Etické kodexy jako reakce na strach z trestního stíhání nebo jako skutečná renesance etiky? Je etika součástí odbornosti? Jsou etické kodexy pokusem menšiny prvních profesí vládnout svému stavu? Je nebezpečné postihovat nekonečně pestrý svět uzákoněním morálky? Takové otázky pokládali jednotliví řečníci druhé části kulatého stolu na téma Etika právnických profesí. Akci pořádala Stálá konference českého práva v rámci Pražského právnického jara.
O první části akce, která se konala v pátek 31. května 2019 Česká justice již informovala. Řečnický výkop druhé části svěřil moderátor a zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček advokátu Tomáši Sokolovi, protože tato část se měla věnovat profesím, které mají „komerční charakter“.
Advokát je ze všech právnických profesí nejvíce vystaven pokušení ďábla. Od advokátní úschovy, kam advokát přijímá peníze klienta až po fakt, že klient se může chovat i nevědomě více, než nemorálně. „Co namítnout k otázce klienta, zda má popřít půjčku od rodičů, kteří od něho nedostali kvitanci?,“ takovou otázku vznesl na úvod svého vystoupení místopředseda České advokátní komory a prezident Unie obhájců advokát Tomáš Sokol. S odkazem na §16 zákona o advokacii pak upozornil, že advokát není vázán pokyny klienta, jsou-li tyto v rozporu se stavovskými předpisy.
„Jde o intimitu rozhodování, ve kterém hraje roli právo i etika. Soudce těžko zpronevěří peníze a nikdo ho nežádá o radu. Proto Česká advokátní komora přijala před dvaceti lety etickou normu, která stanoví, jak se mají advokáti chovat nad rámec toho, co jim ukládá zákon. Dnes jsou tato pravidla vnímána jako právo sui generis včetně postihu za jejich porušení. Prostý odkaz na tato pravidla postačuje k přezkumu soudem. Námitky, že pravidla jdou nad zákon byly odmítnuty s tím, že zákon o advokacii pověřil advokáty tato pravidla vytvořit,“ uvedl Tomáš Sokol.
Podle NSZ etika k vyvinění právnické osoby nestačí
Podle Tomáše Sokola je rovněž zajímavé, že stavovské předpisy advokátů upravují i svobodu slova nebo právo konat vše, co není zákonem zakázáno – tedy upravují jinak pravidla, která platí pro „obyčejné lidi“. Jako příklad uvedl případ advokáta, který si ve volební kampani vytiskl lživý plakát a byl za to potrestán. Za normálních okolností by z takového projevu jen bolel žaludek, dodal místopředseda České advokátní komory.
Jak dále Sokol zdůraznil, etické kodexy se dnes staly součástí korporátní kultury. „Původně se mělo za to, že jde o vyjádření názoru nebo o image vlastníků. Situace se dramaticky změnila se zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPO). V té chvíli poptávka po etických kodexech dramaticky stoupla. Zejména po novelizaci o možnost zprostit se přičtení skutku, pokud korporace prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, aby mu zabránila. V tu chvíli stoupla spotřeba etických kodexů a poptávka po revizích těch stávajících,m zda jsou dosti etické a nemají bít více. Týká se to i právních kanceláří,“ uvedl.
Poté upozornil na výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství: „NSZ vydalo výkladový dokument, který má sloužit k hodnocení toho, zda právnická osoba vynaložila veškeré úsilí. V tomto dokumentu stojí, že etický kodex nestačí,“ řekl Tomáš Sokol.
Problematika je podle něho nesmírně zajímavá: „Je to zajímavé v tom, že existují právnické osoby, které říkají, že nebudou etický kodex přijímat. Jiné přijímají celý systém a odůvodňují to slovy, ,abychom se ubránili´. Jde o reakci na hrozbu trestního stíhání nebo o renesanci etiky? Jsem zvědavý, jak to dopadne,“ uzavřel.
Když etický advokát stojí proti neetickému advokátovi
Na to reagoval moderátor Karel Havlíček otázkou: Jakmile morálku posvětíme přímusem státu, je morálka mrtva?
