Kárný senát Nejvyššího správního soudu snížil žalobci Janu Karabcovi z Vrchního státního zastupitelství v Praze plat o pětinu na deset měsíců. Pokusil se mimo své kompetence ovlivnit postup jiného žalobce Michala Hanycha. Kárný senát tak nevyhověl návrhu vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
Podle rozhodnutí kárného senátu se Karabec snažil ovlivnit žalobce Hanycha z Městského státního zastupitelství v Praze. Několikrát se s ním spojil v souvislosti s prověřováním trestního oznámení.
Šlo o případ zastupitelů v Praze 11. Podle trestního oznámení konkrétním rozhodnutím způsobili škodu v milionech korun. Policie případ odložila. Karabec se podle Hanychovy výpovědi zasazoval o zahájení úkonů trestního řízení. Karabec také podle kárného senátu dané trestní oznámení sám revidoval na svém pracovním počítači a vytiskl ve své kanceláři.
Jan Karabec komentuje vztahy na VSZ Praha.
Současná nadřízená Lenka Bradáčová přitom pro dosud bezchybně pracujícího žalobce požadovala rovnou maximální možný trest, tedy odvolání z funkce. Podlení totiž Karabec ztratil navždy požadovaný kredit tím, že v rozporu se Zákonem o SZ i se Zákoníkem práce poskytoval soukromé právní služby dalším osobám, navíc v pracovní době a za využití služebního počítače i informačních systémů. Karabec ovšem nezákonnost svého jednání jednoznačně popírá a hovoří o dlouhodobé šikaně ze strany Bradáčové. Zvláštní rozměr celému případu dodává fakt, že Karabec si jako svého advokáta zvolil Vlastimila Rampulu, které stál v čele VSZ Praha, a byl tak Karabcovým nejbližším nadřízeným až do svého odvolání v roce 2012, kdy jej nahradila právě Bradáčová.
Současná vrchní státní zástupkyně v Praze podala na Jana Karabce hned dva kárné návrhy, a to 15. května a 7. srpna 2018, kárný senát NSS s předsedou Jiřím Pallou je později spojil a začal projednávat letos v dubnu. Zatímco k případu údajného ovlivňování podřízeného státního zástupce Michala Hanycha byly všechny klíčové důkazy včetně výslechu svědků předestřeny už první den jednání, ke druhé části kárné žaloby napadající Karabcovu právní pomoc osobám mimo státní zastupitelství bylo třeba jednání odročit. Podstatnou roli v ní totiž sehrávala otázka, kdy, kde a v jakém rozsahu Karabec pracoval na textech, se kterými později operovali další lidé.
Lenka Bradáčová o kárném návrhu:
Další kolo jednání se uskutečnilo až po téměř dvou měsících (12. června), kdy senát vyslechl nejen dva soudní znalce, ale rovněž tři pracovníky IT Vrchního státního zastupitelství v Praze. Většina dotazů senátu i obou stran přitom směřovala k datům z pevného disku Karabcova služebního počítače zajištěného v závěru roku 2017. Krátce předtím byla totiž kárná navrhovatelka oficiální cestou informována o údajném nezákonném opakovaném Karabcově tlaku na státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze Michala Hanycha. Bradáčová si nejprve nechala zpracovat analýzu, jak při prověřování podezření postupovat a těsně přes Vánocemi dala pracovníkům IT oddělení pokyn, aby prozkoumali Karabcův počítač.
K jejich překvapení ale počítač v Karabcově kanceláři vůbec nebyl, v prvním momentě dokonce spekulovali o tom, že jej někdo ukradl. Když se jim podařilo Karabce telefonicky kontaktovat, ten přiznal, že má služební počítač doma – tento bezprecedentní krok zdůvodnil tím, že čerpal delší dovolenou a po jejím skončení měl nastoupit na jiné pracoviště VSZ, proto si vzal bez dovolení počítač domů, aby pak nedošlo ke zbytečnému zdržení. I kvůli tomuto bezpečnostnímu incidentu byl počítač po vrácení na VSZ podroben důkladné analýze a byla vytvořena kopie pevného disku, která byla předána Kriminalistickému ústavu PČR k forenznímu zkoumání. Při něm bylo v počítači objeveno 16 textových souborů, které se později staly předmětem jedné z kárných žalob.
