Šámal: Nový trestní řád by měl omezit závěrečné řeči i rozšířit pravomoci odvolacích soudů

Stávající trestní řád způsobuje takové komplikace orgánům činným v trestním řízení, že dochází i k nepotrestání některých trestných činů. Uvedl to v pátek na konferenci Karlovarské právnické dny předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal, který se ve svém vystoupení věnoval příčinám průtahů v trestním řízení.

Na straně soudů vidí Šámal příčiny průtahů jak subjektivní, tak objektivní. Mezi hlavní subjektivní příčiny patří podle něj primárně nesoustředěnost a nedostatečná příprava soudce. Rozhodující pro další průběh řízení je činnost předsedy senátu nebo samosoudce ve fázi bezprostředně po podání obžaloby. „Rozhoduje se o tom, zda předseda senátu nenařídí hlavní líčení ve věci, která pro to není ‚zralá‘, zda v hlavním líčení nebude dokazování rozmělněno zbytečným prováděním bezvýznamných důkazů či naopak, zda nezůstanou neprovedeny podstatné důkazy a zda se délka soudního řízení nebude zbytečně protahovat v důsledku odročování hlavního líčení z důvodů, které bylo možné předvídat a kterým bylo možno předejít při náležité přípravě předsedy senátu“, popisuje Šámal, podle něhož se nekritický vztah k obžalobě předsedovi senátu zpravidla vymstí.

„Předseda senátu by se nikdy neměl spokojit s tím, co je uvedeno v odůvodnění obžaloby, ani s tím, jaké důkazy v obžalobě navrhl státní zástupce“, upozorňuje Šámal s tím, že předseda senátu musí mít vždy objektivní přístup a kritický vztah k obžalobě. V té se totiž obvykle za slovy ‚obviněný se k činu v podstatě doznal a na svou obhajobu neuvedl nic právně významného‘ skrývá podle Šámala to, že obviněný ve skutečnosti popírá některou z podstatných složek trestného činu.
Stejně tak obžaloba podle Šámala často lakonicky uvádí, že ‚obviněný sice spáchání trestného činu popřel, ale jeho vina byla prokázána výpověďmi svědků‘ s návrhem provést v hlavním líčení jejich výslech, přestože jiní svědci potvrzují obhajobu obviněného, aniž by ovšem jejich výslech státní zástupce navrhl.

Seznamování s věcí v průběhu líčení

Klíčové je tedy podle Šámala, aby si předseda senátu „důkladně a kriticky“ nastudoval obžalobu i spis. „V jednací síni není nic trapnějšího než předseda senátu, na kterém je vidět, že se s věcí seznamuje teprve v průběhu hlavního líčení“, upozorňuje Šámal, podle něhož navíc taková příprava a znalost umožní často ve věci ani nekonat hlavní líčení a postupovat jinak.

Stejně tak by měl předseda senátu i samosoudce vést celé řízení tak, aby ideálně skončil již v prvním hlavním líčení. „V praxi tomu tak ovšem vždy není a v některých případech, aniž to vyžadoval rozsah či složitost věci, již počítá s odročením hlavního líčení, což je pak zdrojem zbytečného prodlužování projednávání trestní věci“, kritizuje Šámal praxi některých trestních soudců.

Mohlo by vás zajímat

NCOZ mělo loni povolení na odposlech necelé stovky případů, „protidrogovka“ na šedesát

Šámal také nesouhlasí se zavedenou praxí soudů, které doručují obžalobu až spolu s předvoláním k hlavnímu líčení, což sice trestní řád umožňuje, nicméně počítá s ní jako s nejzazší možností. Podle něj je účelnější doručit opis obžaloby v předstihu samostatně a dříve, než je nařízeno hlavní líčení. Takový postup, vedoucí ke zjištění stanovisek stran v této fázi, může opět přispět k efektivnějšímu průběhu bez zbytečného odročování.

Proto podle něj připravovaná rekodifikace trestního řádu počítá s tím, že předseda senátu dá nejpozději do 15 dnů od podání obžaloby doručit její opis všem osobám a vyrozumí obviněného, že se má ve lhůtě vyjádřit ke skutečnostem v obžalobě. Zejména k tomu, zda se cítí vinen, zda souhlasí s popisem skutku a navrženým trestem, zda má zájem uzavřít dohodu o vině a trestu, zda chce prohlásit v líčení vinu, které skutečnosti považuje za nesporné a zda požaduje opakování výslechů osob, anebo souhlasí se čtením protokolů o jejich výslechu.

