Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s předsedkyní Miluší Doškovou v úterý projednával kárné žaloby na dva soudce „severočeské justice“. Zatímco v případě soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Josefa Havlíka napodruhé akceptoval návrh dohody o vině a trestu, v případě soudce Okresního soudu v Chomutově (OS) Libora Lhoťana jednání přerušil a odročil na září.
V případě trestní soudce Josefa Havlíka byla situace ulehčena tím, že kárnému senátu byl předložen návrh dohody o vině a trestu. Soudce byl kárnou žalobkyní, místopředsedkyní KS Ladislavou Šafránkovou, vylíčen jako extrémně pečlivý soudce, jehož každé rozhodnutí by se dalo publikovat v tzv. zelené sbírce. Připomínalo to případ „káravé žaloby“ na přepečlivého a kolegy po odborné stránce respektovaného soudce OS v Ústí nad Labem Luďka Kuděly.
Problémy způsobené jeho pečlivostí měl podle Šafránkové Havlík již v minulosti, vedení soudu se mu snažilo pomoci nadstandardním obsazením soudního oddělení. I přes tato opatření došlo k tomu, že ve dvou případech soudce vyhotovil rozhodnutí s více jak půlročním zpožděním, přičemž v jednom z nich došlo kvůli tomu dokonce k promlčení trestního stíhání jednoho z obžalovaných. Když ani přes udělení výtky soudce rozhodnutí nevyhotovil, bylo rozhodnuto o podání kárné žaloby.
Jakkoliv soudce Havlík – který uvedl pro svá pochybení i objektivní důvody – uznal vinu, vyslovil lítost a snahu o nápravu, kárný senát navržený trest v podobě důtky odmítl jako příliš mírný. Nový návrh dohody o vině a trestu, kdy se strany dohodly na snížení platu o deset procent na půl roku, již kárný senát přijal, a to i s ohledem na skutečnost, že se jednalo o první kárné řízení tohoto soudce.
Přetíženost soudu
Kárné řízení se soudcem Liborem Lhoťanem, civilním soudcem OS v Chomutově, začalo rozpačitým, krátkým přednesem kárné žaloby předsedkyní tohoto soudu Kateřinou Vltavskou a ovšem ještě rozpačitější obhajobou soudce Lhoťana. Na členech kárného senátu tak bylo místy vidět, jak v ní během více jak hodinového přednesu usilovně hledají souvislou větu.
Předsedkyně Vltavská uvedla, že k prvnímu zjištění problémů v práci soudce Lhoťana došlo na přelomu let 2017 a 2018. V dubnu 2018 provedla kontrolu, jejímž výsledkem bylo udělení výtky za průtahy v sedmi případech. Následná kontrola KS v Ústí nad Labem však doporučila podání kárné žaloby, a to za průtahy ve více jak třiceti věcech. Vzhledem k rozsahu průtahů, i k přetrvávajícím problémům, se předsedkyně po dohodě se soudcovskou radou rozhodla podat kárnou žalobu s návrhem na zbavení funkce soudce.
Soudce Lhoťan během své obhajoby poukazoval především na přetíženost celého chomutovského soudu obecně a exekučního úseku, jehož agendu převážně vykonával, konkrétně. Exekuce jsou podle něj zničující agenda, které se jeho kolegové vyhýbají a on sám bezúspěšně žádal předsedkyni, aby mu jí nepřidělovala.
Exekuční agendu mělo podle něj dříve na starost pět soudců, dnes je tam sám. Jak vyplynulo z jeho projevu, neměl také důvěru v práci vyššího soudního úředníka, který mu připravoval podklady k rozhodnutí. „Chci si práci dělat sám, nechci být závislý na nikom, na něčí náladě, nechci se nikoho doprošovat“, prohlásil Lhoťan a dodal, že měl s tímto úředníkem i osobní spory.
