Oddlužovací novela insolvenčního zákona je účinná dva týdny a ministerstvo spravedlnosti zahajuje odbornou diskusi k transpozici eurounijní směrnice o restrukturalizaci, insolvenci a oddlužení do českého právního řádu. O tom, zda a jakým způsobem dojde ke změně nově nastavených podmínek oddlužení, odborníci s politiky diskutovali na půdě Poslanecké sněmovny.
Do poloviny roku 2021 musí Česká republika převést do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady EU o rámcích pro preventivní restrukturalizaci a druhé šanci pro podnikatele. Ministerstvo spravedlnosti bude hledat co nejvyváženější řešení transpozice v úzké spolupráci s experty, a to ještě před tím, než příslušný legislativní návrh doputuje ke schválení našim zákonodárcům. Potvrdili to ministryně spravedlnosti Marie Benešová a její náměstek Jaromír Tejc na semináři k oddlužovací novele insolvenčního zákona a jejího vztahu ke zmíněné unijní směrnici, který se uskutečnil v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Konečnou podobu transpozice sice nelze podle nich zatím odhadnout, nicméně v průběhu roku 2020 budou probíhat odborné diskuse, které budou pro ministerstvo klíčové.
Jeroným Tejc dále uvedl, že některým konkrétním řešením se již věnují. Jako příklad uvedl otázku vhodného nástroje pro včasné varování před rizikem úpadku. V úvahu podle Tejce přicházejí např. zabezpečené webové stránky s údaji o společnosti, zasílání automatizovaného oznámení o neprovedení plateb orgánům státní správy (což Tejc preferuje) či odborné konzultace. Ministerstvo v tomto bodě využije výsledky projektu ministerstva a VŠE na toto téma. Předmětem odborné diskuse bude také konsolidace dluhů z podnikatelského a osobního života či výjimky z rozsahu směrnice. „Příprava transpozičního předpisu však nebude použita k prosazení věcí, o které ministerstvo neúspěšně usilovalo v minulosti,“ ujistil Tejc.
Podle člena představenstva České advokátní komory a člena Legislativní rady vlády ČR Michala Žižlavského postačí pro účely transpozice směrnice upravit parametry oddlužení podnikatelů a dopracovat stávající insolvenční zákon, s nímž má ČR již deset let zkušeností. Rozhodně nedoporučuje vytvářet nový legislativní předpis: „Zcela nový zákon by byl krokem do tmy,“ prohlásil. Charakter dluhů vzniklých ze spotřeby je zcela jiný než dluhů z neúspěchu v podnikání, k němuž určitá míra rizika patří. Navíc debata o oddlužení spotřebitelů se v souvislosti s oddlužovací novelou vedla přes rok a nebylo by vhodné ji znovu otvírat. S nepřímým odkazem na rozhovor České justice s advokátem Tomášem Richterem varoval Žižlavský před transpozicí způsobem, kdy by ocas vrtěl psem – objem podnikatelských dluhů představuje pouze zlomek objemu dluhů spotřebitelských a jejich režim by měl zůstat oddělen.
Mohlo by vás zajímat
Jednou ze zásadních novinek unijní směrnice je podle Bohumila Havla, člena Legislativní rady vlády ČR a autora zákona o obchodních korporacích, institut preventivní restrukturalizace ve spojení s již zmíněnými včasnými nástroji pro detekci rizika. Cílem je podnítit včas diskusi mezi dlužníkem a věřitelem a zamezit tomu, aby situace dospěla k insolvenčnímu řízení. „Stát má vlastně nabídnout nástroj pro soukromoprávní vztahy,“ řekl Havel. Touto restrukturalizací může být cokoli, co umožňují národní právní řády. Dlužník předloží restrukturalizační plán, který schválí maximálně 75% dotčených věřitelů. Ten posléze potvrdí soud a může jej tak vnutit i těm věřitelům, kteří s ním nesouhlasí. Jeho rozhodnutí je tedy účinné vůči všem i bez insolvenčního řízení.
