Nový insolvenční zákon ještě nevstoupil v platnost, ale ministerstvo spravedlnosti už navrhuje jeho změnu v souvislosti s návrhem zákona o hromadných žalobách. Má se ho dotknout situace, kdy se hromadně žalovaný subjekt dostane do úpadku nebo se do insolvence dostanou žalobce – správce skupiny nebo jednotliví členové skupiny uplatňující hromadně nároky. Obě řízení budou moci běžet současně a práva člena v insolvenci bude vykonávat insolvenční správce.
Podle důvodové zprávy ke změnám dalších zákonů v souvislosti s návrhem zákona o hromadných žalobách si zákon o hromadných žalobách a insolvenční zákon konkurují: „Vyvstává nicméně potřeba blíže upravit některé třecí plochy vyplývající z konkurence obou typů kolektivních řízení. Některé procesní otázky je totiž výhodnější i nadále řešit přímo v hromadném řízení, nikoliv v insolvenčním řízení,“ uvádí se v důvodové zprávě.
„Jedná se zejména o otázky personálního obsazení na straně procesního společenství žalobce. Stanoví-li totiž příslušné ustanovení zákona o hromadných žalobách fikci žalobce jako jediného věřitele oprávněného vystupovat v insolvenčním řízení s kolektivní pohledávkou v rozsahu souhrnného nároku všech členů skupiny (tzv. ,hromadná pohledávka´), nelze vyloučit, že bude v průběhu času docházet ke změně v okruhu členů skupiny i osobě žalobce,“ stojí doslova v elaborátu ministerstva spravedlnosti, který ministerstvo zaslalo do připomínkového řízení.
Insolvenční řízení má zůstat nadřazeným
Co se týče změn v insolvenčním zákoně, hloubají v důvodové zprávě navrhovatelé nad otázkou, jak se do řízení o hromadné žalobě promítne zahájení insolvenčního řízení: „Byť z pohledu právní teorie oba druhy řízení vykazují podobné charakteristiky vyplývající z jejich kolektivní povahy, řízení o hromadné žalobě se vždy zabývá pouze omezenou částí závazků žalovaného, zatímco insolvenční řízení představuje univerzální nástroj k uspořádání veškerých majetkových vztahů k osobám dotčeným úpadkem žalovaného. Z tohoto důvodu se preferuje zachovat stávající koncepci nadřazenosti insolvenčního řízení,“ docházejí k závěru úředníci ministerstva spravedlnosti.
„Z hlediska legislativního řešení vztahu zákona o hromadných žalobách a insolvenčního zákona se navrhuje většinu otázek upravit přímo v zákoně o hromadných žalobách, a to zejména z důvodu jeho speciality směrem k jiným předpisům procesního práva. Zároveň je však nezbytné některé dílčí odchylky promítnout i přímo v insolvenčním zákoně, přičemž je však třeba zdůraznit, že bylo snahou množství odchylek omezit na minimum. Co se týče navrhované koncepce vztahu obou předpisů, je nezbytné odlišovat situaci, kdy se do insolvence dostane žalovaný, žalobce a kdy člen skupiny,“ vysvětluje v materiálu ministerstvo spravedlnosti.
Mohlo by vás zajímat
Hromadný žalobce podá přihlášku do insolvenčního řízení
Přesto není z návrhu jednoznačné, co se stane s hromadnou žalobou ve chvíli, kdy žalovaný současně spadne do úpadku: „Po dobu trvání účinků insolvenčního řízení je podstatným způsobem omezeno vedení řízení o hromadné žalobě, především vyloučena možnost meritorně rozhodnout o předmětu řízení. Ani eventuální zahájení insolvenčního řízení proti žalovanému však nezakládá důvod rezignovat na účel institutu hromadné žaloby a výhody, které vyplývají z kolektivní ochrany práv všech členů skupiny žalobcem,“ uvádí ministerstvo v kapitole „Úpadek žalovaného“.
„Z tohoto důvodu by při splnění určitých podmínek mělo být umožněno, aby žalobce pokračoval v uplatňování nároku skupiny i v insolvenčním řízení. Dualita procesního postavení žalobce (pro účely hromadné řízení) a věřitele (pro účely insolvenčního řízení) nicméně vede k nutnosti, aby hromadné řízení nebylo zcela přerušeno, neboť alespoň určité otázky personálního charakteru by nebylo účelné rozhodovat v insolvenčním řízení,“ pokračuje v úvahách navrhovatel změn.
Podle dalších slov ministerských úředníků se v „praktické rovině tedy očekává, že žalobce podá do insolvenčního řízení přihlášku pohledávky, která svým rozsahem odpovídá nárokům všech členů skupiny“. „Obdržené plnění by ovšem neměl obdržet pro sebe, nýbrž v souladu s pravidly hromadného řízení pro soudní úschovu. S tím souvisí přesvědčení, aby i rozvrh obdrženého plnění proběhl podle pravidel hromadného řízení (tj. zásadně poměrně včetně odpočtu odměny žalobce),“ uvádí se v důvodové zprávě.
