Dnes už nejde o navýšení té které položky advokátního tarifu, ale o rekodifikaci, jež bude reflektovat stávající ekonomickou situaci, protože advokátní tarif je z roku 1996, říká v rozhovoru pro Českou justici předseda České advokátní komory (ČAK) Vladimír Jirousek. Kritizuje mimo jiné návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který bude podle něj nahrávat „vyřizování účtů“ a posilování udavačství. Vymezil se i proti návrhu zákona o hromadných žalobách.
Jednal jste již s novou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou? O čem jednání byla? Shodli jste v některých tématech, která ČAK prosazuje?
Jednání navazovalo na nezbytné pozastavení výkonu advokacie současné ministryně. Samozřejmě jsem dané příležitosti využil k tomu, abych ji seznámil se stanovisky ČAK k těm legislativním procesům, jež se přímo či nepřímo dotýkají advokacie. Stanoviska odsouhlasená představenstvem ČAK jsem ministryni na její žádost zaslal i v písemné podobě.
Jednali jste i úpravě advokátního tarifu?
Advokátní tarif se stal už tzv. „věčným tématem“. A nejde o navýšení té které položky, ale o rekodifikaci, jež bude reflektovat stávající ekonomickou situaci. Stále připomínám, že advokátní tarif je z roku 1996 a mimo jiné po povodních v roce 1997 jsme u odměn za obhajobu v trestních věcech souhlasili s dočasným snížením sazeb o 20 %. Dočasnost ale trvá dosud! Stále věřím, že dnes je již mimo rozumnou úvahu srovnávat ekonomickou situaci v roce 1996 s tou dnešní. Když jsme ještě s Janem Kněžínkem mluvili o příjmech a nákladech advokátů, nechal jsem zpracovat analýzu, z níž vyplynulo, že 48 % advokátů (sic!) nejsou plátci DPH! A samozřejmě tato polovina stavu je primárním „uživatelem“ tarifních položek.
Absolvoval jste nedávno i konzultace s dalšími představiteli zákonodárné a výkonné moci. O čem jste s nimi jednal, a s jakým výsledkem?
Minulý čas není na místě. Absolvoval, absolvuji a absolvovat budu. V poslední době to byla jednání s poslanci Helenou Válkovou, Markem Bendou, Janem Chvojkou, Dominikem Ferrim a dalšími, dnes z důvodů ryze zdravotních jsem určité věci konzultoval telefonicky s Pavlem Šámalem, Romanem Fialou, Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou. Ve stálém kontaktu jsem např. s náměstkem ministerstva Jeronýmem Tejcem. A výsledky? Ty jsou dvojího druhu. Jednak dosáhnout vnímání stanovisek advokacie, což se povětšinou daří, jednak z pohledu jak principiálních, tak s ohledem na obrovské penzum praktických zkušeností relevantně determinovat aktuální legislativní návrhy. Někdy uspějeme, někdy nikoliv.
V jaké fázi je nyní záměr ČAK připojit se k ústavní stížnosti v kauze Zadeh? Proč k tak závažnému kroku přistupujete?
K ústavní stížnosti jsme se jako vedlejší účastník připojili v květnu. Prolomení povinnosti mlčenlivosti a důvěrnosti vztahu advokát vs. klient postupem soudu, a v té souvislosti zásah do práva na řádnou obhajobu, jsme vyhodnotili jako flagrantní a obecně nepřijatelné porušení pravidel spravedlivého procesu. Připomínám, že rozhodnutím soudce se do rukou obžaloby dostala i písemná komunikace mezi obžalovaným a obhájcem. Vnímání našeho stanoviska jako „pomoc Zadehovi“ je nesmyslné.
Jak vnímáte návrh novely zákona o Vojenském zpravodajství, na který navazuje novela zákona o Policii ČR, z nichž první by znamenal fakticky neomezené monitorování kyberprostoru, a druhý možnost použití důkazů získaných tajnými službami v trestním řízení? Nedošlo by s ohledem na charakter těchto služeb, a takto získaných důkazů ke krácení práv obhajoby?
Je zřejmé, že se autoři těchto novel neseznámili se související ústavní problematikou, resp. stavem v intencích jednoznačných ústavních nálezů, jež podobný postup zapovídají. Nebo, což by bylo samozřejmě horší, jednají vědomě v rozporu s daným ústavně právním stavem. Navíc by podobný postup přímo nabourával příslušná ustanovení Úmluvy o lidských právech. I když mám v této oblasti o mnoha rozhodnutích soudů přinejmenším pochybnosti, nahrazovat jejich autoritu někým mimo justiční sféru je cesta do pekel.
