Policií zadržení lidé v ČR si nestěžují na zacházení, naopak své věznitele chválí. Někteří si však stěžují na zbytečné násilí a poutání při zadržení a následné informační vakuum. Na rozdíl od vězňů jim není umožněn řádný přístup k čerstvému vzduchu, ke třetím osobám a nedostává se jim včas poučení o právech. Někdy není řádně řešena právní pomoc a přítomnost advokáta zejména u těch, kteří nebyli obviněni, ale teprve zadrženi.
Vyplývá to z poslední hodnotící zprávy Výboru proti mučení (CPT) za rok 2018, zpráva byla vydána v dubnu 2019 a nese označení „tajné“. Přesto Česká republika učinila od posledního hodnocení v roce 2014 výrazný pokrok, plyne ze zprávy. Česká republika má do šesti měsíců poskytnout Výboru proti mučení na zprávu a doporučení odpověď.
Překvapení lze nalézt hned na úvodních stránkách kapitoly „Policie“ v souvislosti s vazebním stíháním: „Drtivá většina osob, s nimiž delegace CPT hovořila a kteří byli nebo – v nedávné době byli – v policejní cele, nevznesli žádné obvinění ze špatného zacházení ze strany policie. Naopak několik z nich mělo kladné připomínky k způsobu, jakým s nimi příslušníci policie zacházeli,“ uvádí se doslova ve zprávě.
Co však zadrženým vadí, jsou okolnosti samotného zadržení a praxi, na kterou si stěžoval například David Rath: „ Delegace však obdržela několik obvinění z nadměrného používání síly, jako je např. lisknutí, kopů a úderů obuškem během zadržení (i když dotyčná osoba nevzdorovala a/nebo poté, co byla pod kontrolou). Dále se delegace setkala s některými osobami, které si stěžovaly na nepřiměřeně těsné a bolestivé spoutání po jejich zadržení. Delegace vyslechly také několik obvinění z verbálního zneužívání, včetně těch rasistické/xenofobní povahy, zadržených osob policisty v době zadržení nebo při policejním výslechu,“ uvádí se ve zprávě.
Výbor šel do spisů, ale nenašel žádný záznam
Sporným se ukázal rovněž postup po zadržení osoby, která je po umístění do cely ponechána v informačním vakuu: „Delegace však vyslechla řadu obvinění, že požadavku zadržené osoby kontaktovat třetí osobu a informovat o její situaci policisté nevyhověli. V některých případech bylo údajně zadrženým osobám doporučeno, aby žádost zopakovali vyšetřovateli kriminální policie během počátečního výslechu nebo to policisté prostě popřeli bez vysvětlení. V několika případech bylo zadrženým řečeno, aby počkali až do rána (pokud byli zadrženi pozdě večer nebo v noci) nebo jim bylo řečeno, že se mohou obrátit pouze na právníka, který by pak informoval rodinu. Několik cizinců, se kterými se delegace setkala, uvedli, že jejich žádost nebyla policisty vyslyšena, pokud osoba, která má být kontaktována, žila v zahraničí,“ stojí ve zprávě.
Podle zákona o policii nemusí policie výjimečně povolit kontakt se třetí osobou, pokud takový kontakt představuje hrozbu pro vyšetřování. V takovém případě musí být informován státní zástupce a třetí osoba po zrušení opatření. „Navíc podle reakce české vlády na zprávu o návštěvě CPT v této zemi v roce 2010, pokud se uplatní výjimka, měl by být ve spisu osoby veden odůvodněný písemný záznam,“ upozorňuje Výbor.
To se ovšem podle zprávy neděje, ve spisech stěžovatelů žádné záznamy nebyly: „Navíc při zkoumání jednotlivých spisů zadržených osob a záznamů o zadržení, se delegace CPT s takovým záznamem nebo kopií oznamování výjimky státnímu zástupci nesetkala,“ uvádí se k tomu ve zprávě.
Právo na bezplatnou právní pomoc po zadržení
Naopak dodržováno je podle zprávy právo na přístup k obhájci. Téměř všichni vazebně stíhaní potvrdili, že kontakt s obhájcem jim byl umožněn, jen někteří si stěžovali na zpoždění a na skutečnost, že advokát nebyl u výslechu nebo dokonce ani u vazebního jednání u soudu vůbec přítomen.