Otálení s písemným vyhotovením

Předseda nejvyšší soudní instance obecné justice také tvrdě zkritizoval praxi soudů, které otálejí se zpracováním písemného vyhotovení rozhodnutí a kdy se zneužívá mimořádného ustanovení o možnosti prodloužení lhůt. Předsedové soudů podle Šámala nedostatečně využívají svých kompetencí, aby zajistili včasné vyhotovení. Bude tak zajímavé sledovat, zda Šámal, coby generální kárný žalobce, podá a některého z předsedů soudů kárnou žalobu za takový skutek.

Terčem kritiky Šámala je i postup odvolacích soudů, které zbytečně vrací věci po zrušení napadeného rozhodnutí soudům první instance, aniž by ve věci rozhodly a případně i nedůvodně požadují změnu senátu či dokonce soudu. Šámal zdůraznil, že takto mají soudy postupovat jen ve výjimečných případech a vždy jej důkladně odůvodnit.
V této souvislosti zmínil nešvar v podobě opakovaného nerespektování rozhodnutí a pokynů odvolacího soudu soudem nalézacím.

I proto je podle Šámala nutné uvažovat při přípravě nového trestního řádu o dalším posílení apelačního principu, „a to s možností měnit skutkový stav zjištěný nalézacím soudem na základě vlastního širokého dokazování, na úkor kasace v odvolacím řízení“.
Podle Šámala by se mohlo uvažovat o odvolacím líčení, které by bylo pokračováním hlavního líčení s možností opakovat podstatné důkazy a doplňovat i další důkazy, které by byly nově navrženy. Pokud by k tomu došlo, musely by být odpovídajícím způsobem posíleny odvolací soudy, na straně druhé by se snížila zátěž prvoinstančních soudů. Plnohodnotný přezkum by byl podle Šámala zachován, neboť v takovém případě by bylo dovolacím důvodem automaticky i rozdílné rozhodnutí soudů, a navíc je zde možný přezkum na základě ústavní stížnosti a v řízení před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP).

Nepotrestané trestné činy

Jako hlavní objektivní důvod průtahů byl Šámalem označen stávající platný trestní řád, který je nepřehledný, zastaralý a neodpovídající idejím demokratického právního státu. „Také v důsledku toho je české trestní řízení stále poměrně komplikované a zdlouhavé, kdy systém trestní justice není schopen zvládnout některé velmi závažné formy kriminality a potýká se i s kriminalitou běžnou, řada trestných činů zůstává nepotrestána, nebo k tomu dojde až se značným zpožděním, a kladou se příliš vysoké nároky na formální aspekty dokazování, což znemožňuje usvědčit skutečné pachatele trestných činů“, uvádí Šámal s tím, že je tak potřeba doufat, že nyní již konečně bude rekodifikace trestního práva procesního dokončena.

Na straně obviněných a obhájců označil Šámal také několik základních obstrukčních postupů, které vedou k průtahům. V poslední době se podle Šámala rozšířilo především předkládání pracovních neschopností před konáním hlavního líčení, které musí být dokonce ověřovány znaleckými posudky. Podle Šámala se však v praxi soudů ukazuje, že lékaři postupují značně formalisticky a vystavují taková osvědčení většinou spíše z opatrnosti. Pokud pak předseda senátu lékaři zavolá a ověří si, zda je daný účastník schopen se hlavního líčení zúčastnit, většinou lékař účast přitaká. Zmínil také svoji zkušenost, kdy si ověřil přítomnost advokáta, který se mu omluvil pro nemoc z hlavního líčení, v advokátní kanceláři, kam mu pak osobně doručil předvolání.

Častým zdrojem obstrukcí jsou podle Šámala také námitky podjatosti, kdy zmínil aktuální problém u Nejvyššího soudu (NS) spojený s novelizací, která zavedla, že o námitce podjatosti soudce NS rozhoduje jiný senát. Vede to podle něj k závodu s časem, neboť je zhusta namítána následně i námitka vůči soudcům senátu, který má o námitce rozhodovat a není také vyloučena ani ústavní stížnost. V jednom konkrétním případě byla taková taktika úspěšná, neboť Ústavní soud rozhodl o takové stížnosti proti rozhodnutí NS až po dvou letech.

Z poslední doby Šámal zmínil také taktiku přednesu dlouhých vyjádření k důkazům a nekonečné závěrečné řeči. Nový trestní řád by měl tak podle Šámala závěrečné řeči časově omezit a předsedovi senátu by mělo být umožněno takovou řeč přerušit či ukončit.

Petr Dimun