Dynamika změn v insolvencích je v poslední době velmi razantní a působí nejistotu. Uvedl to místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Strnad v rámci své přednášky „Insolvence2019: Bohémská rapsodie nebo plíživý soumrak oddlužení?“ na Konferenci Insolvence 2019.
Šestý ročník Konference Insolvence dnes odstartoval v konferenčních prostorách Wellness hotelu STEP v Praze. V rámci konference zaměřené na oblast insolvenčního práva a s ním spojených otázek se představí zajímaví řečníci z řad zástupců soudů, insolvenčních správců a dalších institucí, které do procesu insolvenčních řízení vstupují.
Procento kvality sepisování insolvenčních návrhů se po tzv. „akreditační novele“ podle Strnada příliš nezvedlo. Kolem pětiny návrhů je stále chybných a soudům to působí komplikace.
V rámci oddlužovací novely insolvenčního zákona, která vstoupila v účinnost na začátku června působí kromě způsobu sepisování návrhů na oddlužení také úroveň formulářů. O jejich současné podobě už Strnad hovořil v rozhovoru pro Českou justici.
Podle novely jsou možné dvě varianty oddlužení. Lidé mohou buď splatit věřitelům za tři roky nejméně 60 procent dluhu, nebo by měli za pět let dorovnat aspoň 30 procent dlužné částky. Pokud by to bylo méně než 30 procent, rozhodoval by soud. Musel by posuzovat, jak se dlužník snažil. Senioři mají pravidla oddlužení mírnější, bez dluhů by mohli být do tří let.
Na předsedy insolvenčních soudů se také v poslední době obracely neziskové organizace kterým nebylo jasné, jak se v rámci osobního bankrotu započítává výživné na děti.
Další nejistotou je délka oddlužení. Jak dlouho dnes v nejdelší variantě může trvat oddlužení? Dle současného znění zákona kvůli institutu přerušení a prodloužení osobního bankrotu může insolvence trvat až šest a půl roku.
Mají dlužníci kvůli poradenství objíždět celou ČR?
Nejistotu budí i tzv. osoby zranitelné jako důchodci či invalidé. Těm bude stačit tři roky dodržovat splátkový kalendář bez ohledu na zbylou výši dluhu. I pro ně platí ustanovení, že musí vyvinout co nejvyšší aktivitu k plnění oddlužení a zároveň musí platit povinný měsíční poplatek insolvenčnímu správci. Na vyhlášení osobního bankrotu a zastavení všech exekucí nemá nárok ten, kdo nemůže splácet ani 2200 korun měsíčně. Do oddlužení také půjdou dlužníci v nejistotě, zda je jejich obydlí chráněno či nikoliv.
Opomíjeným a přehlíženým tématem v rámci novely je také sociální poradenství. Například v rámci obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích nejsou vůbec kapacity na jeho naplnění. Podobná situace je podle Strnada i v dalších krajích. Aby soud poradenství formálně zamítal kvůli tomu, že na něj chybí kapacity, je podle soudce iracionální. „Chybí manuál, chybí metodika a chybí hlavně peníze. Institut považuji za mrtvé ustanovení,“ uvedl Zdeněk Strnad. Není podle něj po dlužnících chtít, aby objížděli celou ČR a hledali poradnu, která bude mít volné kapacity.
Zcela jasné není ani ustanovení o napnutí „veškerého úsilí“ ke splnění oddlužení. Ministerstvo spravedlnosti předpokládá, že klíčové budou u soudu zprávy insolvenčního správce. Pokud ten neshledá žádné pochybení v průběhu splácení, měl by soud zbytek dluhu odpustit.
Hlavním městem insolvencí je podle Zdeňka Strnada Ostrava. Zde je místopředsedou krajského soudu Rostislav Krhut, který je dočasně přidělen k Nejvyššího soudu. Jeho přednáška měla název: „Praktické dopady novely insolvenčního zákona na činnost insolvennčního správce“. Na úvod představil, jak se změní vstup do oddlužení. Správce například bude nově detailně zjišťovat informace o zahraničních věřitelích dlužníka.
Pozor na dohled ministerstva
Ustanovení o vyvinutí „veškerého úsilí“ ke splacení dluhů není podle Krhuta ničím zásadně novým. „S kolegou Strnadem nemůžu souhlasit s tím, že posuzování nás čeká za 3 až 5 let,“ uvedl. Podle něj úsilí dlužníka a jeho posuzování musí začít hned na začátku oddlužení. Soud bude muset také hned zkoumat a posuzovat potenciál dlužníka na trhu práce.
Krhut hovořil o tom, jak by měly probíhat prohlídky obydlí dlužníka v režii zaměstnanců správců. „Určitě to bude předmětem dohledové činnosti Ministerstva spravedlnosti. Věnujte tomu pozornost,“ uvedl. Podle něj je třeba změnit uvažování o oceňování věcí. Úplné minimum, které by mělo přinést zpeněžení movitých věcí, by mělo podle Krhuta být 25 tisíc korun. Zpeněžování věcí se musí vždy dít s ohledem na to, aby nepoškozovalo věřitele. Pokud tedy dlužník například jezdí do zaměstnání autem a jeho zpeněžením by o tuto možnost přišel, dle Krhuta by mu mělo být ponecháno.
Soudce také hovořil o tom, jak by mělo vypadat osobní jednání s dlužníkem a opět varoval před dohledovou činností ministerstva. je nutné například dělat průběžnou ekonomickou kontrolu – v pochybnostech je vždy dobré podat zprávu soudu. Kontrolní bod oddlužení je po třech letech, kdy je třeba revidovat, k jakému uspokojení věřitelů došlo. Na konci 36. měsíce musí dlužník splatit alespoň 60 procent závazků.
Na konferenci vystoupí řada předních insolvenčních odborníků – například advokátka Jarmila Veselá, zástupce ministerstva Ondřej Zezulka, advokát Tomáš Richter nebo insolvenční správce Lukáš Zrůst.
(epa)
