Soudce Vrchního soudu v Praze (VS) Ivan Elischer se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti (MSp) s podnětem k podání kárné žaloby na Lenku Bradáčovou a Lenku Šimkovou z Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ). Elischer České justici řekl, že se měly dopustit kárného provinění v souvislosti s projednáváním jeho stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
Státní zástupkyně Šimková rozhodla o zamítnutí Elischerovy stížnosti až po šesti měsících od jejího podání. To je ovšem podle ustálené rozhodovací praxe kárných senátů Nejvyššího správního soudu (NSS) doba daleko za hranicí dvou týdnů, která je akceptovatelná, a to i v případě náročných a rozsáhlých případů.
Čtěte také: Soudce Elischer žádá Nejvyšší soud, aby posoudil zákonnost jeho stíhání
Kárné senáty opakovaně uložily státním zástupcům tresty za mnohem mírnější překročení této lhůty. Ve zdůvodněních těchto rozhodnutí upozornily na závažnost takového jednání z pohledu kárného provinění. Druhý podnět soudce Elischera proto míří na vedoucí VSZ v Praze Lenku Bradáčovou, která z pozice nadřízené Šimkové její postup prověřovala. Oproti kárné judikatuře totiž konstatovala, že postupovala standardně s ohledem na složitost případu.
Městský soud v Praze (MS) začne případ soudce Elischera projednávat na konci července. Nejvyšší soud (NS) nedávno rozhodl, že soudci MS nejsou vyloučeni z projednávání věci. Podjatost namítali samotní soudci MS, protože vedle Elischera figurují v případu i další soudci VS, a to jako svědci. Objektivně by tak mohlo být podle nich nahlíženo na MS jako podjatý, neboť VS je pro MS soudem odvolacím. Návrh směřoval dokonce k vyloučení všech soudů v obvodu VS v Praze.
NS ovšem takovou systémovou podjatost neshledal. „Nelze tyto zcela nekonkrétní argumenty akceptovat a na jejich základě věc odejmout zákonnému soudci. Nejvyšší soud v námitkách neshledal nic, přičemž takové poznatky neučinil ani z dostupného spisového materiálu, co by nasvědčovalo v současné fázi probíhajícího trestního řízení pochybnostem o objektivnosti a nestrannosti soudců, členů senátu Městského soudu v Praze, příslušných k projednání věci. V obecné rovině je pravdou, že vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování je třeba považovat za jeden z důležitých důvodů delegace. Předpokladem k tomu ovšem je, aby skutečně došlo k vyloučení soudců příslušného soudu, a to ze zákonných důvodů (§ 30 tr. ř.), rozhodnutím příslušného orgánu a odpovídajícím zákonným postupem (§ 31 tr. ř.). Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně“, stojí v nedávno zveřejněném rozhodnutí NS.
Naopak takové důvody shledal u VS v Praze. „Nepůsobilo by věrohodně, aby soud, jehož je obviněný soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval“, uvedl v tomto rozhodnutí NS. Případná odvolání tak bude řešit VS v Olomouci.
Soudci Elischerovi hrozí až 12 let vězení za přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování obžalovaným, které soudil v drogových kauzách.
Petr Dimun
