Právě dnes vstoupila v účinnost novela advokátního zkušebního řádu. Koncipienti, kteří se ode dneška přihlásí k advokátním zkouškám, se před jejich dosavadní písemnou a ústní částí budou muset nově podrobit ještě vstupnímu testu. Ke zkouškám postoupí, jen pokud během devadesáti minut správně odpoví na nejméně pětaosmdesát otázek ze sta. Ty náhodně vygeneruje počítač z Českou advokátní komorou předem zveřejněných dvou tisíc otázek.
Přichází podle vás koncipienti k advokátním zkouškám připraveni? Umí u zkoušek aplikovat platné právo a řešit právní problémy?
Hrozně rád bych řekl, že přichází připraveni a že praktickou část zkoušky ovládají, ale bohužel tomu tak ve velké většině není. Jsou sice vybaveni jazykově i teoreticky, mnohdy ale advokátní zkoušku skládají poté, co tři roky vykonávali jednooborovou praxi a v rámci ní dokonce ještě nějakou hlubší specializaci. Takoví pak bývají nemile překvapeni, když u zkoušek narazí na pět zkušebních komisařů, kteří všichni dodržují literu zkušebního řádu, a ptají se jich vyloženě prakticky na otázky typu „přicházím za vámi jako rodič a chci, abyste se ujal obhajoby mého syna“ anebo „přicházím za vámi jako manžel, chci se rozvést“. Náhle jsou nečekaně postaveni do rolí advokátů. Musí odpovídat na otázky, s odpověďmi na něž se během koncipientské praxe vůbec nesetkali.
S oblibou říkám, že když koncipienti přicházejí k advokátním zkouškám, jsou ještě stále surovými diamanty, co ani po třech letech koncipientské praxe nejsou vybroušeny do briliantu. Advokát de facto se totiž z advokáta de iure, který právě složil advokátní zkoušku a slib, stává až mnohem později. Až po letech zkušeností. Přiznám se, že byť je mi už přes padesát let, i já se stále učím.
Proč se advokátní zkouška rozšířila o vstupní test, jehož absolvování je nutnou podmínkou pro skládání dosavadní písemné a ústní části zkoušky?
Kopírujeme zkušenosti slovenských kolegů. Ale i ostatních právnických profesí a jejich přístupu k profesním zkouškám. Test – sto otázek z pěti oborů a různých podoborů – má obsáhlý záběr a koncipienty přiměje připravovat se na advokátní zkoušku lépe a důkladněji. Ruku na srdce, když už koncipienti vědí, k jakému senátu jdou na zkoušku, tak si své zkušební komisaře velmi pečlivě prověřují. Vědí, kdo z nich má rád vepřový a kdo kuřecí, když to tak řeknu, zkrátka co kdo zkouší, co rád slyší a co se před ním naopak říkat nesmí.
Účel vstupního testu je tedy přimět koncipienty projít si před advokátní zkouškou celý její záběr. Nespoléhat se, že před sebou budou mít pět zkušebních komisařů, o nichž od předchozích uchazečů vědí, na co se obvykle ptají.
Kdy se bude vstupní test psát poprvé?
Teď (konec června – pozn. red.) Komora vypisuje termíny advokátních zkoušek na srpen a září. I další termíny budou ale ještě obsazovány koncipienty, co si přihlášku ke zkouškám podají do 30. června. Tito všichni vykonají zkoušky podle starých pravidel, tedy bez vstupního testu.
Uzávěrka přihlášek k prvnímu vstupnímu testu bude až 28. srpna. Psát se bude v Praze a Brně 4. a 5. listopadu. Čtvrtého určitě, a v případě převisu poptávky i pátého. V Brně ale převis nepředpokládáme. To spíš v Praze.
Jak bude vstupní test probíhat technicky?
Komora koncipienty k testu pozve na konkrétní den a hodinu. Zajistí pro ně místnost s počítači. V Brně se šestnácti, v Praze s dvaceti. Tam se koncipienti dostaví, prokáží svou totožnost, podepíší prezenční listinu a potvrdí převzetí unikátního přihlašovacího údaje do počítačové sítě.
Poté, co přítomný zkušební komisař prohlásí test za zahájený, se koncipienti na připravených počítačích přihlásí do systému a ten každému z nich náhodně vygeneruje sto otázek. Časový limit testu bude devadesát minut. Jamile test uplynutím tohoto limitu anebo zodpovězením všech otázek skončí, zobrazí se na obrazovce počítače, zda ho koncipient udělal anebo ne. Každý se tedy už na místě dozví, zda prospěl.
Komora navíc výsledky testu zveřejní. S ohledem na anonymizaci osobních údajů ne jmenovitě, ale pod unikátními přihlašovacími hesly, co koncipienti obdrželi před zahájením testu. Test samotný se vytiskne a vloží do zkouškového spisu každého konkrétního koncipienta.
Předpokládáme, že během jednoho dne takto zvládneme až pět devadesátiminutových testů za sebou.
Mohlo by vás zajímat
Jakou úspěšnost u vstupního testu očekáváte?
Nechci odhadovat procenta. U prvních vstupních testů ale očekávám relativní neúspěšnost. A to do té doby, než si koncipienti těch téměř dva tisíce otázek rozeberou, připraví, vyřeší a budou sdílet.
Budou se ty otázky časem obměňovat?
Nejen měnit, ale i doplňovat. Na starosti to bude mít legislativní odbor Komory ve spolupráci s odbornými sekcemi.
V úvodu rozhovoru jste zdůraznil, jak důležitá jsou pro advokáta léta praxe. Čerstvý advokát může hned po advokátních zkouškách zastupovat klienty před Ústavním soudem. Ten ročně obdrží čtyři tisíce stížností. Vyhoví ale jen pěti procentům z nich. Podle ústavní soudkyně Milady Tomkové by naděje na úspěch před Ústavním soudem mohla být i řádově vyšší, kdyby stěžovatele zastupovali jen advokáti se zvláštní zkouškou nebo oprávněním, kteří by se na ústavní stížnosti specializovali. Jaký je na to váš názor?
Diskusi na toto téma jsem nezaregistroval, ale dovedu si to představit. Není to návrh, který bych přijal hned zítra. Ale není to ani něco, co bych obratem odmítl. Ústavních stížností neustále přibývá. A variantě, kterou zmiňujete, bych dal přednost před zpoplatněním ústavních stížností. Mohla by se okolo toho otevřít zajímavá diskuse.
Karel Brückler byl dosud místopředsedou zkušební komise České advokátní komory. Letos byl zvolen jejím novým předsedou. Funkce se ujme 1. října. Jako advokát se specializuje na trestní právo, které také u advokátních zkoušek zkouší. Mezi jeho mediálně známé klientské případy patří například obhajoba současné eurokomisařky a dřívější náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj Věry Jourové, bývalého policisty Karla Kadlece stíhaného za nabourání automobilů v opilosti na pražských Vinohradech anebo zlínského podnikatele Romana Vaškůje obžalovaného z daňových úniků při obchodech s leteckým petrolejem. Před příchodem do advokacie na konci devadesátých let působil Karel Brückler jako vrchní státní zástupce u pražského Vrchního státního zastupitelství.
Tomáš Nahodil