Varujete před tím, že návrh zákona o ochraně oznamovatelů nastoluje otázku zajištění povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců advokáta, či koncipientů. Můžete to upřesnit?
V prvé řadě považuji podobnou zákonnou úpravu za zcela zbytečnou, jež v české kotlině bude nahrávat „vyřizování účtů“ a posilování udavačství. Pokud pak návrh vstoupí do finále legislativního procesu, musíme důrazně prosazovat, aby jeho dopad na zaměstnance nebyl plošný. Navíc institucionalizace této agendy je kapitolou sama pro sebe.
Nelíbí se vám ani zákon o hromadných žalobách. Proč? Vždyť pro advokáty se zde otevírá další byznys.
Je mi jasné, že část advokátního stavu jej přivítá. Už z toho důvodu je postavení Komory poněkud schizofrenní. Za sebe však tvrdím, že jde o cizorodý prvek v právním režimu kontinentálního typu, který je nepochybně způsobilý nahrávat irelevantním tlakům na různé subjekty, resp. vytvářet podmínky pro šikanózní žaloby. V té souvislosti si dovoluji odkázat na projev místopředsedy ČAK Roberta Němce přednesený v rámci Karlovarských právnických dnů, v němž se velmi podrobně a s užitím rozsáhlé kauzální argumentace zabývá střetem institutu hromadných žalob s etickými zásadami výkonu advokacie.
Jako liberální se tváří návrh novely občanského zákoníku ohledně opatrovnických dohod, ale podle Unie rodinných advokátů z dikce návrhu vyplývá, že taková dohoda bude moci být de facto uzavřena pouze za účasti notáře.
V této věci se opírám o stanovisko odborné sekce ČAK, která současný stav považuje za vyhovující a změnu vnímá jednak jako neodůvodněnou, jednak v rozporu s mezinárodní úmluvou o právech dítěte. Na druhé straně tuto agendu konzultuji s prezidentem Notářské komory Radimem Neubauerem, a bez ohledu na řečené si oba umíme představit úpravu přijatelnou pro oba stavy.
Jak pokračují diskuse mezi Komorou a ministerstvem financí ohledně implementace směrnice EU DAC6?
Musím říct, že vstupní návrh transpoziční úpravy nás poněkud vylekal. Zároveň však, že k námitkám ČAK se Ministerstvo financí v rámci vypořádání postavilo vstřícně a s pochopením. Jsme si však vědomi, že zásadním kolbištěm bude až aréna poslanecké sněmovny. V té souvislosti je namístě připomenout finalizaci implementace předchozí „daňové“ směrnice DAC5 a hrubé útoky na zákonnou a ústavně chráněnou povinnost mlčenlivosti. Proto jsme k této problematice uspořádali mezinárodní konferenci, jejíž výstupy byly zpracovány ve formě drobné brožurky, která bude všem poslancům zaslána v pravý čas. Ostatně nelze jinak, než v daných souvislostech přivítat nález Ústavního soudu z 20. června 2019, který opět připomněl ústavně právní rozměr advokátního tajemství a svým způsobem pregnantně konstatoval, že bez něj by poslání advokacie postrádalo smysl.
Kritizujete i novelu zákona o soudech a soudcích, kterou označujete za diskriminační vůči advokátům. Můžete to rozvést?
Nejen vůči advokátům, ale současně vůči notářům a exekutorům. Zjevná diskriminace se odvíjí od podmínek vstupu do výběrového řízení na funkci soudce. Justičnímu kandidátovi stačí jeden rok odborné přípravy, advokáti a další musí mít desetiletou praxi v oboru, a to mj. nad rámec např. advokátů tříleté koncipientské praxe. Jde o až neuvěřitelnou disproporci, navíc při znalosti, kdy je v mnoha civilizovaných jurisdikcích preferována právě privátní praxe založená mimo jiné na každodenní osobní odpovědnosti vůči konkrétní osobě.
Mezi ministerstvem a komorou existuje rozpor vůči výkladovému stanovisku ohledně odměn za sepis návrhu na oddlužení. Neobáváte se, že to může působit třenice ohledně názorů na případnou kárnou odpovědnost a zhoršit vyjednávací pozici ve snaze převést kárnou odpovědnost advokátů – insolvenčních správců výhradně pod orgány Komory?
Místo aby se tato ryze právní problematika stala obsahem odborné diskuze, byla v minulosti ze strany MSp řešena bez dalšího jako údajně kárná agenda. Navíc všeho všudy dva nebo tři sporné případy byly mediálně užity k paušálnímu napadání kvality kontrolní činnosti ČAK. Připomínám, že kontrolní rada podá ročně více jak sto kárných žalob! V současné době však výkladové stanovisko Komory významně podpořilo rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, takže jsem přesvědčen, že rozumný přístup k věci třenice do budoucna vyloučí.
