Hromadné žaloby mají zasáhnout do insolvenčního zákona, řízení budou probíhat současně

Nový insolvenční zákon ještě nevstoupil v platnost, ale ministerstvo spravedlnosti už navrhuje jeho změnu v souvislosti s návrhem zákona o hromadných žalobách. Má se ho dotknout situace, kdy se hromadně žalovaný subjekt dostane do úpadku nebo se do insolvence dostanou  žalobce – správce skupiny nebo jednotliví členové skupiny uplatňující hromadně nároky. Obě řízení budou moci běžet současně a práva člena v insolvenci bude vykonávat insolvenční správce.

Podle důvodové zprávy ke změnám dalších zákonů v souvislosti s návrhem zákona o hromadných žalobách si zákon o hromadných žalobách a insolvenční zákon konkurují: „Vyvstává nicméně potřeba blíže upravit některé třecí plochy vyplývající z konkurence obou typů kolektivních řízení. Některé procesní otázky je totiž výhodnější i nadále řešit přímo v hromadném řízení, nikoliv v insolvenčním řízení,“ uvádí se v důvodové zprávě.

„Jedná se zejména o otázky personálního obsazení na straně procesního společenství žalobce. Stanoví-li totiž příslušné ustanovení zákona o hromadných žalobách fikci žalobce jako jediného věřitele oprávněného vystupovat v insolvenčním řízení s kolektivní pohledávkou v rozsahu souhrnného nároku všech členů skupiny (tzv. ,hromadná pohledávka´), nelze vyloučit, že bude v průběhu času docházet ke změně v okruhu členů skupiny i osobě žalobce,“ stojí doslova v elaborátu ministerstva spravedlnosti, který ministerstvo zaslalo do připomínkového řízení.

Insolvenční řízení má zůstat nadřazeným

Co se týče změn v insolvenčním zákoně, hloubají v důvodové zprávě navrhovatelé nad otázkou, jak se do řízení o hromadné žalobě promítne zahájení insolvenčního řízení: „Byť z pohledu právní teorie oba druhy řízení vykazují podobné charakteristiky vyplývající z jejich kolektivní povahy, řízení o hromadné žalobě se vždy zabývá pouze omezenou částí závazků žalovaného, zatímco insolvenční řízení představuje univerzální nástroj k uspořádání veškerých majetkových vztahů k osobám dotčeným úpadkem žalovaného. Z tohoto důvodu se preferuje zachovat stávající koncepci nadřazenosti insolvenčního řízení,“ docházejí k závěru úředníci ministerstva spravedlnosti.

„Z hlediska legislativního řešení vztahu zákona o hromadných žalobách a insolvenčního zákona se navrhuje většinu otázek upravit přímo v zákoně o hromadných žalobách, a to zejména z důvodu jeho speciality směrem k jiným předpisům procesního práva. Zároveň je však nezbytné některé dílčí odchylky promítnout i přímo v insolvenčním zákoně, přičemž je však třeba zdůraznit, že bylo snahou množství odchylek omezit na minimum. Co se týče navrhované koncepce vztahu obou předpisů, je nezbytné odlišovat situaci, kdy se do insolvence dostane žalovaný, žalobce a kdy člen skupiny,“ vysvětluje v materiálu ministerstvo spravedlnosti.

Hromadný žalobce podá přihlášku do insolvenčního řízení

Přesto není z návrhu jednoznačné, co se stane s hromadnou žalobou ve chvíli, kdy žalovaný současně spadne do úpadku: „Po dobu trvání účinků insolvenčního řízení je podstatným způsobem omezeno vedení řízení o hromadné žalobě, především vyloučena možnost meritorně rozhodnout o předmětu řízení. Ani eventuální zahájení insolvenčního řízení proti žalovanému však nezakládá důvod rezignovat na účel institutu hromadné žaloby a výhody, které vyplývají z kolektivní ochrany práv všech členů skupiny žalobcem,“ uvádí ministerstvo v kapitole „Úpadek žalovaného“.

„Z tohoto důvodu by při splnění určitých podmínek mělo být umožněno, aby žalobce pokračoval v uplatňování nároku skupiny i v insolvenčním řízení. Dualita procesního postavení žalobce (pro účely hromadné řízení) a věřitele (pro účely insolvenčního řízení) nicméně vede k nutnosti, aby hromadné řízení nebylo zcela přerušeno, neboť alespoň určité otázky personálního charakteru by nebylo účelné rozhodovat v insolvenčním řízení,“ pokračuje v úvahách navrhovatel změn.