Dva předvolaní soudní znalci pak vysvětlovali především relevantnost jak vnějších atributů těchto souborů, tak především metadat, tedy informací o práci s textem, která jsou zapsána přímo v každém konkrétním souboru. Znalci ovšem upozornili, že platnost těchto údajů není absolutní, protože veškeré datové a časové údaje se odvíjejí od systémového času konkrétního počítače, který lze poměrně snadno změnit, a navíc každý operační systém i uživatelská aplikace tato metadata zapisuje poněkud jiným způsobem. Není tedy překvapivé, že zatímco kárná navrhovatelka tato data interpretovala tak, že Karabec inkriminované soubory vytvářel a pracoval s nimi na služebním počítači v pracovní době, podle obhájce naopak byly tyto texty na služebním počítači otevřeny jen na několik málo minut. Karabec totiž tvrdí, že pouze kontroloval právní podání, která vytvořili jeho známí advokáti a požádali jej o konzultaci, neboť se v oblasti trestního práva sami dostatečně neorientují.
Drobně poopravené texty pak vytiskl na soukromé tiskárně připojené ke služebnímu počítači – právě použití této tiskárny považuje za jediné porušení pravidel, stejně tak ale na ní tiskl i služební materiály, protože síťová tiskárna, kterou měl oficiálně využívat, prý byla nespolehlivá. Vlastimil Rampula navíc upozornil na podstatnou skutečnost, kterou oba znalci potvrdili – ke forenznímu zkoumání byla dodána pouhá kopie pevného disku, navíc pořízena „uživatelským“ přehráním obsahu, zatímco plně autentická je pouze tzv. bitová kopie disku, kdy lze i technicky ověřit, že oba disky se stoprocentně shodují. Rampula dokonce opakovaně naznačil, že na pokyn kárné navrhovatelky mohli její podřízení technici s obsahem disku záměrně manipulovat.
Hodnocení advokáta Vlastimila Rampuly:
Lenka Bradáčová ovšem ve své poměrně obsáhlé závěrečné řeči konstatovala, že to, zda Karabec tyto soubory vytvářel na služebním počítači a v pracovní době, je jen podružnou záležitostí. Hlavním problémem je podle ní skutečnost, že tyto texty vůbec vypracoval – považuje to za nezákonné poskytování soukromých právních služeb. Všechny inkriminované dokumenty někteří advokáti či jiní zadavatelé bezezbytku přijali a zaslali na příslušná státní zastupitelství, obsahují přitom formulace typické právě pro doktora Karabce. Toto jednání, trvající nejméně pět let, považuje za zcela neslučitelné s povinnostmi státního zástupce.
Za největší problém označila vrchní státní zástupkyně fakt, že určitou právní pomoc kárně obviněný připustil a stále je přesvědčen, že toto jednání bylo naprosto v pořádku. Chápe je jen jako výpomoc svým známým advokátům, kteří nedisponují takovými odbornými znalostmi, stejně tak to vnímají i sami tito advokáti, kteří byli u kárného soudu slyšeni jako svědci. Bradáčová to ovšem hodnotí jako velmi nebezpečné zneužití funkce státního zástupce s jasnými znaky klientelismu, tyto praktiky vyvolávají jednoznačné pochybnosti o odbornosti a nestrannosti kárně obviněného, a pokud z jeho strany chybí sebemenší sebereflexe, je jediným možným řešením odvolání z funkce.
Naopak kárně obviněný Jan Karabec a jeho obhájce Vlastimil Rampula zpochybnili nejen veškeré důkazy zajištěné v počítači, ale zejména výklad toho, zda státní zástupce může či nemůže poskytovat právní pomoc. To podle nich i nový etický kodex umožňuje v případě, že jde o pomoc příbuzným či známým za přesně stanovených podmínek a v přiměřeném rozsahu. To mělo být vždy dodrženo, šlo o pouhé konzultace bez nároku na honorář či jinou protislužbu.