Nebo taky ne a přihlášku podají věřitelé
Jenže podle ministerstva spravedlnosti tomu tak nemusí být vždycky, někdo tomu může být dokonce naopak a hromadní žalobci se jednoduše přihlásí jako kteříkoli jiní věřitelé do insolvenčního řízení, a to aniž by bylo rozhodnuto o přípustnosti hromadné žaloby: „Automatický přesun do insolvenčního řízení by ovšem neměl být výlučný a za určitých okolností se jeví jako vhodnější, aby členové skupiny zde uplatňovali své nároky individuálně – takový postup se zdá být legitimní zejména tehdy, nebylo-li dosud rozhodnuto o přípustnosti hromadné žaloby (tj. dosud nebylo osvědčeno, že kolektivní nároky členů skupiny lze projednávat v jediném hromadném řízení), vyjádří-li žalobce neochotu vykonávat svou činnost z různých důvodů v insolvenčním řízení, nebo projeví-li člen skupiny vůli vystupovat v insolvenčním řízení jako samostatný procesní subjekt (tj. aplikací standardního mechanismu opt-out),“ uvádí se doslova v ministerském elaborátu.
„Ve výsledku by tedy podání dlužnického insolvenčního návrhu žalovaným zásadně nemělo vést k vyvázání se z potenciálních dopadů hromadného řízení a poškození práv žalobce a členů skupiny. Dojde pouze k přenesení předmětu hromadného řízení před insolvenční fórum s totožnými následky, s jakými se již nyní potýkají účastníci nalézacích řízení sporných,“ vysvětluje k tomu ministerstvo.
Zjišťování úpadku žalobce nebrání vedení žaloby
Další situací, kterou se navrhovatelé nové legislativy zabývají, je úpadek žalobce a nebo člena skupiny, která hromadně žaluje o nějaké nároky. Podle ministerstva fáze zjišťování úpadku žalobce nemusí znamenat rovnou jeho neschopnost vést hromadné řízení. „Žalobce zastává v řízení o hromadné žalobě klíčové postavení, o čemž svědčí zejména výkon dispozičních oprávnění vůči hromadné žalobě a celkově řady důležitých procesních práv. Proto omezení stanovená insolvenčním zákonem mohou zásadním způsobem narušit jeho schopnost efektivně vést spor a postupovat v nejlepším zájmu členů skupiny. V první fázi insolvenčního řízení po podání insolvenčního návrhu, ve které dochází ke zjišťování úpadku, nelze zatím bez dalšího legitimně presumovat neschopnost žalobce vést dále hromadné řízení (o insolvenčním návrhu totiž může být rozhodnuto například tím způsobem, že se odmítá pro vady nebo zjevnou bezdůvodnost),“ uvádí se k této situaci v důvodové zprávě.
Proto navrhovatel za klíčový moment považuje až okamžik vydání rozhodnutí o úpadku, který již zakládá důvod pro odvolání žalobce, stojí ve zprávě.
Práva člena v insolvenci bude vykonávat inslovenční správce
Třetí kategorií potenciálních úpadců jsou sami členové skupiny hromadně žalujících. „Oproti žalobci a žalovanému není (člen skupiny – pozn. autorky) individuálně schopen zasahovat do průběhu řízení o hromadné žalobě a je oprávněn pouze k výkonu dílčích procesních práv. Úpadek či hrozící úpadek, nebo dokonce i prohlášení konkursu člena skupiny doléhá na ostatní procesní subjekty pouze vzdáleně, pročež navrhovatelé nepovažují za vhodné z tohoto důvodu připustit přerušení hromadného řízení,“ vyvozuje ministerstvo spravedlnosti. „Z pohledu insolvenčního práva totiž nárok člena skupiny uplatněný v hromadném řízení potenciálně představuje pouhou část majetkové podstaty, a to ve formě pohledávky za dlužníkem dlužníka (tj. žalovaným),“ vysvětluje ministerstvo.
[mn_protected]
Poté ovšem ministerstvo nastoluje zásadní otázku: „Zásadní otázkou nicméně zůstává, jakým způsobem by měla být upravena možnost vystoupit z hromadného řízení. Zde se vychází z předpokladu, že obecně lze předpokládat, že účast v hromadném řízení je pro člena skupiny vždy ku prospěchu, neboť je z povahy věci vyloučeno, aby člen skupiny v hromadném řízení utrpěl majetkovou ztrátu; v případě neúspěchu žaloby nese veškeré náklady řízení žalobce. Je-li člen skupiny omezen na svých dispozičních právech prohlášením konkursu, přechází právo vykonávat práva člena skupiny na insolvenčního správce. To platí včetně práva vystoupit z hromadného řízení, kdy insolvenční správce může sám posoudit pravděpodobnost úspěšnosti individuálního uplatnění nároku proti žalovanému. Vedle výše uvedených změn se navrhuje provést i některé dílčí změny související s posílením elektronizace insolvenčního řízení,“ stojí v elaborátu ministerstva.
