počtu soudců u okresních soudů, kde se ovšem zvyšuje jejich průměrný věk. Zvedá se zde podíl soudců ve věku 40 – 50 let, naopak klesá počet těch ve věku 30 – 40 let.

(epa)