Vedle toho kritizoval soudce Lhoťan také způsob dělby práce a přidělování agendy na chomutovském soudu. „Nejdřív se udělá neúnosný rozvrh práce, pak se řeší problémy a zastavuje se agenda. Nemůže přece nastat situace, aby soudce byl přetěžován a došlo k narušení chodu soudu“, prohlásil Lhoťan s dovětkem, že chomutovští soudci jsou pod tlakem a pracují ve strachu z kontrol. V prosinci 2018 s ním mělo podle jeho výpovědi proběhnout jednání na KS za přítomnosti vedení krajského i okresního soudu. Zde mu bylo doporučeno, aby se vzdal funkce, jinak bude podána kárná žaloba, což odmítl. Uznal nicméně, že v části věcí opravdu postupoval nesoustředěně a omluvil se za způsobené problémy při vyřizování nejstarších věcí.
Bývalý dlouholetý předseda chomutovského soudu, dnes jeho místopředseda Petr Šustr ve svědecké výpovědi ovšem uvedl, že soudce Lhoťana přijímal k soudu právě proto, aby posílil konkrétně exekuční úsek. Protože Šustr sám vykonával exekuční agendu, snažil se o personální vybavení úseku vyššími soudními úředníky. Soudce Lhoťan tak měl k dispozici vyššího soudního úředníka a dělba práce byla na jejich dohodě.
Podle jeho názoru je problém soudce Lhoťana jiný, než průtahový a pravou příčinu skrývá. On sám by tak preferoval nikoliv podání kárné žaloby, ale žaloby pro nezpůsobilost vykonávat funkci soudce. Šustr například zmínil pro něj nepochopitelné ponechávání spisů svému osudu, ač byly zpracovány vyšším soudním úředníkem a soudci předloženy k rozhodnutí. Spisy totiž ponechával soudce Lhoťan bez povšimnutí i přes urgence, na které nereagoval, a to včetně těch od kolegů soudců. „Vždy mne překvapilo, že ačkoliv měl psáno na deskách urgence, bylo to ignorováno“, uvedl Šustr, podle něhož soudce Lhoťan praktikoval „vyzobávání“ lehčích věcí tak, aby měl výkon. „Advokáti mi říkali, že i dvě hluboce znesvářené strany se raději po třetím jednání u pana Lhoťana usmírujou, než by pokračovali v jednání“, pokračoval Šustr. Podle něj je nejhorší, že soudci nevadí ani to, že personál soudu se za něj stydí. „Vedoucí si stěžovaly, že tam nedokážou ani zakládat, to byly hromady spisů, které nějak ani netřídil. Tam je problém v organizaci práce, v chaotičnosti, systemizaci a ve spolupráci. On měl k dispozici asistenty. Všichni chodili za mnou jako za předsedou nebo místopředsedou a stěžovali si, že se s ním nedá spolupracovat, že je zvláštní. Co jsem mu já vždycky vyčítal jako předseda, že mu je jedno, že ho považují ti lidé za zvláštního. Ale v takovém tom ošklivém slova smyslu, za podivínského, za člověka, který nemá hrdost, protože on není uznávaný. To si vydobyje i průměrný soudce! On je v podstatě považovaný za člověka, který se podílí na tom, že nám ten civil nejde“, popsal situaci místopředseda soudu Šustr. Na soudu je nyní podle něj obava, že až za tři roky po dosažení 70 let soudce Lhoťan odejde, zůstanou po něm nevyřízené složitější věci, které se budou muset přerozdělit mezi ostatní soudce.
Vít Štejnar, vyšší soudní úředník chomutovského soudu, popsal svoji práci kárnému senátu tak, že se maximálně snažil usnadnit soudcům práci a připravovat věci k jejich okamžitému rozhodnutí. Podle jeho názoru již v posledních letech agendu exekucí na soudu zvládají a není tak možné mluvit o přetížení. Na druhou stranu bývalá soudkyně tohoto soudu vyjádřila jako svědkyně názor, že zdejší soudci přetěžováni jsou a dlouhodobě se to podepisuje na jejich výkonnosti.
Kárný senát nakonec s ohledem na potřebu dalšího dokazování, včetně zjištění názoru soudcovské rady na způsob organizace práce na chomutovském soudu a rozdělování agendy, odročil jednání na září.
Petr Dimun
