Není neobvyklé, že kárné řízení pro vážné porušení zákona je u Nejvyššího správního soudu ČR vedeno nejen proti soudcům a státním zástupcům, ale také proti exekutorům. Poslední jednání kárného senátu přesto bylo poměrně výjimečné. Už tím, že exekutorovi nebyl tentokrát kladen za vinu příliš razantní postup či preferování vlastních ekonomických zájmů, ale průtahy a dlouhodobá nečinnost. Úplným paradoxem pak byl verdikt – pochybení, kterých se měl dotyčný dopustit, nakonec neshledali soudci u něj, ale naopak u žalujícího okresního soudu Děčín.
Soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák zahájil v roce 2013 exekuci na základě předběžného opatření vydaného v předchozím roce Magistrátem města Děčín. Jednalo se o poměrně banální případ sporu dvou soukromých osob o zajištění vstupu na pozemek, výjimečnost spočívala právě jen v exekučním vymáhání předběžného, nikoliv meritorního rozhodnutí. Nicméně tento spor se právně vleče až do současné doby.
Podle mínění předsedkyně Okresního soudu v Děčíně JUDr. Zdeňky Hoškové právě vinou exekutora, proto na něj po pěti letech od zahájení exekuce podala kárnou žalobu. V ní mu kladla za vinu, že celé exekuční řízení trvá neúměrně dlouho a je neefektivní, exekutor nebyl dostatečně činný a první úkon učinil až v roce 2018, nezabýval se návrhem povinného subjektu na zastavení exekuce a rozhodoval jen na základě tvrzení oprávněného, aniž by sám jakkoliv ověřoval skutkový stav. Tím měl závažně a opakovaně porušit své povinnosti podle příslušných právních předpisů a dopustit se tak kárného provinění, za to mu měla být vyměřena pokuta 100 tisíc korun.
Kárně obviněný exekutor ze svého předchozího podrobného písemného vyjádření hned v úvodu zopakoval, že podle svého mínění žádný předpis ani běžné procesní předpisy neporušil. Předsedkyni OS v Děčíně zastupoval při ústním jednání pověřený místopředseda Mgr. Jiří Gloc a nutno říci, že jeho nadřízená jej postavila do nezáviděníhodné role. Už během důkazního řízení, ve kterém byly překládány jednotlivé materiály z příslušného exekučního spisu, směřovaly dotahy předsedy JUDr. Zdeňka Kühna i členů kárného senátu především na něj. Ze spisu totiž vyplynulo, že na neúměrné délce exekuce se výraznou měrou podílel sám Okresní soud v Děčíně. Ten například dodnes nerozhodl o posledním návrhu na zastavení exekuce z 1. 6.2018. První návrh na zastavení, který byl podán v polovině roku 2013, řešila samosoudkyně celé tři roky a po odvolání padlo pravomocné zamítavé rozhodnutí až v lednu 2018. Na jednoznačný dotaz, zda jsou takového lhůty u OS v Děčíně běžné, sice kárný žalobce odpověděl, že nikoliv, nebyl ale schopen vysvětlit, proč to tentokrát trvalo tak dlouho, ani upřesnit, jaké závěry, případně postihy z toho byly na soudu vyvozeny.
Ze spisu rovněž vyplynulo, že okresní soud sice nejprve poměrně rychle (i když rovněž několikanásobně nad rámec zákonné lhůty) zamítl návrh na odložení exekuce, po dvou letech od jejího zahájení ale z vlastní iniciativy rozhodl opačně. Zdůvodnil to tím, že očekával zastavení exekuce. Jeho postup následně kritizoval Krajský soud v Ústí nad Labem, který po odvolání oprávněného rozhodnutí prvoinstančního soudu o odložení zrušil a ve zdůvodnění uvedl, že „OS neuvedl žádný argument, proč vyvozuje očekávání zastavení exekuce.“ Předseda kárného senátu se také marně pídil po zdůvodnění, proč je v žalobě uvedeno, že exekutor se „opakovaně nezabýval podáními povinného subjektu“, přestože ve zdůvodnění žaloby je takové jednání zmíněno pouze jednou. „To muselo dojit k nějaké chybě,“ pronesl kárný žalobce, což JUDr. Kühn glosoval suše „chybě, která se objevila ve skutkové větě.“ A i další dotaz, zda tvrzení žaloby, že kárně obviněný porušil zákon, když se při hodnocení faktického vývoje řídil pouze informacemi oprávněného, může kárný žalobce opřít o nějaký konkrétní judikát (když samotný zákon takový postup nevylučuje), zůstal bez odpovědi.
Z výše uvedeného tedy není nijak překvapivé (a předseda senátu to také v úvodu stručného ústního zdůvodnění explicitně zmínil), že JUDr. Ondřej Hanák byl kárného obvinění zcela zproštěn. Senát sice konstatoval, že existují rozdílné právní názory na správnost postupu kárně obviněného v tom, zda mohl ukládat pokuty i v průběhu řízení o návrhu na zastavení exekuce, na výsledku by to ovšem nic neměnilo, protože tyto sankce by stejně v tu chvíli nebyly vymahatelné a k požadovanému razantnějšímu vynucování uložených povinností by rozhodně nevedly. Exekutor dle postupoval podle svého uvážení, které dokázal po celou dobu právně zdůvodnit, a „(kárný) senát zde není od toho, aby soudil, zda exekutor postupoval dobře, nebo špatně, pokud nešlo o zjevný exces.“
Řada konkrétních výtek se naopak snesla na hlavu kárného žalobce. „Je obzvlášť pikantní, že Okresní soud v Děčíně, který má se lhůtami v cause velké problémy, podává kárný návrh, který je návrhem – s ohledem na okolnosti případu – drakonickým a zjevně nepřiměřeným povaze věci. Velmi se pozastavujeme nad některými formulacemi kárného návrhu, které se tam sice podle tvrzení kárného dostaly omylem, nicméně je zcela nepřijatelné, že takové návrhy neúměrně zatěžují kárně obviněného, který namísto, aby dnes pracoval, tráví celý den v Brně. Jde přesně o již několikráte zmíněný příklad žaloby, která vůbec neměla být podána s ohledem na všechna skutková zjištění. Měla být vzata zpět už tehdy, když se objevila protiargumentace kárně obviněného, spíš ale neměla být podána vůbec nikdy, protože argumentace kárně obviněného je konzistentní.“ V úplném závěru pak předseda zřetelně upozornil exekutora, že pokud uplatní názor na náhradu nákladů řízení, senát tuto povinnost navrhovateli uloží.
Ivan Holas
