Nejvyšší soud zveřejnil rozhodnutí, kvůli kterému chce NSZ změnit trestní řád

Dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) pro extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními náleží pouze „slabší“ procesní straně, tedy obviněnému, a nikoliv státnímu zástupci. Nejvyšší státní zástupce tak může takové dovolání z těchto důvodů podat jen ve prospěch obviněného. Vyplývá to z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia NS, které soud zveřejnil.

„Námitky extrémního nesouladu, příp. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními jsou námitkami, které se v souladu s rozhodovací praxí Ústavního i Nejvyššího soudu, pokud jsou důvodné, dotýkají porušení základních práv obviněného jakožto jednotlivce ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a práva na spravedlivý proces v souladu s čl. 6 Úmluvy. V případě, kdy Nejvyšší soud porušení těchto základních práv obviněného na základě namítnutého extrémního rozporu shledá, má zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení podklad v čl. 4 a 90 Ústavy. Uvedená základní práva však chrání obviněného, jakožto „slabší“ procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této „slabší“ procesní strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněného na obhajobu byla stanovena na jeho ochranu“, stojí v rozhodnutí, které učinil velký senát 17. dubna tohoto roku a o kterém jako první informoval deník Právo.

Česká justice zjistila, že se toto rozhodnutí NS Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) snaží zvrátit novelou trestního řádu, k níž vyzvalo v rámci připomínek k návrhu skupiny poslanců v čele s Helenou Válkovou a Markem Bendou. Před takovým postupem však varoval předseda trestního kolegia NS František Púry.

Že dovolání v neprospěch obviněného z důvodu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu nejvyššímu státnímu zástupci nenáleží, opakovaně shledal také Ústavní soud (ÚS). Naposledy ve svém nálezu I.ÚS 2832/18 ze dne 19. února 2019, v němž rozhodoval ve věci vydavatelů pamfletu „Mein Kampf“ Adolfa Hitlera. „Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. V takovém případě má zásah dovolacího soudu podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Tato práva však chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla stanovena na jejich ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 486/2017). Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Výjimečně sice může Nejvyšší soud přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale podle judikatury Ústavního soudu tak může učinit toliko v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí státnímu zástupci, který podal dovolání v neprospěch obviněného,“ stojí v nálezu, jehož zpravodajem byl soudce a předseda senátu David Uhlíř.

V aktuálně zveřejněném rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia NS se připomíná, že od roku 2009 se senáty NS k takovému oprávnění nejvyššího státního zástupce stavěly různě.

Petr Dimun