Podle dalších slov ministerských úředníků se v „praktické rovině tedy očekává, že žalobce podá do insolvenčního řízení přihlášku pohledávky, která svým rozsahem odpovídá nárokům všech členů skupiny“. „Obdržené plnění by ovšem neměl obdržet pro sebe, nýbrž v souladu s pravidly hromadného řízení pro soudní úschovu. S tím souvisí přesvědčení, aby i rozvrh obdrženého plnění proběhl podle pravidel hromadného řízení (tj. zásadně poměrně včetně odpočtu odměny žalobce),“ uvádí se v důvodové zprávě.

Nebo taky ne a přihlášku podají věřitelé

Jenže podle ministerstva spravedlnosti tomu tak nemusí být vždycky, někdo tomu může být dokonce naopak a hromadní žalobci se jednoduše přihlásí jako kteříkoli jiní věřitelé do insolvenčního řízení, a to aniž by bylo rozhodnuto o přípustnosti hromadné žaloby: „Automatický přesun do insolvenčního řízení by ovšem neměl být výlučný a za určitých okolností se jeví jako vhodnější, aby členové skupiny zde uplatňovali své nároky individuálně – takový postup se zdá být legitimní zejména tehdy, nebylo-li dosud rozhodnuto o přípustnosti hromadné žaloby (tj. dosud nebylo osvědčeno, že kolektivní nároky členů skupiny lze projednávat v jediném hromadném řízení), vyjádří-li žalobce neochotu vykonávat svou činnost z různých důvodů v insolvenčním řízení, nebo projeví-li člen skupiny vůli vystupovat v insolvenčním řízení jako samostatný procesní subjekt (tj. aplikací standardního mechanismu opt-out),“ uvádí se doslova v ministerském elaborátu.

„Ve výsledku by tedy podání dlužnického insolvenčního návrhu žalovaným zásadně nemělo vést k vyvázání se z potenciálních dopadů hromadného řízení a poškození práv žalobce a členů skupiny. Dojde pouze k přenesení předmětu hromadného řízení před insolvenční fórum s totožnými následky, s jakými se již nyní potýkají účastníci nalézacích řízení sporných,“ vysvětluje k tomu ministerstvo.

Zjišťování úpadku žalobce nebrání vedení žaloby

Další situací, kterou se navrhovatelé nové legislativy zabývají, je úpadek žalobce a nebo člena skupiny, která hromadně žaluje o nějaké nároky. Podle ministerstva fáze zjišťování úpadku žalobce nemusí znamenat rovnou jeho neschopnost vést hromadné řízení. „Žalobce zastává v řízení o hromadné žalobě klíčové postavení, o čemž svědčí zejména výkon dispozičních oprávnění vůči hromadné žalobě a celkově řady důležitých procesních práv. Proto omezení stanovená insolvenčním zákonem mohou zásadním způsobem narušit jeho schopnost efektivně vést spor a postupovat v nejlepším zájmu členů skupiny. V první fázi insolvenčního řízení po podání insolvenčního návrhu, ve které dochází ke zjišťování úpadku, nelze zatím bez dalšího legitimně presumovat neschopnost žalobce vést dále hromadné řízení (o insolvenčním návrhu totiž může být rozhodnuto například tím způsobem, že se odmítá pro vady nebo zjevnou bezdůvodnost),“ uvádí se k této situaci v důvodové zprávě.

Proto navrhovatel za klíčový moment považuje až okamžik vydání rozhodnutí o úpadku, který již zakládá důvod pro odvolání žalobce, stojí ve zprávě.

Práva člena v insolvenci bude vykonávat inslovenční správce

Třetí kategorií potenciálních úpadců jsou sami členové skupiny hromadně žalujících. „Oproti žalobci a žalovanému není  (člen skupiny – pozn. autorky) individuálně schopen zasahovat do průběhu řízení o hromadné žalobě a je oprávněn pouze k výkonu dílčích procesních práv. Úpadek či hrozící úpadek, nebo dokonce i prohlášení konkursu člena skupiny doléhá na ostatní procesní subjekty pouze vzdáleně, pročež navrhovatelé nepovažují za vhodné z tohoto důvodu připustit přerušení hromadného řízení,“ vyvozuje ministerstvo spravedlnosti. „Z pohledu insolvenčního práva totiž nárok člena skupiny uplatněný v hromadném řízení potenciálně představuje pouhou část majetkové podstaty, a to ve formě pohledávky za dlužníkem dlužníka (tj. žalovaným),“ vysvětluje ministerstvo.

Irena Válová