Pokud je prostřednictvím on-line platformy poskytována právní služba, musí být poskytovatelem advokát. Tedy člen České advokátní komory (ČAK), který má zákonem požadované osvědčení o oprávnění vykonávat advokacii, vysvětluje člen představenstva Komory Martin Maisner. Dalším důležitým znakem právní služby on-line je, že tato služba je poskytována neanonymně, tedy že oběma stranám je konkrétně znám jak advokát poskytující službu, tak i klient, jemuž je služba poskytována, a skutečnost, že prostřednictvím on-line platformy je právní služba i účtována.
Advokátní komora nedávno vydala stanovisko, kterým se reguluje poskytování právních služeb na internetu. Proč k tomu došlo, a bylo to nutné?
Prvním důvodem, proč se tímto problémem začalo představenstvo ČAK zabývat byl fakt, že se začala šířit tvrzení, že právní poradenství na internetu není vlastně poskytování právních služeb a že se na něj předpisy, které regulují poskytování právních služeb, nevztahují, tedy přesněji řečeno, že jej může poskytovat vlastně každý, kdo se domnívá, že tomu rozumí a že mu bude někdo naslouchat. K tomu byla samozřejmě obvyklá směsice pseudoargumentů o sdílené ekonomice a svobodě internetu. Bylo proto třeba jasně říct, že není jedna osobní advokacie, jiná telefonní a jiná internetová, ale jen jedna jediná. Je jen poskytování právních služeb, které se řídí příslušnými zákony a zpravidla ještě stavovskou úpravou – tedy vnitřními předpisy, které se týkají stavu advokátního, notářského a exekutorského. Všechny tři tyto stavy, které působí komerčně, a nikoliv jen v rámci justice jako stav soudcovský, jsou organizovány ve stavovských komorách. Ovšemže ne všechny dokumenty, smlouvy a informace, které jsou šířeny médii klasickými (knihy) nebo elektronickými, jsou produktem právních služeb ve smyslu zákona o advokacii.
Když říkáte, že ne všechny právní informace, stanoviska a smlouvy jsou právní služby, jak se tedy právní služba definuje? Jak odlišit poskytování právní služby od poskytování a šíření obecných právních informací?
To, že je poskytování právních služeb činnost soustavná a poskytovaná za úplatu, samozřejmě nestačí. Hlavním rozdílem je, že právní služba je poskytována individuálně, tedy konkrétnímu klientovi v konkrétní situaci, na základě jeho požadavku a projevené vůle, a následně na základě smlouvy mezi advokátem jako poskytovatelem právní služby a klientem – to vše při dodržení povinnosti mlčenlivosti advokáta a dodržení etických pravidel stanovených či obvyklých pro poskytovaní takových služeb.
V praxi však může i nemusí zcela shodný obsah sdělených právních informací být právní službou – pokud advokátovi zpracování konkrétního právního rozboru nebo souboru smluv zadá klient, je to právní služba, v případě, že takový materiál zpracuje advokát a publikuje jej v časopise nebo vydá knihu vzorů knižně, o právní službu se nejedná i kdyby tak advokát činil soustavně a bez ohledu na to, že za to obdržel úplatu, tedy například autorský honorář nebo cenu za publikaci zakoupenou nebo staženou prostřednictvím například jeho vlastní on-line platformy (webové stránky, či aplikace) nebo o- line platformy provozované třetí osobou.
Dalším důležitým znakem právní služby je, že tato služba je poskytována neanonymně, tedy že oběma stranám je konkrétně znám jak advokát poskytující službu, tak i klient, jemuž je služba poskytována. U „šíření právních informací“ není podstatné, zda i jsou tyto informace šířeny či publikovány pod pseudonymem nebo distribuovány blíže neurčenému recipientovi či skupině recipientů, ale u právní služby je to z důvodů vyloučení konfliktu zájmů zcela vyloučeno.
Co všechno si můžeme představit pod pojmem on-line platforma?
Webová stránka, aplikace (včetně těch mobilních), webový portál – názvy jsou různé.
Mohlo by vás zajímat
Kdy je právní služba poskytnutá po internetu? Jaká zvláštní pravidla musí být dodržována?
Právní služba se považuje za poskytovanou on-line, pokud prostřednictvím on-line platformy jsou nejen sdělovány právní informace a probíhá komunikace mezi advokátem jako poskytovatelem a klientem jako příjemcem právní služby, ale prostřednictvím on-line platformy je právní služba i účtována (fakturována) eventuálně probíhá i platba (například převodem či platební kartou). V případě, že advokát sice prostřednictvím on-line platformy některé výstupy s klientem komunikuje, a kromě toho ještě probíhají osobní konzultace a služba je fakturována a placena standardním postupem (faktura/bankovní převod), nejedná se o právní službu poskytovanou online. Tedy on-line služba je to tehdy, pokud je vše jen prostřednictvím platformy.