Pro účely takové preventivní restrukturalizace navrhuje Michal Žižlavský v podmínkách ČR využít stávající funkční rámec soudní reorganizace. „Hlavním problémem je, že dlužníci se dostávají do insolvenčního řízení o dva až tři roky později, než by měli. Pokud budou díky nástrojům včasného varování upozorněni na riziko úpadku včas, šance na nápravu se zvýší a není třeba uplatňovat sanační mechanismy,“ uvedl. Podle vlastních analýz jeho kanceláře je současný institut předpřipravené reorganizace, kdy se dlužník (tedy OSVČ s obratem pod 50 mil. Kč nebo pod 50 zaměstnanců) dohodne s věřiteli ještě před samotným insolvenčním řízením, poměrně efektivní řešení s úspěšností přes 70% (na rozdíl od standardní reorganizace, kde se úspěšnost pohybuje kolem 29%).
[mn_protected]
Žižlavský dále upozornil, že oddlužovací novela insolvenčního zákona je účinná teprve několik dní a je nutné nějakou dobu počkat, než se její konkrétní aplikace dořeší v praxi, už jen proto, že první soudní rozhodnutí podle novely padnou až v roce 2024. Mezi problematickými oblastmi jmenoval např. výklad hranice minimálních pohledávek, které mají být uspokojeny, nebo co si představit pod „veškerým úsilím“, které lze spravedlivě požadovat po dlužníkovi: „Můžeme po učitelce v mateřské školce požadovat, aby opustila své místo a přijala místo pokladní v supermarketu, kde si vydělá víc?“
Také upozornil, že od 1. června není možné řešit oddlužení pouze splátkovým kalendářem, ale je nutné přikročit i ke zpeněžování majetku: „Co když se dlužníkovi prodá staré auto, díky čemuž se pak nedostane do zaměstnání? Nebo zpeněží mobil a dlužník ztratí kontakt s insolvenčním správcem? Nebo se živnostníkovi vezmou zásoby a on ukončí podnikání?“ zeptal se řečnicky Žižlavský. Sjednocování judikatury v těchto otázkách může trvat i několik let. Žižlavský proto apeloval na zdravý selský rozum, který se však do zákonů vepsat nedá.
Žižlavského v jeho závěrech ohledně aplikace oddlužovací novely podpořil insolvenční správce se zvláštním povolením Lukáš Zrůst. „Mohu jako insolvenční správce požadovat po učiteli, aby nastoupil do OKD jako horník či jako prodavač do supermarketu kvůli vyššímu platu? Pro správce je těžké posoudit, zda dlužníci mají či nemají změnit práci. To znamená denně sledovat aktuální stav pracovního trhu, posoudit, zda má dlužník nějaké zvláštní schopnosti apod. Navíc s dlužníky je obecně hodně práce, jsme často rádi, že vůbec pracují.“
Zrůst upozornil na další aspekty vyplývající z oddlužovací novely, které práci insolvenčních správců komplikují. Například mohou pouze ve zvlášť odůvodněných případech využít služeb specializovaných odborníků – tedy i realitních makléřů. A podle informací, které má Zrůst k dispozici, budou soudci zpeněžení majetku s pomocí realitního makléře skutečně zvlášť posuzovat. Vedle stavu realitního trhu se budou správci muset zabývat také účetnictvím – s ohledem na princip čistého zisku, který se uplatňuje při oddlužování podnikatelů.
O trestních aspektech insolvencí promluvil na závěr semináře advokát Lukáš Trojan, člen prezidia Unie obhájců ČR. Jako příklad oblasti, kde se stýká právo trestní a insolvenční, uvedl podávání šikanózních insolvenčních návrhů. K tomu docházelo hlavně v minulosti, ale v průběhu let se situace časem vyřešila i bez legislativního zásahu prostřednictvím judikatury obecních soudů. Ta jasně vymezila, jak postupovat v konkrétní protiprávní činnosti s využitím skutkové podstaty vydírání a pomluvy (v případě zveřejnění informace o podání návrhu na insolvenční řízení).
Kde by však podle Trojana mohlo dojít ke zlepšení, je procesní stránka. Upozornil, že Nejvyšší soud se v minulosti odlišně postavil k tomu, zda je rozhodnutí o prohlášení úpadku rozhodnutím statusovým nebo předběžnou otázkou, kterou může samostatně posoudit orgán činný v trestním řízení. To vedlo k právní nejistotě, která trvá dodnes.
[/mn_protected]
Helena Sedláčková, Ekonomický deník
