Celkem osm advokátů si stěžuje v ústavní stížnosti na porušení svých práv v rámci trestní obhajoby v kauze Sharama Abdullaha Zadeha. ZadehÚstavní stížnost brojí proti postupu Městského soudu v Brně, který v rámci trestního řízení před soudem nechal do trestního spisu založit komunikaci obžalovaného s jeho obhájci a dalšími advokáty, kteří se na obhajobě podíleli. Vyplývá to z článku Ohrožení důvěrnosti komunikace obviněného a jeho obhájce od autora stížnosti, Zdeňka Koudelky. Ten zároveň varuje, že pokud by byl takový postup legalizován, ohroženi se mohou cítit všichni advokáti.
Jak v úvodu autor připomíná, představenstvo České advokátní komory se seznámilo na svém únorovém zasedání s analýzou a podstatou ústavní stížnosti S. A. Zadeha a jeho advokátů, a vyjádřilo souhlas s tím, aby v předmětné věci vystupovala ČAK jako vedlejší účastník. Důvodem je, že osm z celkem devíti stěžovatelů jsou advokáti, jejichž práva byla státním orgánem porušena při výkonu advokacie, konkrétně trestní obhajoby. „Zmíněná ústavní stížnost tak podstatně překračuje vlastní zájmy stěžovatelů, protože rozhodnutí o ní bude mít dopad na výkon advokacie obecně. Z tohoto důvodu je logické, že Komora jako reprezentant advokátního stavu a v zájmu realizace ústavně garantovaného základního práva na obhajobu a právní pomoc považuje za nutné se v případu vyjádřit.“
Přes námitky obhajoby
Ústavní stížnost brojí proti postupu Městského soudu v Brně, který v rámci trestního řízení před soudem nechal do trestního spisu založit komunikaci obžalovaného s jeho obhájci a dalšími advokáty, kteří se na obhajobě podíleli. Přičemž tito obhájci již před údajným skutkem, pro který je projednávána obžaloba před Městským soudem, byli činní jako obhájci téhož obžalovaného v jiném trestním řízení před Krajským soudem v Brně, o čemž Městský soud věděl.
V rámci domovní prohlídky byl zabaven obžalovanému tablet a mobilní telefon. Opatřením předsedy senátu Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017 byl ustanoven Kriminalistický ústav Praha pro znalecké zkoumání obou zajištěných elektronických zařízení. Jak přitom vyplývá z příkazu MS v Brně ze dne 30. 11. 2016, a dvou opatření MS v Brně ze dne 23. 11. 2017, předseda senátu vymezil znalecký úkol způsobem, který uvedenému znaleckému ústavu nejen umožnil seznámit se s e-mailovou komunikací obžalovaného s jeho obhájci a dalšími výše uvedenými materiály obhajoby, vztahujícími se k trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, ale znalecký ústav si rovněž mohl podrobně prostudovat s trestním řízením nikterak nesouvisející dokumenty soukromé povahy. Obžalovaný a jeho obhájci přitom namítali, že na těchto nosičích je komunikace obžalovaného s obhájci obsahující strategii obhajoby, např. důkazy, právní názory a stanoviska obhajoby. „Získané informace z obou zařízení pak předseda senátu založil bez jakékoliv selekce do trestního spisu a aktivně předal veškerý obsah zajištěných zařízení na datových nosičích blue-ray při hlavním líčení konaném dne 28. února 2018 státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ostatním spoluobžalovaným a jejich obhájcům, čímž je zpřístupnil obžalobě, spoluobžalovaným a dalším osobám. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci rovněž zastupuje veřejnou žalobu proti stejnému obžalovanému před Krajským soudem v Brně.“
Chráněná komunikace
Soudce tak podle Koudelky nebyl nestranný, ale přihrál informace obžalobě a z pozice nadřazené moci v rámci soudního řízení účastníkům se stal pomocníkem obžaloby. Uvedeným postupem Městský soud porušil vícero práv stěžovatelů. Z pohledu obhajoby však je určující narušení důvěrnosti komunikace mezi obžalovaným a obhajobou. Přitom závadné je nejen faktické zpřístupnění komunikace všem stranám řízení, která se týká samotné obhajoby, ale případně i komunikace mezi obhájci a obžalovaným soukromého charakteru, která neměla vztah k obhajobě, čímž došlo k porušení práva na ochranu soukromí obžalovaného i jeho obhájců, konstatuje dále advokát s tím, že obhajoba je základním předpokladem spravedlivého procesu. Je zřejmé, že obžalovaní, jakožto zpravidla trestněprávní laici, nemohou být před soudem v materiálně rovném postavení jako státní zástupce, což je vždy trestněprávní profesionál. Tato nerovnost se zvyšuje tím, když je obžalovaný ve vazbě. K vyrovnání této nerovnosti slouží právě obhajoba poskytovaná advokáty jako právními profesionály. Obhajoba má jeden základní cíl, a to je hájit zájmy klienta v trestním řízení. Takové hájení zájmů však může být dosaženo jen, když mezi klientem (obžalovaným) a obhájcem probíhá nerušená a důvěrná komunikace, což garantuje zákon. A ta byla právě postupem Městského soudu zmařena. Práva a postavení obhájců jsou určující pro práva a postavení všech osob. „Pokud v určité zemi ztratí svá práva obhajoba, fakticky ztrácejí práva všichni lidé, jejichž práva nemohou být účinně hájena. Při ochraně práv lidí je rozhodující materiální pojetí. Pokud máme Ústavou a zákony