Žádná zvláštní pravidla pro tuto formu poskytování služeb neplatí, ale na straně druhé musí být dodržena všechna standardní pravidla – povinnost mlčenlivosti, zákaz konfliktu zájmů, důsledné dodržování etickému kodexu, povinnost evidovat a řádně vyúčtovat poskytované právní služby.
Znamená to, že on-line platformu může provozovat jen advokát nebo advokátní firma?
Ne, to rozhodně ne, to je omyl. Tady je třeba rozlišovat mezi provozováním on-line platformy a poskytováním právních služeb. Osoba, která technicky a administrativně provozuje on-line platformu (webovou stránku nebo aplikaci), na které se nabízí (nebo provozuje) právní služba, nemusí být advokátem. Ale provozování platformy ještě neznamená poskytování právních služeb.
Kdo tedy může právní služby na internetu poskytovat? A jak jako běžný uživatel internetu poznám, že je dotyčný oprávněn právní služby poskytovat?
Pokud je prostřednictvím on-line platformy (webové stránky, aplikace) poskytována právní služba, musí být poskytovatelem advokát, člen ČAK, který má zákonem požadované osvědčení o oprávnění vykonávat advokacii. A toto oprávnění získá tak, že poté co ukončí právní vzdělání, absolvuje povinnou tříletou praxi a předepsané další vzdělávání, složí advokátní zkoušku, složí advokátní slib a požádá o zápis do seznamu advokátů vedených matrikou ČAK.
A pro odstranění pochybností – za poskytovatele právní služby on-line se považuje osoba, která tuto službu klientovi účtuje a přijímá za ni platbu na svůj účet. Tedy pokud platím nějaké (většinou ne zcela průhledné) firmě, která provozuje aplikaci (portál) a tato firma používá pro anonymní odborné zpracování advokáta nebo osoby s právním vzděláním, (ale nikoli advokáta) nebo dokonce osobu bez právního vzdělání a tento „subdodavatel“ dostává z plateb portálu podíl, je to zcela určitě v rozporu se zákonem a navíc pro uživatele/ klienta dost nebezpečné. Poskytnutá služba je anonymní, bez záruky, bez odpovědnosti poskytovatele, který navíc docela určitě není pro případ škody způsobené vadným poskytnutím služby pojištěn.
Na webových stránkách ČAK je možné si ověřit, zda je určitá osoba zapsaným advokátem a tudíž osobou oprávněnou poskytovat právní služby.
Není to tak, že si advokáti snaží chránit trh?
To se sice nabízí, ale není to tak. V hlavním městě a ve většině regionů ČR je v současné době vysoká poptávka po advokátních službách. Je sice pravda, že začít své advokátní podnikání sám jako mladý advokát není tak úplně jednoduché (ale to se týká jakéhokoliv povolání), ale po schopných a pracovitých mladých advokátech je opravdu sháňka jak ve velikých kancelářích, tak v advokátních kancelářích střední a menší velikosti.
Kromě toho – to, že je poskytování právních služeb povoláním regulovaným stejně jako povolání lékaře, lékárníka, veterináře nemá svůj původ ve snaze o ochranu trhu, ale ve snaze o zachování kvality poskytovaných služeb a zákonných pravidel – tedy především ochranu klientů, nikoliv principiálně ochranu advokátů nebo trhu advokátních služeb.
Jak je to s používáním umělé inteligence při poskytování právních služeb? Je dovoleno používat robotů, a co se stane, pokud robot udělá chybu?
Advokát není nijak omezen v používání technologií při poskytování právních služeb, pokud dodržuje řádně pravidla stanovená zákonem a stavovskými předpisy. Advokát není povinen podrobně sdělovat klientovi, jaké technické prostředky (například strojové zpracování smluv či dokumentů) užívá k poskytování právních služeb, pokud však v důsledku jejich použití dojde k vadnému poskytnutí služby, odpovídá za to advokát klientovi, jako kdyby technické prostředky neužíval.
Trochu jiná situace je, pokud je klient v přímém styku s „robotem“. v případě, že advokát používá k interaktivní komunikaci s klientem počítačový algoritmus (např tzv. chat-bot), musí být zřejmé, že klient nekomunikuje s advokátem či jeho pracovníkem, ale s počítačovým programem.
V případě, že odpovědi připravené programem reviduje a autorizuje pracovník advokáta před jejich odesláním, musí být zřejmé, o koho se jedná a s kým klient komunikuje. Stejně tak, pokud je konkrétní výstup poskytované právní služby připraven počítačovým programem či algoritmem, musí na to být klient upozorněn.
Dušan Šrámek
