Na vrchní soudy se možná vrátí rozhodování o kárných žalobách soudců a státních zástupců. Podle informací České justice k tomu dospělo jednání mezi zástupci ministerstva spravedlnosti a obou nejvyšších soudů. „Schůzku svolal pan náměstek Franěk, paní ministryně přítomna nebyla. Účelem bylo najít shodu v řešení otázky první instance kárného řízení. Pro Nejvyšší správní soud je přijatelná i varianta, že první stupeň nebude u krajských soudů, ale u soudů vrchních“, sdělil České justici předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Michal Mazanec.
Novelu zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů poslal do připomínkového řízení ještě předchůdce Marie Benešové ve funkci Jan Kněžínek. Návrh počítal v kárném řízení se zavedením dvojinstančního řízení s tím, že prvoinstanční řízení by obstarávaly kárné senáty Nejvyššího soudu (NS), případná odvolání by pak řešily kárné senáty NSS. Právě to se však stalo terčem kritiky obou soudů, kterou vyjádřily v připomínkovém řízení.
Základní námitkou bylo, že oba nejvyšší soudy nemohou být vůči sobě, byť jen formálně, v roli soudu „nadřízeného“ a „podřízeného“. NS, NSS i Nejvyšší státní zastupitelství pak v rozsáhlých připomínkách kritizovaly celkovou koncepci návrhu, na němž byla znát vysoká míra odtrženosti od rozhodovací praxe kárných senátů. Přítomnost zástupce ministerstva spravedlnosti je totiž na jednání kárných senátů absolutní výjimkou, jakkoliv je ministerstvo ze zákona o řízení vždy vyrozuměno.
Na již zmíněném jednání, kterého se vedle náměstka pro legislativu Michala Fraňka zúčastnili oba předsedové nejvyšších soudů se svými místopředsedy, došlo k dohodě na přesunu agendy prvoinstančního kárného řízení na vrchní soudy. Odvolací instancí by pak byly kárné senáty na NSS. Nyní má probíhat debata s předsedy těchto soudů a soudů krajských tak, aby konečný návrh měl podporu celé justice.
O možnosti návratu agendy kárných řízení na Vrchní soud v Praze (VS) byl již zpraven i jeho stávající předseda Jaroslav Bureš, který takové řešení podporuje. „Osobně vždy podporuji řešení, která přispívají ke zvýraznění prestiže Vrchního soudu v Praze“, sdělil Bureš České justici. Kárnou agendu podle Bureše navíc VS zvládal v minulosti velice dobře. VS byl prvoinstančním kárným soudem do novely z roku 2008, kterou pak „posvětil“ i Ústavní soud poté, co se na něj obrátil jeden z kárných senátů NSS.
Absenci druhé instance v kárných řízeních vytýkala České republice i organizace GRECO při Radě Evropy. Od zavedení druhé, odvolací instance si mnozí slibovali i odstranění problémů při sjednocování judikatury kárných senátů. Na NSS totiž výjimečně docházelo k odchýlení se některého z kárných senátů od rozhodnutí senátů jiných, přičemž až donedávna nebylo postaveno na jisto, zda o rozporech nemůže rozhodovat tzv. Rozšířený senát NSS. Ten teprve nedávno, na konci května, rozhodl, že takovou kompetenci nemá, jakkoliv si je „vědom slabin“ současného stavu. Podle RS „je na zákonodárci, zda přistoupí ke změně právní úpravy, ať již cestou výslovného zakotvení pravomoci rozšířeného senátu v kárných věcech nebo vytvořením jiného mechanismu sjednocování rozhodovací praxe kárných senátů“.
Podle NSS však ani aktuální novela zákona o kárném řízení problém se sjednocováním judikatury kárných senátů neřeší, neboť se opět počítá s vícero odvolacími kárnými senáty. „Nejenže neodstraní, ale naopak zvýší zátěž obou nejvyšších soudů kárnou agendou, ale nenastolí ani očekávanou a dosud organizačně a institucionálně nezajištěnou jednotu v judikatuře kárných senátů, neboť vzhledem k tomu, že budou existovat minimálně tři odvolací kárné senáty, bude i nadále v jejich rozhodovací praxi docházet k divergencím. Časem lze proto předpokládat vznik tlaku na to, aby sjednocující úlohu plnil nějaký další orgán. Navrhovaná úprava proto neodstraňuje nynější deficit vhodného zákonného sjednocujícího tělesa, naopak jej prohloubí“, stojí v připomínkách NSS. V nich se také dává ke zvážení vznik zvláštního rozšířeného senátu NSS, složeného z předsedů kárných senátů, který by byl povolán k řešení judikatorních sporů.
Petr Dimun