Další otázky kladla někdejší ministryně spravedlnosti advokátka Daniela Kovářová: „Co je oprávněný zájem klienta? Není to zakázka. Úkolem advokáta dnes je rozklíčovat, co je pod zakázkou. Jde mu o právo? O spravedlnost? Nebo o pomstu? Etický advokát musí vyhodnotit oprávněnost požadavku klienta. Advokát koriguje klienta. Souvisí to s charakterem, zázemím, nezávislostí. Je to omezené tím, že i advokát musí platit složenky a volí nějakou stranu. Nejvyšší soud říká, že advokát musí mluvit s klientem o tom, co nastane poté, až dosáhne svého výsledku. Aby se nestalo, že klient, který po letech vyhraje spor, říká: Kdybych věděl, jak dlouho to bude trvat, kolik to bude stát a co nastane, nedělal bych to.“
Jenže i takový přístup má podle Kovářové háček: „Když klienta korigujeme, nastane paradox, pokud na druhé straně sedí advokát, který nedbá na etiku. Etický advokát by měl být odborný,“ upozornila Kovářová. „Právo je dnes sexy a naše odpovědnost je mnohem větší, než dříve,“ zakončila svůj vstup do debaty bývalá ministryně spravedlnosti.
Etika je jednání, které může být normou
K tomu se moderátor Karel Havlíček zeptal: „Co vydáváme za etické kodexy, nejsou to jen profesní pravidla? Nikdo nedělá profesní kodex instalatéra,“ dodal. „Mít jiný názor je v povaze tohoto povolání,“ řekl. „Budeme-li trvat na přeměně etické normy do normy právní, tak morálku vyprázdníme reglementací státu,“ upozornil.
Další diskutující Michal Žižlavský se postavil na stranu kodexů: „Nejsem skeptický. Kodexy jsou průnikem shody na tom, co lze považovat za morální. Po roce 1989 se právnické profese oddělily od státu, vznikly nové. Je potřeba říci si mezi sebou, co je dobré a co není. Například, zda se soudce po skončení mandátu má stát advokátem,“ uvedl člen představenstva České advokátní komory a předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců.
Podle soudce Nejvyššího správního soudu Karla Šimky vytvářejí kodexy menšiny: „Kodifikace vedou ke zmrazení stavu ,tady a teď´. Vytvářejí je menšiny jako je například Soudcovská unie,“ řekl s tím, že si nedokáže představit řešení konkrétní životní situace soudce, který zdědil panství. Podle etického kodexu může majetek spravovat jen pasivně. Ve stavovských kruzích se podle něho vede debata i o tom, zda soudce může být ve společenství vlastníků bytových jednotek. „Řeknete, tak ať není soudcem. Tím z profese vyloučíte skupinu bohatých. Nejde ale jen o majetek, jde o sportovní činnost, uměleckou činnost, upozornil soudce, který citoval Kanta: Etika je jednání takové, aby se maxima konání mohla stát obecnou normou.
Morálku nelze nařídit, pokoušet se o to je tragické
K Daniele Kovářové se poté obrátil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, která se podle něho ptala, zda do etiky patří i odbornost: „Pro blbost nejde kárně stíhat,“ řekl Rychetský, který dodal, že cituje bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu.
„Morálka je něco, co nelze nařídit. Je to směšné, ne-li tragické, že existuje-li síť, která to prosazuje,“ vstoupil do debaty Karel Havlíček. S tím souhlasil soudce Karel Šimka a jak příklad uvedl rozhodování kárných senátů Nejvyššího správního soudu. Kolikrát jsme byli rozděleni 49/51. Kolik pochyb jsme v rozhodování konkrétních případů měli. „Svět je tak pestrý, že postihnout ho pravidly je nebezpečné,“ řekl Karel Šimka.
Podle Daniely Kovářové nepotřebujeme etický kodex jako technicistní normu, která stanoví, že advokát má mít cedulku na sídle. Vždyť většina kárných řízení se koná na základě porušení zákona. „Pokud advokát sáhne na peníze klienta, je to protiprávní?“ upozornila, že k tomu přece není třeba etický kodex.
„Z devadesáti procent je to pravda, ale z deseti procent je třeba některé advokáty zavázat k jednání, které je svědomité. Ke svědomitému jednání,“ zdůraznil klíčové slovo závěrem místopředseda České advokátní komory.
Irena Válová
