Návrh zákona o státním zastupitelství, který do připomínkového řízení poslala ministryně spravedlnosti Marie Benešová, se podle očekávání setkal ze strany Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) s kritikou. Ta se týká především způsobu výběru vedoucích státních zástupců a také otázky pokračování stávajících vedoucích státních zástupců. Česká justice má připomínky NSZ k dispozici.
Jakkoliv je v poslední době prosazována prostupnost právnických profesí a například na Nejvyšší soud přešli v poslední době i dva státní zástupci, v otázce možného přechodu opačným směrem na pozici nejvyššího státního zástupce je názor současného vedení NSZ zásadně odmítavý. Návrh zákona totiž umožňuje jmenovat do této funkce vedle státního zástupce i soudce s minimálně desetiletou praxí.
Podle NSZ je však funkce nejvyššího státního zástupce specifická a zkušenost státního zástupce nezprostředkovatelná. „Řídící schopnosti očekávané v čele soustavy státního zastupitelství musí vycházet z vysoké a přímé (nezprostředkované) úrovně znalostí prostředí, k němuž mají být realizovány. Výkon specifických osobních oprávnění nejvyššího státního zástupce, mezi která patří např. nařízení kontroly skončené trestní věci, zrušení nezákonného usnesení o nestíhání podezřelého, o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci nebo podání dovolání k Nejvyššímu soudu ve věcech trestních, rovněž předvídá potřebu praktické znalosti a zkušenosti s agendou státního zastupitelství. Neméně důležitá je kompetence sjednocovat výkon působnosti státního zastupitelství pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce. Není zřejmé, jak by tuto svoji úlohu mohl nejvyšší státní zástupce odpovědně plnit, pokud by nikdy v soustavě státního zastupitelství nepůsobil. Obdobně je tomu u výkladových stanovisek a další analytické a metodické činnosti vůči celé soustavě státního zastupitelství vykonávané Nejvyšším státním zastupitelstvím. Je proto nezbytné trvat na předpokladu dříve vykonané praxe pouze ve funkci státního zástupce,“ stojí v připomínkách.
Na tomto místě je třeba připomenout, že podobně restriktivní postoj zastávalo NSZ i v případě výběru kandidátů na funkce evropských žalobců, přičemž to evropská směrnice nijak nezapovídala. A u výběru evropského nejvyššího žalobce se kandidatura soudců dokonce předpokládala. Zdá se pravděpodobné, že minimálně u Nejvyššího soudu působí několik soudců, kteří disponují jak vysokou, tak i přímou znalostí prostředí a detailním přehledem o kompetencích nejvyššího státního zástupce.
Opakovat mandát má být možné
Naopak u stanovení funkčního období vedoucích funkcionářů státního zastupitelství připomínky NSZ argumentují délkou funkčního období funkcionářů soudů. „Nejvyšší státní zástupce má z podstaty své vedoucí činnosti blíže k předsedům nejvyšších soudů, a proto by měla být délka jeho funkčního období stejná, tedy činit 10 let. V tomto směru je nezbytné právní úpravu změnit“, píše se v připomínkách NSZ.
NSZ také nesouhlasí s tím, aby nebylo možné mandát vedoucího vrchního a krajského státního zástupce po uplynutí funkčního období opakovat u stejného úřadu. Návrh počítá s principem „létajících“ vedoucích státních zástupců, tedy že se o funkci mohou ti vedoucí, kterým skončil sedmiletý mandát, ucházet u jiného vrchního či krajského státního zastupitelství. Podle názoru NSZ není sedmileté funkční období dostatečně dlouhé pro provedení koncepčních změn. NSZ také v připomínkách argumentuje délkou trestních řízení, kdy se vedoucí státní zástupce nemusí dočkat skončení trestních řízení, jež byly za něj započaty.
Jako velmi zvláštní z pohledu principu tzv. personální korupce se pak jeví argument pozitivního momentu obhajoby funkce ve výběrovém řízení. „V neposlední řadě jde o to, že vedoucí státní zástupce bude vždy po 7 letech obhajovat výsledky práce a nastoupí proces nového jmenování; toto bude dávat možnost personální změny tam, kde výsledky práce již po jednom funkčním období nebudou odpovídající, popřípadě bude na tuto funkci vhodnější kandidát“, argumentuje se v připomínkách, aniž by ovšem bylo blíže vysvětleno, jak by se takový požadavek například vyrovnal s argumentací v platném nálezu Ústavního soudu, který opakování funkčního období zapovídá u funkcionářů soudů. Vzhledem k dalším požadavkům NSZ, kdy se prosazuje dominantní vliv vedení soustavy na výběr funkcionářů státního zastupitelství, by se mohla taková úprava jevit jako zneužitelná směrem k výběru „poddajného“ a loajálního kandidáta.
Ohledně složení výběrové komise, u níž návrh předpokládá, že by 3 členy vybíral ministr spravedlnosti, přičemž jeden by byl z řad soudců a dva členové by byli zástupci soustavy, NSZ podle předpokladu vyjádřilo zásadní nesouhlas. „Pokud ministr spravedlnosti jmenuje 3 z 5 členů výběrové komise, tak bez ohledu na to, zda jeden z těchto členů je nebo není soudce, pořád se jedná o většinové dosazení členů komise cestou exekutivy a ovlivňování činnosti státního zastupitelství exekutivou výběrem vedoucích státních zástupců“, píše se v připomínkách. Podle NSZ přizvání soudce do komise nezávislost výběru nezaručuje, navíc je otázkou, zda to není v rozporu se zákonem o soudech a soudcích. „Funkce vedoucího státního zástupce, a obdobně i funkce předsedy soudu, je funkce značně specifická, někdy se hovoří o tom, že se jedná o svébytnou profesi rozdílnou od funkce státního zástupce nebo soudce, není proto zřejmé, jak soudce, který v naprosté většině nebude mít žádné vlastní (nezprostředkované) zkušenosti s vnitřním chodem státního zastupitelství a se všemi otázkami jeho řízení, bude schopen posoudit vhodnost uchazeče na tuto pozici. Ani jmenování soudce neobsahuje další podmínky jmenování a soudce v komisi tak nemusí být ani z obvodu působnosti státního zastupitelství, kde se vedoucí státní zástupce vybírá, takže nemusí mít ani znalost místních poměrů“, opakuje se v připomínkách opět argument, zpochybňující schopnost soudců nahlédnout přímo a v celé šíři úkoly státního zastupitelství.
Kritikou podrobilo NSZ i účinnost a přechodná ustanovení návrhu zákona, dotýkající se průběhu obměny stávajících vedoucích státních zástupců. V tomto případě se NSZ opět dovolává úpravy, která řešila přechodná ustanovení u vedoucích funkcionářů soudů. Jako účelové se pak podle NSZ jeví zákaz hlásit se stávajícím vedoucím státním zástupcům do výběrových řízeních na „jejich“ funkce. „Toto je zcela nesystémový přístup s tím, že jednotlivá ustanovení vykazují znaky účelovosti. Nepovažujeme za vhodné, aby bylo znemožněno stávajícím vrchním, krajským a okresním státním zástupcům ucházet se o jimi zastávanou funkci v nových výběrových řízeních“, uvádí se v připomínkách NSZ.
Petr Dimun