Jak vyplývá ze zprávy, zřejmě to může souviset s bezplatnou právní pomocí nemajetným osobám. Podle zprávy se totožná situace řešila už v roce 2014: „V době návštěvy CPT v roce 2014 nemohly zadržené osoby využívat bezplatné právní pomoci od počátku jejich zbavení svobody policií, ale až poté, co byly oficiálně prohlášeny za ,obviněné´ (k čemuž mohlo dojít několik hodin po okamžiku odnětí svobody policií a předtím, než by dotyčná osoba mohla být vystavena výslechu policie). CPT doporučuje, aby právo na bezplatnou právní pomoc pro osoby, které nejsou schopny platit za advokáta, by mělo být uplatnitelné od samého počátku omezení svobody policií.“
„České orgány ve své odpovědi uvedly, že doporučení bude implementováno v rámci zákona o státem garantované bezplatné právní pomoci. Nicméně podle informace, které má CPT k dispozici, nebyl žádný takový návrh dosud schválen,“ konstatuje se ve zprávě.
Podepsat a vrátit
S tím souvisí informování o právech neodsouzených, pouze zadržených nebo stíhaných osob. Řada z nich hodnotícímu Výboru vypověděla, o svých právech nebyla informována vůbec a pokud ano, bylo jim odepřeno informaci si ponechat. „Řada osob však uvedla, že o svých právech nebyly informovány vůbec až do okamžiku umístění v cele policejní vazby nebo počátečního výslechu policií (který byl několik hodin po zbavení svobody a někdy tomu došlo pouze na druhé policejní stanici, na kterou byla dotyčná osoba přivezena),“ stojí doslova ve zprávě.
Že si vazebně stíhaný nemůže informaci vzít na celu, potvrdili podle zprávy sami policistů: „Dále, jak potvrdili policisté, zatímco zadržené osoby byly vždy požádány o potvrzení informačního listu podpisem, že byly písemně informovány o svých právech na některých policejních stanicích, nemohly si ponechat kopii informačního listu, jakmile byly jednou umístěny v policejní cele,“ popisuje praxi Výbor proti mučení.
Lidem drženým v celách nabídněte cvičení
Na rozdíl od odsouzených vězňů, není vazebně stíhaným umožněna žádná vycházka. Chybí jim proto čerstvý vzduch, denní světlo mají jen částečně, zjistil podle zprávy Výbor. „Stále platí, že osobám není nabízen žádný přístup na čerstvý vzduch během trvání policejní vazby. CPT doporučuje, aby všem osobám drženým v policejní cele po dobu 24 hodin nebo více byla nabízena každý den jedna hodina outdoorového cvičení, a to přednostně v zařízeních odpovídající velikosti a mající potřebné vybavení (jako je např. útočiště proti nepříznivému počasí a odpočinek). Tento požadavek by měl být brán v úvahu zejména, když je plánována (rekonstrukce) výstavba policejního zařízení. Konkrétněji CPT věří, že tento požadavek bude zohledněn i v souvislosti s výše zmíněnou rekonstrukcí detenčního prostoru na Krajském policejním ředitelství Praha-Kongresová, největším policejním detenčním zadržení v ČR,“ stojí k tomu ve zprávě.
Výbor rovněž žádá Českou republiku, aby zcela vyloučila poutání v celách předběžného zadržení k pevným částem cel a k lavicím na chodbách: „Příslušné právní předpisy však nadále umožňují, aby zadržené osoby byly připoutány k pevným předmětům až na dobu dvou hodin, pokud fyzicky napadnou policisty nebo jiné osoby, ohrozí vlastní život, poškodí majetek nebo se pokusí o útěk. Za tímto účelem byly stoličky prakticky ve všech policejních celách, které delegace navštívila, vybaveny kovovou smyčkou a informace shromážděné během návštěvy (včetně informací od policistů v navštívených zařízeních) naznačují, že tato možnost byla použita, i když velmi zřídka a krátce (např. po dobu 20 minut).“
„Ve světle těchto zjištění CPT opět vyzývá české úřady, aby zcela vyloučily praxi, že osoby zadržené policií jsou připoutány k pevným objektům. Každé policejní zařízení, kde mohou být osoby zbaveny svobody, by mělo být vybavené jednou nebo více místnostmi určenými pro účely zadržení a poskytovat vhodné bezpečnostní zázemí. Koridory by neměly být používány jako ad hoc zařízení pro zadržení,“ uzavírá Výbor své zjištění k praxi zadržování v ČR.
Irena Válová