chráněné dopisní tajemství, ochranu důvěrnosti telefonických hovorů a elektronicky posílaných zpráv, pak se stává tato ochrana materiálně vyprázdněnou, pokud soudce s plným vědomí toho, že disponuje důvěrnými soukromými informacemi a komunikací mezi obhájcem a obžalovaným, umístí celý obsah tabletu a mobilního telefonu do trestního spisu v řízení před soudem a tím je zpřístupní jiným osobám, a dokonce je předá přímo státnímu zástupci. Pakliže nemá být ústavní ochrana základních práv jen formální, je zřejmé, dovozuje Koudelka, že tato ústavní ochrana se nevztahuje jen na moment přenosu příslušné zprávy od obhajoby k obviněnému a naopak, ale i jakékoliv jednání státu, které jiným způsobem získá obsah této komunikace později. „Nelze akceptovat, aby komunikace mezi obhájcem a jeho klientem, která je chráněna v rámci nařízeného odposlechu či sledování elektronické komunikace, byla prolomitelná jiným jednáním státu – např. domovní prohlídkou.“
Koudelka v této souvislosti připomíná, že se nejedná s o první případ, kdy se Komora vyslovila k postupu orgánů činných v trestním řízení v Zadehových kauzách. Konkrétně v únoru 2017 se společně s Unií obhájců ČR ostře postavila proti odposlechům hovorů obviněného s jeho obhájci, které byly v rámci jeho trestní věci rovněž zařazeny do trestního spisu místo toho, aby byly neprodleně smazány. Totéž kritizovala Stálá komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce ozbrojených sborů. I tehdejší postup orgánů činných v trestním řízení zasáhl do práva na obhajobu. Věcí se nakonec zabývalo Nejvyšší státní zastupitelství a zjistilo vážná pochybení při nakládání policie s odposlechy i pochybení dozorového státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.
Ohrožení celé advokacie
„Orgány činné v trestném řízení chtějí znát obsah informací uložených v počítačích či mobilních telefonech. Obecně je taková snaha po právu, bude-li zachován procesně správný postup jejich získání. Nelze však při tomto postupu odhlédnout od jiných právem chráněných hodnot a oprávněných zájmů.“ V daném případě měl podle Koudelkova názoru soud při ustanovení znalce uložit znalci, aby oddělil informace, které jsou výsledkem komunikace obžalovaného s obhájci, a dále oddělil informace, které nemají vztah k trestnímu řízení. Městskému soudu měl pak znalec předat jen takto vytříděné informace, které mají vztah k trestnímu řízení, jež je před ním vedeno. Pakliže tak soudce neučinil, již to samotné je porušením práva na spravedlivý proces, protože soudce by měl čerpat informace z důkazů, které budou provedeny při hlavním líčení. Pakliže měl soudce přístup k důvěrné komunikaci mezi obžalovaným a obhajobou, která může obsahovat informace, jež obhajoba nechtěla předložit u soudu či uplatnění u soudu, bylo jen zvažováno, pak soudce získal na věc určitý náhled, což ho v zásadě vyřazuje z pozice soudce nestranného. Navíc byla porušena zásada rovnosti zbraní, jelikož důvěrná komunikace mezi státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci či mezi státními zástupci a policií takto soudci a ostatním stranám zpřístupněna nebyla. V trestním spisu je jen to, co veřejná žaloba a policejní orgány chtěly do trestního spisu vložit, přičemž i mezi nimi mohla probíhat neformální e-mailová či obdobná komunikace.
Lze se domnívat, konstatuje autor, že postup Městského soudu byl v rozporu s právem, materiálním chápáním základních práv a svobod a principy spravedlivého procesu, přičemž daný případ nemá dopad jen na vlastní soudní řízení, ale nastaví postavení obhajoby v trestním řízení do budoucna obecně. „Domnívám se, že pokud by takový postup Ústavní soud akceptoval, bude v budoucnu opakován. Orgány činné v trestním řízení zjistí, že institut důvěrnosti komunikace mezi obhajobou a obžalovaným (obviněným) lze obejít formou domovní prohlídky.“
Obecně je znám zdrženlivý přístup Ústavního soudu k zásahům do neskončeného trestního řízení v rámci řízení o ústavních stížnostech. Primární ochranu subjektivním právům mají poskytovat obecné soudy. Předmětné závadné jednání však učinil Městský soud v hlavním líčení a zpřístupněním komunikace je již škoda nenapravitelná. „Jsem toho názoru, že jen razantní a okamžitý zásah Ústavního soudu může zamezit opakování tohoto vadného postupu do budoucna. Jinak bude celý výkon advokacie formou obhajoby narušen tím, že se obhájci i klienti budou bát spolu otevřeně komunikovat, protože jejich komunikace fakticky důvěrná nebude.“ Je též možné, že mezi obhájcem a klientem, pro kterého poskytuje obhájce právní pomoc dlouhodobě, bude probíhat i soukromá komunikace, která nemá vztah k trestnímu řízení. Jestliže takové informace budou soudy rozdávat státnímu zastupitelství, mohou být tyto informace někdy citlivé a státní zastupitelství či policie je může použít k vydírání obhajoby hrozbou jejich zveřejnění či jiným užitím. Proto věc podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů a jde zde o zájem advokacie jako celku, uzavírá Koudelka.
Dušan Šrámek