K jednotlivým změnám ve zkrácené podobě:
K bodu 1 (§ 140a)
Navrhuje se proto stanovit, aby o účinnosti úkonu, kterým žalobce bere přihlášku pohledávky zcela nebo zčásti zpět nebo jímž uzavírá smír, rozhodoval soud, u něhož se vede hromadné řízení. Pouze tento soud (tedy nikoliv insolvenční soud) bude schopen kvalifikovaně posoudit, zda předmětný úkon není v rozporu se zájmy skupiny.
Dále se navrhuje vyřešit otázku redistribuce obdrženého uspokojení. Zde se má za to, že nejvhodnější model představuje vyplacení uspokojení insolvenčním správcem na účet soudní úschovy, přičemž následná redistribuce mezi žalobce a členy skupiny již proběhne podle pravidel hromadného řízení. Řešení, dle kterého by insolvenční správce nahrazoval činnost soudu v hromadném řízení tím, že by přímo vyplácel dílčí částky konkrétním členům skupiny i odměnu žalobci, by citelně kontrastovalo se skutečností, že členové skupiny nebyli účastníky insolvenčního řízení.
Navrhované ustanovení souvisí s postavením žalobce jako navenek samostatného věřitele v insolvenčním řízení, který vykonává všechna dispoziční práva vůči hromadné pohledávce. Jelikož je schválení smíru žalobcem v hromadném řízení limitováno mimo jiné posouzením soudu, který vede hromadné řízení, zda není smír v rozporu se zájmem skupiny, navrhuje se podřídit schválení smíru v incidenčním sporu vyvolaného insolvenčního řízení stejným podmínkám a postupu. Pro tyto účely se rovněž v § 140a odst. 5 insolvenčního zákona zachovává možnost soudu, který vede hromadné řízení, i přes obecné účinky přerušení soudních řízení rozhodnout o schválení tohoto smíru.
Navrhované ustanovení souvisí s postavením žalobce jako navenek samostatného věřitele v insolvenčním řízení, který vykonává všechna dispoziční práva vůči hromadné pohledávce. Zpětvzetí přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení v daném případě podléhá stejným podmínkám a postupu, který je předepsán pro rozhodování o přípustnosti zpětvzetí žaloby v hromadném řízení. Pro tyto účely se rovněž v § 140a odst. 5 insolvenčního zákona zachovává možnost soudu, který vede hromadné řízení, i přes obecné účinky přerušení soudních řízení rozhodnout o přípustnosti zpětvzetí přihlášky pohledávky.
Pro účely vyjasnění přetrvávajících výkladových otázek, které všechny písemnosti z insolvenčního spisu podléhají zveřejnění v insolvenčním rejstříku, se navrhuje definitivně potvrdit převládající většinový názor opřený o § 419 odst. 2 insolvenčního zákona, dle kterého insolvenční rejstřík obsahuje insolvenční spisy vedené pro každého dlužníka. Navrhovanou úpravou se tudíž potvrzuje převládající praxe insolvenčních soudů, dle které insolvenční rejstřík fakticky „zrcadlí“ interní soudní spisy v insolvenčních věcech (s výjimkou věcí vyloučených ze zveřejnění uvedených v § 423 insolvenčního zákona).
V incidenčních sporech se navrhuje fakticky zachovat stávající stav tím, že se stanoví pouze minimální rozsah zveřejňovaných písemností, tedy zpravidla návrh na zahájení incidenčního sporu a veškerá rozhodnutí insolvenčního soudu (tj. nikoliv pouze rozhodnutí v meritu incidenční věci, nýbrž i rozhodnutí procesní povahy). Zveřejnění zbývajících typů písemností zahrnující různá vyjádření, sdělení a přípisy účastníků incidenčního sporu či protokoly a výzvy insolvenčního soudu zůstává ponecháno na úvaze insolvenčního soudu, aniž by byl povinen o nezveřejnění takové písemnosti formálně rozhodovat.
K bodu 7 (§ 423)
Navrhuje se dočasně vyloučit publicitu některých podání, jestliže jejich zveřejnění by mařilo účel nejen insolvenčního, ale i trestního či jiného soudního řízení. Změna souvisí též se změnou navrhovanou v § 44 odst. 5 OSŘ. V praxi se totiž vyskytují případy, kdy orgán činný v trestním řízení požádá o nahlédnutí do insolvenčního spisu. Zveřejnění této žádosti v insolvenčním rejstříku by potenciálně mohlo především v úvodních fázích trestního řízení (tj. fáze prověřovací) informovat dotčené osoby i širokou veřejnost o existenci zahájeného trestního řízení proti konkrétní osobě a tím zmařit orgánu činnému v trestním řízení možnost vyhledat a zajistit důkazy objasňující základní skutečnosti případu, respektive zásadním způsobem ovlivnit další průběh tohoto trestního řízení. Podobně lze ovšem sledovat důvodný zájem o nezveřejňování některých typů písemností vycházejících z jiných typů soudních řízení, ve kterých je kladen důraz na omezení následků negativní publicity (zejména v řízeních vedených podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, konkrétně například v řízení o pozůstalosti, o podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti atd.).
[/mn_protected]
Irena Válová
