Ústavní soud výrazně zlevnil řízení o žalobách, jimiž se poškození po státu domáhají náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon o soudních poplatcích výslovně stanoví jen výši poplatku za podání žaloby. Některé soudy proto odvolací poplatky vyměřují podle obecných ustanovení poplatkového zákona. Poškození pak ale za další průběh řízení paradoxně zaplatí ještě víc – pět procent z žalované částky – než kolik je stálo podání žaloby. Výjimečné nejsou ani astronomické odvolací poplatky přes půl druhého milionu korun. Taková praxe je ale podle Ústavního soudu nesprávná.
Ústavní soud se minulý týden postavil na stranu lovosické společnosti Lovochemie. Ta si u něj stěžovala na pražské soudy (Obvodní soud pro Prahu 1 a jemu nadřízený Městský soud v Praze – pozn. autora), které jí ve sporu o náhradu škody způsobené státem při výkonu veřejné moci odmítly vrátit soudní poplatek za podané odvolání. Kdyby Lovochemie včas nezaplatila částku 190 175 Kč, soudy by řízení o jejím odvolání zastavily. Poplatek proto uhradila. Zároveň ale soudy požádala o jeho vrácení. Argumentovala, že tento druh náhradových sporů byl od soudních poplatků tradičně osvobozen. V případu přitom vůbec nešlo o malé peníze. Lovochemie žalovala ministerstvo financí o náhradu škody za bezmála čtyři miliony korun.
Obvodní soud pro Prahu 1 i Městský soud v Praze ve vyjádřeních k ústavní stížnosti uvedly, že jim zákon o soudních poplatcích jiný postup vůči Lovochemii neumožňoval. Prvostupňový soud ale přiznal, že si je problematické úpravy vědom. „Novela zákona o soudních poplatcích zavádějící poplatek za žalobu proti státu na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci není dokonalá. Mlčení zákona při tak velké změně právní úpravy je evidentním nedopatřením. Výkladová praxe v současné době činí obtíže a není akceptována účastníky řízení. Není srozumitelné, proč byl poplatek z návrhu stanoven symbolickou paušální částkou a proč v odvolacím řízení nebyl upraven. Při aplikaci pětiprocentní sazby u odvolání dochází k rozdílu mezi výší poplatku v prvostupňovém a odvolacím řízení, který u žádného jiného řízení neexistuje,“ napsala Ústavnímu soudu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Alena Novotná.
Zatímco tedy sazebník soudních poplatků podmiňuje podání žaloby o náhradu škody vůči státu, bez ohledu na žalovanou částku, vždy poplatkem dva tisíce korun, odvolací poplatek v případě tohoto sporu nijak neupravuje. Soudy tuto mezeru v zákoně překlenuly tím, že Lovochemii vyměřily odvolací poplatek podle obecných ustanovení ve výši pěti procent z žalované částky 3 803 499,57 korun, tedy 190 175 Kč.
Lovochemie se ústavní stížností bránila, že nepoměr soudních poplatků za podání žaloby o náhradu škody vůči státu na straně jedné a za odvolání v téže kauze na straně druhé už loni kritizoval Ústavní soud. „Jestliže zákonodárce s účinností od 30. září 2017 nově stanovil poplatkovou povinnost pro podání žaloby v uvedených věcech, přičemž výše soudního poplatku nově činí dva tisíce korun, pak nelze aplikovat takový výklad zákona, který při stanovení výše soudního poplatku za podání odvolání vychází z obecné položky sazebníku soudních poplatků. Výsledek je totiž v takovém případě absurdní, jestliže za podání žaloby stíhá žalobce poplatková povinnost ve výši dva tisíce korun, avšak za podání odvolání je pro určení výše soudního poplatku rozhodná výše žalované částky. Takový nepoměr mezi výší soudního poplatku za návrh na zahájení řízení a za podání odvolání je dle Ústavního soudu naprosto nedůvodný a – to je stěžejní – zasahující do práva účastníka řízení na přístup k soudu,“ napsal loni v květnu tehdejší ústavní soudce Jan Musil. Jeho rozhodnutí však mělo formu odmítajícího usnesení.
Nepřiměřené zpoplatnění odvolacího řízení brání v přístupu k soudu
Ústavní soud v případu Lovochemie nejprve uvedl, že právo na odvolání není ústavně garantováno a obecně není ani součástí práva na přístup k soudu. Pokud však už zákonodárce možnost podat odvolání v řízeních o náhradových žalobách vůči státu připustil, pak je podle Ústavního sodu třeba aplikovat všechna pravidla o zákazu nedovolených omezení i na odvolací řízení.
Vyměřit Lovochemii odvolací soudní poplatek v téměř stonásobné výši oproti poplatku za podání žaloby bylo v tomto případě podle Ústavního soudu extrémní. Neodpovídalo to úmyslu zákonodárce, jímž byla snaha omezit dvoutisícikorunovým poplatkem zejména už samo podávání neopodstatněných žalob o náhradu škody vůči státu chronickými sudiči.
Podle Ústavního soudu však z této dva roky staré zákonné změny, která do té doby bezplatné zahájení řízení o náhradových žalobách zpoplatnila, ještě neplyne vůle zpoplatnit kromě podání samotné žaloby i odvolání. „Je proto třeba učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný,“ unesli se minulý týden soudci prvního senátu Ústavního soudu David Uhlíř, Tomáš Lichovník a Vladimír Sládeček.
Vybírání soudního poplatku za odvolací řízení procentem z hodnoty sporu podle nich odporuje Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Listině základních práv a svobod.
„Zásadní problém spočívá v tom, že se v těchto sporech soudní poplatek za odvolání vyměřuje procentem z hodnoty věci, zatímco za žalobu paušální částkou dva tisíce korun. Na Ústavním soudě teď máme několik podobných ústavních stížností. Diskusi o této mezeře v zákoně mezi sebou vedeme napříč senáty. Ústavní soud v nejbližších týdnech vydá další rozhodnutí, která tuto debatu posunou dál,“ řekl České justici ústavní soudce David Uhlíř.
Astronomický poplatek za odvolání musel loni zaplatit i zbrojař Smrž
Ne každý se se státem soudí o náhradu škody způsobenou mu výkonem veřejné moci v částkách několika desítek milionů korun. I takové kauzy však justiční praxe pamatuje. A výše odvolacích poplatků byla v těchto případech obrovská.
Loni se například pražské soudy zabývaly žalobou zbrojaře Michala Smrže. Ten po pravomocném zproštění z obžaloby za údajnou korupci při nákupu tatrovek zažaloval stát o jednatřicet milionů korun jako odškodnění. Zatímco za podání žaloby soudní poplatek platit nemusel, protože v té době byl tento typ řízení od soudních poplatků ještě osvobozen, za odvolání mu soudy vyměřily astronomický poplatek bezmála milion a půl korun.
Tomáš Nahodil
