Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva kvůli nečinnosti českého Ústavního soudu (ÚS) podává exhejtman David Rath. Proti nečinnosti ÚS neexistuje žádný legální prostředek nápravy, uvádí ve stížnosti. Tím se podle něho český stát dopouští porušení práva na spravedlivý proces a účinné opravné prostředky ve spojení s porušením těch práv, na která si u Ústavního soudu dosud bez odezvy stěžuje. Svoji první stížnost u Ústavního soudu vzal po 37 měsících nečinnosti zpět.
Ústavní soud v Rathově stížnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně zákonnosti odposlechů v jeho případu neučinil žádný úkon od listopadu 2017. Právní zástupce Davida Ratha to dokládá spisovým přehledem z letošního 10. května. Text stížnosti i část související korespondence má Česká justice k dispozici.
Ústavní stížnost není vyřízena, ale Rath už je odsouzen
Anabáze Davida Ratha s pořízenými a použitými odposlechy v jeho případu trvá už déle než tři roky. V říjnu 2016 Vrchní soud v Praze shledal usnesením odposlechy v jeho případu pořízené nezákonné s ohledem na nedostatečná odůvodnění příkazů, a proto zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze z 23. července 2015.
Jenže proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal v únoru 2017 tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu a ten mu 7. června 2017 vyhověl. Proti tomu podal zase David Rath ústavní stížnost 21. září 2017. V ní namítal zejména porušení práva na spravedlivý proces, práva na zákonného soudce a práva na ochranu soukromého a rodinného života.
Podle popisu faktů, jak je Rath předkládá ve stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP), Ústavní soud kromě spojení předmětné stížnosti se stížnostmi dalších obžalovaných v dané trestní věci, neučinil od 7. listopadu 2017 žádné úkony, které by směřovaly k rozhodnutí o stížnosti. Mezitím však Krajský soud v Praze znovu rozsudkem uznal Davida Ratha vinným, když se ohledně použitelnosti odposlechů ztotožnil se závěry Nejvyššího soudu – proti kterým Rath ovšem podal předmětnou stížnost u Ústavního soudu, jenž stále není vyřízena.
Spravedlnost přicházející pozdě není spravedlnost
Podle Davida Ratha – stěžovatele u Evropského soudu pro lidská práva tak bylo porušen Článek 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách – právo na spravedlivý proces, a to porušením jeho práva na projednání ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2017. „Od podání ústavní stížnosti 21. září 2017, tedy po dobu 20 měsíců Ústavní soud je nečinný, ve věci neučinil žádný procesní úkon,“ uvádí ve stížnosti k ESLP na Rath.
Dalším článkem, který měl český stát v případu Davida Ratha porušit je článek 13 Úmluvy ve spojení s článkem 6 odst. 1 Úmluvy. Článek 13 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách výslovně přiznává právo na opravné prostředky takto: „Právo na účinné opravné prostředky – Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.“
Stěžovatel David Rath ovšem ESLP upozorňuje, že toto právo není v ČR naplněno, co se týče ústavních stížností: „Český právní řád neposkytuje stěžovateli žádný procesní prostředek ochrany porušení práva na projednání ústavní stížnosti v přiměřené lhůtě, kdy procesní prostředky ochrany, které se vztahují na jiné typy řízení před českými soudy, nelze aplikovat, ječ.li namítána nepřiměřené délka řízení před Ústavním soudem,“ uvádí stěžovatel ve stížnosti s odkazem k nálezu II ÚS 179/13.
„Podstata stížnosti spočívá v tom, že proti nečinnosti Ústavního soudu neexistuje v České republice žádný legální prostředek, který by Ústavní soud vedl k upuštění od této praxe. Sám Ústavní soud přitom zastává zásadu, že spravedlnost, která přichází pozdě není spravedlností,“ komentuje princip stížnosti advokát Roman Jelínek.
Odposlouchávat poslance jen kvůli podezření je proti Ústavě
A konečně jde o práva, která český stát podle Davida Ratha porušil rozsudkem Nejvyššího soudu, na který si zatím bez výsledku stěžuje u soudu ústavního. Česká republika tak měla porušit Ćlánek 13 Úmluvy ve spojení s Článkem 8 odst. 1 – právo na respektování soukromého a rodinného života a Článkem 6 odst.1 – právo na spravedlivý proces. Stěžovatel David Rath konstatuje, že nemá k dispozici účinný procesní prostředek nápravy porušení těchto jeho práv, jak k nim došlo rozsudkem Nejvyššího soudu, přičemž ústavní stížnost nelze podle Davida Ratha s ohledem na její neprojednávání a absenci prostředku nápravy tohoto stavu za účinný nástroj považovat.
Podle advokáta Romana Jelínka se český stát k Davidu Rathovi takto nechová poprvé: „Mimochodem ústavní soud byl nečinný i v případě ústavní stížnosti sp.zn. III.ÚS 189/14. Podstatou tehdy podané ústavní stížnosti bylo posouzení oprávněnosti orgánů činných v trestním řízení, jakožto součásti výkonné moci, sledovat a odposlouchávat členy zákonodárného sboru na základě pouhého podezření ze spáchání trestného činu.Stěžovatel předestřel názor, který v ústavní stížnosti dále rozvedl, že sledováním a odposloucháváním zákonodárců v rámci prověřování (pouhého) podezření z trestné činnosti je popřen smysl a účel ustanovení čl. 68 odst. 1, čl. 53 odst. 1 a čl. 28 Ústavy ČR,“ shrnul advokát pro Českou justici.
Šlo o zásadní otázku směřování státu, odpověď nemáme
Jak vysvětluje Roman Jelínek, tato ustanovení představují základní zásady parlamentní demokracie. „Má-li být mandát poslancem vykonáván nezávisle a osobně, musí být zajištěny garance takového výkonu funkce. Podle našeho názoru, rozhodnutí o nastolené ústavně – právní otázce by mělo zásadní význam pro další vývoj parlamentní demokracie v České republice a dalšímu směřování státu, k posílení liberálního právního státu či návratu k státu neliberálnímu,“ uvádí k tomu advokát Jelínek.
O této ústavní stížnosti Ústavní soud nerozhodl ani po 37 měsících od jejího podání, takže odpověď na zásadní otázku směřování státu nemáme. Po této době vzal jeho klient Rath ústavní stížnost zpět, mimo jiné s odůvodněním : „S ohledem na nebezpečí fatálních a těžko odvratitelných důsledků, které by rozhodnutí o ústavní stížnosti Stěžovatele mohly mít pro další demokratický a právní vývoj státu, pro parlamentní demokracii a ochranu společnosti před represivními postupy orgánů státu na úkor demokratických hodnot, bere navrhovatel v plném rozsahu zpět svou ústavní stížnost vedenou pod sp.zn. III.ÚS 189/14.“
(ire)
