Dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) pro extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními náleží pouze „slabší“ procesní straně, tedy obviněnému, a nikoliv státnímu zástupci. Nejvyšší státní zástupce tak může takové dovolání z těchto důvodů podat jen ve prospěch obviněného. Vyplývá to z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia NS, které soud zveřejnil.
„Námitky extrémního nesouladu, příp. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními jsou námitkami, které se v souladu s rozhodovací praxí Ústavního i Nejvyššího soudu, pokud jsou důvodné, dotýkají porušení základních práv obviněného jakožto jednotlivce ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a práva na spravedlivý proces v souladu s čl. 6 Úmluvy. V případě, kdy Nejvyšší soud porušení těchto základních práv obviněného na základě namítnutého extrémního rozporu shledá, má zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení podklad v čl. 4 a 90 Ústavy. Uvedená základní práva však chrání obviněného, jakožto „slabší“ procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této „slabší“ procesní strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněného na obhajobu byla stanovena na jeho ochranu“, stojí v rozhodnutí, které učinil velký senát 17. dubna tohoto roku a o kterém jako první informoval deník Právo.
