Na konci dubna zvolilo Valné shromáždění OSN předsedou Komise pro mezinárodní právo profesora Pavla Šturmu, vedoucího katedry mezinárodního práva pražské právnické fakulty. Jde o nesporný úspěch české diplomacie. Volba je i oceněním dosavadní práce samotného Pavla Šturmy, který v Komisi zasedá už od roku 2012.
Členem Komise OSN pro mezinárodní právo jste od roku 2012. Z jakého důvodu jste se tehdy rozhodl do Komise kandidovat?
Ve své vědecké i pedagogické práci, ale už dřív jako student na pražské právnické fakultě, jsem se setkával s některými výstupy z Komise. Zejména ve vědeckém semináři z mezinárodního práva profesora Čepelky. Jedno z témat souviselo i s mou disertační prací obhajovanou v roce 1990. A právě tehdy jsem se dostal na International Law Seminar, pořádaný během červencového zasedání Komise, a tam poznal nejen práci Komise, ale i její tehdejší členy.
Během pozdější spolupráce s ministerstvem zahraničních věcí jsem připravoval podklady pro vystoupení naší delegace v Právním výboru Valného shromáždění OSN k některým tématům ze zpráv Komise. A tehdy, někdy v roce 2010, jsem rád přijal nabídku kandidovat.
Byl vůbec před vámi někdy nějaký Čech anebo za dobu trvání federace Čechoslovák členem Komise?
Přede mnou byli do Komise za Československo zvoleni Jaroslav Žourek a Václav Mikulka.
Jak taková kandidatura do Komise probíhá?
Kandidatura musí být notifikovaná ve vyhlášené lhůtě generálnímu tajemníkovi OSN. V našem případě tak činí ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím naší stálé misi při OSN v New Yorku.
Je nutné kandidaturu politicky předjednat?
Politické předjednávání kandidatuře většinou nepředchází. Výjimkou jsou severské státy, které vždy navrhují jednoho společného kandidáta. Ostatní státy se ale běžně žádají o podporu. V některých případech je možné dohodnout se na výměnné podpoře pro jejich vlastní kandidáty do Komise nebo do jiných orgánů OSN.
Rozhodující je pak hlasování na Valném shromáždění OSN. Na něm musí kandidát získat alespoň nadpoloviční většinu všech členských států OSN. V současné době tedy devadesát sedm hlasů. V případě většího počtu kandidátů, než kolik je pro regionální skupinu států míst, k čemuž ale dochází téměř vždycky, to už ale nestačí a ke zvolení je třeba ještě většího počtu hlasů. Třeba až okolo sto padesáti pěti a více.
Záleží při kandidatuře do Komise na velikosti členského státu OSN?
Na velikosti státu zpravidla nezáleží.
A na nějakých dalších aspektech?
Především je třeba vést aktivní kampaň. Do té se zvláště na podzim před vlastními volbami zapojuje i sám kandidát a stálá mise členského státu v New Yorku. Svou roli také sehrává, zda daný stát podporuje mezinárodní právo, jestli aktivně vystupuje ve Valném shromáždění, zda ve stejné době vede volební kampaň i do jiných orgánů OSN a podobně. Pokud jde o kandidáta, ten by měl být znám a aktivně se účastnit schůzek se zástupci jiných států. Rozhodně nestačí jen distribuovat brožuru s jeho životopisem.
S jakým programem jste do Komise kandidoval vy sám?
Při své první kandidatuře v roce 2011 jsem se obecně vyjadřoval ke kodifikaci a progresivnímu rozvoji mezinárodního práva, včetně zájmu o některá tehdy projednávaná témata. V roce 2016 jsem už navrhl i nové téma, které je dnes na programu Komise. Jde o sukcesi států ve vztahu k mezinárodní odpovědnosti.
Jak se za sedm a půl roku, co jste její členem, změnil váš pohled na fungování Komise?
Pochopitelně, že se průběžně měnil. Přestože jsem se prací Komise zabýval již dříve zvnějšku, znal jsem spíš jen její publikované výstupy. Třeba návrhy článků nebo zprávy jednotlivých zvláštních zpravodajů. Po příchodu do Komise jsem poznal, jak probíhá práce v plénu, jak důležité jsou diskuse v redakčním výboru nad jednotlivými návrhy článků a co dělají některé pracovní skupiny. A v neposlední řadě jsem zjistil, jak se pro program práce Komise navrhují a vybírají nová témata.
Má Komise dostatečné pravomoci?
Pravomoci Komise vyplývají z toho, že jde o pomocný orgán Valného shromáždění OSN. Komise navrhuje články, principy, směrnice a podobně, ale není zákonodárcem. Konečný výsledek, tedy zda se třeba z návrhu stane úmluva, už proto závisí na členských státech OSN, a ne na Komisi.
Požívá Komise dostatečné autority a důvěry?
Obecně ano. Ovšem v posledních desetiletích už státy nejsou tolik ochotné přijímat závazné smlouvy. Mnoho výsledků práce Komise tak končí ve formě právně nezávazných dokumentů. Jako soft law.
Ale i toto soft law ovlivňuje v různé míře teorii a praxi mezinárodního práva. Určitě je dobré, když státy jasně řeknou, co chtějí. Byť Komise musí často postupovat i na základě ne zcela jednoznačných komentářů států nebo vyjádření jen některých z nich.
Čím konkrétně jste v Komisi dosud zabýval?
Všemi tématy, která se projednávají. Vyjadřoval jsem se ke všem zprávám zvláštních zpravodajů. Před dvěma lety jsem byl navíc jmenován zvláštním zpravodajem, takže od roku 2017 se zabývám i novým tématem Komise, jímž je sukcese států ve vztahu k odpovědnosti států. Na toto téma každý rok píšu zprávu. Pak ji prezentuji a obhajuji, na závěr shrnu diskusi a pracuji s návrhy článků, které byly poslány do redakčního výboru.
Kromě toho jsem v uplynulých letech působil i v některých dalších volených funkcích. Třeba jako předseda redakčního výboru nebo místopředseda Komise.
Čím se budete zabývat jako předseda Komise?
Nad rámec právě zmíněné práce člena Komise se budu věnovat ještě plánování programu práce, reprezentování Komise navenek, řízení jejího plenárního zasedání a přijímání návštěv z jiných právních orgánů. Například předsedy Mezinárodního soudního dvora. V neposlední řadě bude mou povinností prezentovat na podzim zprávu Komise za její letošní zasedání v Právním výboru Valného shromáždění OSN v New Yorku.
prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc. (1963) vystudoval práva na pražské právnické fakultě a filozofii a ekonomii na pražské filozofické fakultě. Vyučuje mezinárodní právo na PF UK, kde rovněž vede katedru mezinárodního práva.
Tomáš Nahodil