V žádném případě prý nemůže jít o soustavnou činnost, pokud kárný návrh uvádí pouze 16 dokumentů v průběhu čtyř let, většina skutků je navíc už dávno promlčena. Zcela odlišně rovněž hodnotili tvrzení státního zástupce Městského státního zastupitelství Michala Hanycha o Karabcově tlaku v případě podání, kterým se právě Hanych zabýval (viz jednání NSS 15.4.2019) – podle obhajoby mělo jít částečně o dezinterpretaci, Hanych prý ale především účelově lhal, aby si pojistil svůj kariérní postup. Jak advokát Rampula, tak sám kárně obviněný Karabec totiž různými slovy konstatovali totéž: celá causa je uměle vykonstruovaná včetně různých manipulací, dezinterpretací a možná i podvržených důkazů s jediným cílem – z osobních důvodů Karabce jako státního zástupce zlikvidovat. Tato snaha prý trvá v podstatě od doby, kdy Lenka Bradáčová před sedmi roky vystřídala Vlastimila Rampulu ve funkci pražského vrchního státního zástupce, už po dvou měsících degradovala Karabce z funkce náměstka na řadového státního zástupce.
Senát v čele s Jiřím Pallou nakonec u většiny z vytýkaných pochybení konstatoval, že odpovědnost za kárné provinění zanikla, jinými slovy byly promlčeny. Kárný návrh sice jednotlivé případy označil za dílčí útoky jednoho pokračujícího skutku, podle senátu ale musí být splněna podmínka blízké časové souvislosti, podle judikatury přitom musí jít o dny či týdny, jen v případě velmi rozsáhlé trestné činnosti trvající po dlouhou dobu to mohou být výjimečně měsíce. V řetězci Karabcových údajných pochybení však byla i více než roční přetržka, nelze tedy hovořit o pokračujícími jednání a v rámci dvouleté lhůty pro podání bylo možné akceptovat jen několik případů právní pomoci. Podle předložených důkazů přitom mohlo jít skutečně jen o drobné korektury textů zpracovaných známými advokáty. I takové jednání je podle mínění kárného senátu s funkcí státního zástupce neslučitelné (v podstatě by se nikdy neměl účastnit sepisování podání jiné právní profese), hranice ovšem byla překročena jen nepatrně, takže jednání nedosáhlo intenzity kárného provinění.
Naopak jediné zbývající pochybení – tedy pokus ovlivnit kolegu z podřízeného státního zastupitelství – označil kárný senát za dosti závažné. Šlo sice o nepřímý, zato ovšem déle trvající, kumulativní a gradující zásah do šetření trestního oznámení a pokus o ovlivnění jeho výsledku. JUDr. Karabec dal navíc najevo svoji zainteresovanost v celé věci, což je v přímém rozporu s požadavkem na nestrannost státního zástupce, tím tedy vážně ohrozil důvěru ve fungování státního zastupitelství. Proto taky padl s ohledem na dosavadní bezúhonnost poměrně přísný postih – srážka 20 % z platu po dobu 10 měsíců je ve třech čtvrtinách zákonného rozmezí.
Obhájce Vlastimil Rampula byl po skončení s výsledkem spíše spokojen, hodnocení té části žaloby, kde byl jeho klient shledán vinným, si ponechává až po písemném zdůvodnění Podle něj ale Karabec na Hanycha nevyvíjel žádný nátlak a při posuzování skutku stálo tvrzení proti tvrzení.
Vlastimil Rampula komentuje výsledek řízení.
Naopak Lenka Bradáčová věřila, že postihnuty budou i další skutky nedovolené právní pomoci.
Komentář Lenky Bradáčové.
Karabec tak podle ní dostal od Nejvyššího správního soudu další šanci a bude muset svým dalším výkonem funkce prokázat, že šlo pouze o vybočení. Sám kárně postižený státní zástupce ani tentokrát svůj případ příliš nekomentoval. Přestože při jednání hovořil o dlouhodobé šikaně ze strany Bradáčové, dokáže se své další působení na vrchním státním zastupitelství představit.
Ivan Holas
