V exekucích máme stále obrovské množství lidí, kteří již roky měli být v oddlužení, říká v rozhovoru pro Českou justici předseda KDU-ČSL a předseda podvýboru pro problematiku exekucí, insolvence a oddlužení Marek Výborný. Jak dále uvádí, pohledávky z veřejného sektoru by měly být přidělovány na základě teritoriality a věřitelé ze soukromého sektoru by pak mohli být motivování k využívání exekutora, který již nějakou pohledávku dlužníka vymáhá. Vláda tento týden podpořila opatření proti vícečetným exekucím.
Od přijetí zákona o exekutorech uplynulo již osmnáct let. Jak byste jej hodnotil, a v jakém bodu se nacházíme dnes?
Původní zákon trpěl, tak jak tomu je u každé nové úpravy nešvary jak po stránce legislativní, tak po stránce výběru samotných osob exekutorů. Situace se postupně zlepšovala jak změnou vyhlášek regulujících odměny, tak novelizacemi zákona a v neposlední řadě i obměnou některých problémových exekutorů. Situace ale stále není ideální a musíme vyřešit nejen otázku rozdělování věcí mezi exekutory, ale nastavit nové mechanismy zastavování nedobytných exekucí a další aspekty.
Legislativní rada vlády dvakrát odmítla návrh ministerstva ohledně novely exekučního řádu a občanského soudního řádu. Mělo by MS návrh jenom přepracovat, nebo by mělo počkat a případně předložit komplexnější rekodifikaci? Jak se v této souvislosti díváte na názory, aby byl exekuční řád inkorporován v novém civilním procesním kodexu?
Není pro mne hlavní otázkou, zda bude exekuční řád inkorporován v novém civilním procesním kodexu nebo nikoli – první ani druhé řešení není samospásné. Důležitá pro mne je kvalitní právní úprava, která zbytečně nezatěžuje účastníky řízení. Legislativní rada vlády má svůj nezpochybnitelný odborný význam, při tvorbě pozměňovacích návrhů budu vycházet mimo jiné z připomínek uplatněných LRV.
Je dnes dostatečně nastaven proces přechodu mezi exekucemi a oddlužením?
Na přechodu mezi exekucemi a oddlužením je podle mého názoru nejdůležitější to, že v exekucích máme stále obrovské množství lidí, kteří již roky měli být v oddlužení. Ti lidé se topí v exekucích zbytečně dlouho. Nová úprava oddlužení postavená z velké části na mých návrzích by měla situaci výrazně zlepšit.
ÚS nedávno přijal dva nálezy, jeden ohledně rozhodčích doložek, druhý se týkal nepřiměřenosti příslušenství. Měla by na ně nějak reagovat legislativa, nebo by se měly pouze odrazit v další rozhodovací praxi nalézacích a exekučních soudů?
Soudy jsou důležitým korektivem mnohdy nedokonalé právní úpravy, jsme ale v kontinentálním systému práva a hlavní by proto měly být právní normy, spíše než byť mnohdy velmi spravedlivé soudcovské dotváření práva. Legislativa by proto měla zareagovat.
Do jaké míry by zákonodárce či soudní moc měly korigovat případné excesy v exekucích, při nichž je sám účastník, tedy dlužník nečinný? Neohrozil by přílišný aktivismus princip vymahatelnosti práva?
Jednotlivé excesy by měl korigovat v rámci interpretace platného práva soud, systémové nedostatky potřebují změnu zákona.
Mělo by se nějak změnit postavení soudního exekutora?
To je na širší debatu, zajisté je zapotřebí úprava postavení exekutorů, ani jeden z navržených systémů však nepovažuji za ideální.
Jak hodnotíte návrh ministerstva na koncentraci řízení, které je jednou z hlavních částí novely, která v pondělí prošla vládou a jak se stavíte k principu teritoriality?
Jak jsem říkal výše, ani systém navržený ministerstvem ani navržená teritorialita nejsou ideální.
Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala varuje, že ve prospěch dlužníků se mění hmotně právní pravidla, místo toho, aby se ochrana projevovala v procesních pravidlech. Jak ten tento názor vnímáte?
K různým cílům vedou různé cesty, problémy vycházející z hmotněprávní úpravy musí být změněny změnou hmotněprávní úpravy, byť jsem nakloněn co největší možné stabilitě hmotného práva. Mnoho změn, které jsou chváleny především soudci, jsem navrhl a prosadil i v procesněprávních aspektech, podařilo celé řízení odlehčit, zjednodušit doručování atd.
Mají lidovci pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení nějaké konkrétní návrhy?
Konkrétní návrhy v legislativní podobě ještě tvoříme, důležité je však předjednat jejich podporu, dvakrát měřit a jednou řezat. Jen tak lze dosáhnout tak široké podpory jako u insolvenčního zákona. Rozhodující by u pohledávek mohla být osoba věřitele, kdy by pohledávky z veřejného sektoru byly přidělovány na základě teritoriality a věřitelé ze soukromého sektoru by pak mohli být motivování k využívání exekutora, který již nějakou pohledávku dlužníka vymáhá, odlišnou výší nákladů exekuce. Zůstala by však určité svoboda věřitele zvolit si exekutora, který bude pohledávku vymáhat. Zásadní potřebu změny však vidím i v oblasti zastavování řízení u nedobytných pohledávek a jednoduší daňové odpisy takových pohledávek. Zvlášť chráněny pak musí být matky vymáhající výživné.
Samostatně potom připravujeme restrikci u exekucí na osoby pobírající starobní důchod, kdy v pozici oprávněného (věřitele) je stát, a taktéž podporujeme hledání cesty k rozumnému řešení problému exekucí vůči nezletilým.
Na sympoziu jste mluvil o tom, že bude na soudních exekutorech, aby exekuce vedené na základě neplatných rozhodčích doložek zastavili. Proč tak dosud neučinily soudy, když judikatura je platná již 8 let? Plánujete v tomto ohledu nějakou iniciativu? Pokud ano, měl by stát exekutorům zastavení exekucí jen přikázat, nebo je i přímo pověřit vyhledáním takových spisů a jejich zastavením z moci úřední?
Proč tak neučinily, soudy není otázka na mne, ale spíše na soudy. Jsem spíše pro zastavování z moci úřední, aby bylo jasné, kdo má jaké kompetence a povinnosti. Záleží ale ještě na konkrétním nastavení.
Mohou o tom vůbec dnes exekutoři rozhodnout sami, když nemohou odmítnout exekuci, anebo by měl o tom rozhodnout exekuční soud?
Zastavování exekucí a odmítání exekucí jsou odlišné úkony. Zastavování exekucí by mělo být v rukou exekutora, konkrétní nové řešení tohoto problému je však ještě ve stádiu diskuze.
Dušan Šrámek
