Neznačený líh není líh závadný, nýbrž ten, jehož distributor není úředně zapsán na seznamu distributorů. Zápis do seznamu distributorů lze dnes získat jen na základě složení kauce  – bankovní záruky ve výši pěti milionů. S koncem bankovní záruky končí i zápis a z úředně legálního lihu se tak stává líh nelegální. Pravidla zápisu o zániku jsou však podle Celní správy z důvodů operativně taktických neveřejná. Celní správa má ovšem současně povinnost takový úředně změněný alkohol zabavit zničit.

Další kafkovský případ je součástí čtvrtletní zprávy veřejné ochránkyně práv předkládané poslanecké sněmovně. Jeho zpracovatelem je zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, který současnou právní úpravu nepovažuje žádoucí z hlediska poznatelnosti práva a navrhuje, aby podmínky zápisu v registru byly zakotveny v zákoně nebo aby byl metodický pokyn Celní správy veřejný, nikoli z hlediska příjemců práva nepoznatelný.

Porušil pravidla, jejichž poznání Celní správa tají

Majitel vinotéky ze Zlínského kraje v roce 2015 v dobré víře nakoupil alkohol od distributora, kterému však kvůli končící bankovní záruce právě skončila úřední registrace. Rok poté Celní správa provozovateli vinotéky 40 lahví obsahujících nápoje s lihem zabavila a zničila jako neznačený líh, když jeho distributora z doby koupě alkoholu nenalezla mezi registrovanými. A to přesto, že sám majitel vinotéky neměl žádný možný nástroj, jak zjistit, že zápis na seznamu distributorů zanikl. Případ začal v roce 2015, zprávu uzavřel zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček v lednu 2019.

Jen rok se táhlo správní řízení s člověkem, kterému zákon zakazuje nakoupit líh od distributora se zaniklou licencí, avšak systém mu neumožní zjistit, který distributor to je. Dotyčný se nakonec na postup státu, který s ním zacházel jako se zločincem, stěžoval až u veřejné ochránkyně práv.

Jde o následek historické histerie

Sám Stanislav Křeček se na úvod případu vrátil k hysterii, ve které podivný a mimořádně přísný zákon vznikal: „Předesílám, že pro posouzení případu považuji za nezanedbatelný i historický kontext, v němž k přijetí zákona o povinném značení lihu došlo. Jak uvádí i důvodová zpráva, přijetí (nového) zákona o povinném značení lihu bylo mimo jiné i reakcí na tzv. methanolovou aféru a realizací politiky ,nulové tolerance k černému trhu s lihovinami´ . Zákon je tak ovlivněn neblahou historickou zkušeností, která se projevila i v tom, jak přísně jsou nastavená pravidla pro nakládání s lihovinami,“ uvedl zástupce ombudsmanky.

Poté právník, který v tomto případě šetřil postupy Celní správy při zanášení údajů do registru distributorů, pokračuje v analýze současné právní úpravy: „Pro možnost odhalení potenciálních problémů v distribučních vztazích je pro nabyvatele lihu zcela zásadní, aby registr značení lihu poskytoval aktuální informace o (ne)platnosti registrace. Současné znění § 57 zákona o povinném značení lihu přitom zakotvuje pouze povinnost zveřejňovat informace o zrušení registrace, nikoliv o jejím zániku. Zákon zároveň nestanoví časový rámec, v rámci nějž má k zanesení údajů do registru dojít.“

Mohlo by vás zajímat

„Na tyto skutečnosti reaguje celní správa prostřednictvím metodiky. Je však třeba podotknout, že jak Funkční model – Povinné značení a distribuce lihu, tak metodická informace č. 12/2016 – Postup celních orgánů podle zákona o povinném značení lihu jsou interní akty řízení, které jsou ze své povahy neveřejné,“ uvádí Křeček.

Pravidla značení lihu jsou takticky neveřejná

To mu na dotaz potvrdilo Generální ředitelství cel: „GŘC odpovědělo, že na absenci povinnosti celní správy uvádět v registru značení lihu i informace o zániku registrace reagoval v rozhodné době interní akt řízení, konkrétně Funkční model – Povinné značení a distribuce lihu, který byl následně nahrazen metodickou informací č. 12/2016 Postup celních orgánů podle zákona o povinném značení lihu (dále společně jen ,metodika´). Oba tyto interní akty řízení jsou však neveřejné a obsahují i taktické a operativní postupy celní správy,“ uvádí se v popisu šetření.

Kromě toho měl podle zprávy ze šetření v daném případě státní úřad povinnost měsíc před zánikem registrace kontaktovat distributora a o této skutečnosti ho informovat. V den následující po dni zániku pak měl celní úřad tento fakt zanést do registru. To se nestalo, ale Celní správa nikdy nezjistila, proč, stojí v záznamu o šetření.

Ochrana konzumentů lihu je nad újmou jiného

Jak plyne z výměny názorů mezi Stanislavem Křečkem a Celní správou, stát považuje za prioritu ochranu zákazníků konzumujících líh před újmou jinému: „Správním orgánům tak zůstala zachována možnost okamžitě a razantně zasáhnout v případech, kdy je ohrožen veřejný zájem, který je podle zákonodárcem zvolené koncepce zcela prioritní. Tento veřejný zájem GŘC vykládá jako zájem společnosti na tom, aby byl líh kupován pouze od registrovaných osob. V daném případě byl podle GŘC tento zájem porušen, pročež stěžovateli vznikla újma, která je však pouze vedlejším důsledkem ochranného opatření.“

Jak dále vyplývá ze šetření, stát  má dodržovat zákon, i jde o utajená pravidla. „Správní praxe zakotvená v metodice je pro celní správu závazná a osoby pracující s registrem se na ni mohou spolehnout. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že je metodika neveřejná. Rozhodující a pro správní orgán svazující je totiž existence správní praxe. Metodika pak slouží jako zdroj legitimního očekávání a deklarace toho, jaká správní praxe je,“ vysvětluje Křeček s tím, že Generální ředitelství cel se dopustilo chyby, když nezapsalo zánik licence druhý den, ale zřejmě až někdy za deset dní: „Lhůta byla zcela jistě překročena o minimálně deset dnů, což lze u jednodenní lhůty považovat za poměrně zásadní,“ uvádí zástupce ombudsmanky.

Adresát práva nemůže právo nepoznat

Jak dál? „Z pohledu poznatelnosti práva nepovažuji současnou úpravu za žádoucí. Jsem si vědom toho, že podle GŘC současný stav v praxi nezpůsobuje komplikace. Je však třeba poznamenat, že pro futuro bych považoval za vhodnější, kdyby povinnost zanášet do registru značení lihu informace o zániku registrace a o časovém rámci pro vkládání informací obecně byla buď obsažena v zákoně, anebo alespoň v metodickém pokynu (či informaci), který je veřejný a z pohledu adresátů práva poznatelný,“ doporučuje zástupce ombudsmanky právník Stanislav Křeček.

„Jsem si přitom vědom toho, že současná metodika obsahuje i operativní a taktické postupy, pročež její zveřejnění v současné podobě nelze považovat za žádoucí. Tyto informace jsou zcela neveřejné a nelze se k nim dostat ani v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím16, neboť jejich zveřejnění by mohlo ohrozit zákonem sledovaný účel,“ uzavírá případ s tím, že ho jako součást čtvrtletní zprávy o činnosti posílá zákonodárcům do poslanecké sněmovny.

Irena Válová