Setkává se ČAK stále s případy vinklaření, například v souvislosti s rozvojem internetu? Podávala kvůli tomu už nějaký podnět na správní žalobu?
Na tomto místě nemohu nevzpomenout, že z informací, kterých se nám dostalo v rámci tradičního společného zasedání představenstev ČAK a SAK, vyplynulo, že slovenské orgány činné v trestním řízení nemají problém zahrnout vinklaření pod skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného podnikání. Formální přístup našich orgánů podmínil přesun agendy do oblasti správních přestupků. A tato agenda je zatím v plenkách. Je to dva měsíce, co jsme na žádost MSp zpracovali rozsáhlý rozbor na téma, co je a co není právně relevantním poskytováním právních služeb. A potvrzuji, že kyberprostor vytváří vinklářům široké možnosti. Stálý monitoring si do budoucna určitě vyžádá personální posílení ČAK, což je s ohledem na limitovaný rozpočet tvořený zásadně jen příspěvky advokátů, vždy určitý problém. Zároveň zdůrazňuji, že v tomto směru považuji za významný ten krok, že Komora přijala jasná pravidla pro poskytování právní pomoci prostřednictvím on-line platforem, a to tak, aby potenciální klient měl možnost odlišit seriózní nabídku od nabídky vinkláře. Podstatná je identifikace stran, jasné vymezení příkazu, sazby odměny a poukaz na pojištění služby.
A co oficiálně, státem podporovaná snaha o rozšiřování poskytování právních služeb mimo advokacii různým neziskovkám? Ať již jde o akreditované osoby v případě sepisu oddlužení, nebo v novele antidiskriminačního zákona?
Lobbistické tlaky určitých a povětšinou stále stejných neziskovek, o němž psal poslanec Benda v Lidových novinách 17.5.2019, na druhé straně populistické nebo naivní reflexe těchto tlaků ze strany určitých politických subjektů, jsou už folklórem dnešní doby. Tento trend perfektně dokumentuje předkládaná novela antidiskriminačního zákona, která předpokládá aktivní legitimaci a zástupčí činnost „neziskových“ organizací. Situace je o to paradoxnější, že se tak děje v době, kdy ČAK na své nemalé náklady (!) aktivovala systém bezplatné právní pomoci, jež jí byl zákonem svěřen s puncem výlučnosti. Mimo jiné provedená kontrola úředníky ministerstva shledala fungování systému jako prakticky bezchybné. Jinak řečeno, každá osoba stižená diskriminací již v současné době dosáhne jak na erudovanou právní poradu, tak na zastoupení advokátem ve sporu. Takže podobné snahy, o nichž hovoříte, nejsou povětšinou ničím jiným, než pácháním dobra za každou cenu, což v důsledku nepochybně povede též k „vyhledávání“ možných diskriminovaných.
Vadí vám i návrh zákona o lobbování, kdy byste se rovněž měli ocitnout v postavení lobbistů. Není to divné, když má ČAK veřejnoprávní postavení, a je i řádným připomínkovým místem?
Není to jen divné, je to systémově špatně. Komora vykonává veřejnou správu a své připomínkové kompetence realizuje absolutně transparentně. V době koncipování původně čtyř variant možné úpravy jsem byl k věci zdrženlivý, finální paragrafové znění považuji ve vztahu k veřejným správám za jednak rozporuplné, jednak zbytečné. Etický kodex by byl zcela dostatečným základem relevantního lobbingu.
NS vrátil po téměř dvaceti letech od uzavření smlouvy do nalézacího řízení spor ČSSD s bývalým advokátem Altnerem kvůli jeho odměně, ačkoli již dříve konstatovaly kárné orgány ČAK, že odměna byla v závislosti na složitosti případu v pořádku. Neobáváte se, že to může způsobit další spory u NS, a to s nejistým výsledkem pro právního zástupce, nemluvě o tom, že po tolika letech už nemusí mít k dispozici veškerou dokumentaci?
Odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu znám pouze z médií a ve zkratce. Pokud bych měl k těmto informacím zaujmout nějaké stanovisko, tak rámcově v tom smyslu, že může jít o zásah do autonomie vůle smluvních stran, kterou nový občanský zákoník výrazně chrání. Obecným hodnocením podobných postupů bych se však ocitl na poli „nezávislosti justice“, která je dnes mantrou bez znalosti mnoha rozhodných okolností. A to si z pozice své funkce nemohu dovolit.
Dušan Šrámek
