Definice malého a středního podnikání není v České republice ani v Evropské unii tak jednoznačná, jak by laik očekával. Důležitá je především pro to, že na jejím základě jsou posuzovány žádosti o dotace pro tento typ podniků. Na kulatém stole Ekonomického deníku a Ministerstva průmyslu a obchodu se diskutoval nejen o praxi i možných změnách – i s ohledem na financování po roce 2021, ale i o právních aspektech této definice. Změna statutu podléhá tzv. notifikační povinnosti příjemce dotace, upozornil advokát Petr Kadlec z Advokátní kanceláře Havel&Partners.
Malé a střední podniky jsou u nás i v Evropské unii obecně považovány za páteř ekonomiky tvořící naprostou většinu pracovních míst. Podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků v ČR představují jen v ČR 99% všech místních firem (z toho 95,5% jsou mikropodniky do 10 zaměstnanců) a zaměstnávají cca 2 mil. osob (61% všech zaměstnanců). Proto se na podporu jejich podnikání, rozvoje a růstu zaměřuje řada dotačních programů na národní i evropské úrovni.
Klíčovým nástrojem, jak rozpoznat status takového podniku, je jeho definice stanovená právními předpisy. Neexistence společné definice by mohla vést k nestejnému uplatňování opatření a narušovat tak hospodářskou soutěž. Nicméně rozhodnout, zda určitý podnik podmínky této definice splňuje, není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Malé a střední podniky se totiž objevují v mnoha různých formách a velikostech. V dnešním složitém podnikatelském prostředí mohou mít úzké finanční, funkční nebo řídící vztahy s jinými podniky, což často ztěžuje stanovení přesné hranice mezi malým/středním a větším podnikem. Právě problémy s obsahem a výkladem definice malého a středního podniku se aktuálně zabývala konference Ministerstva průmyslu a obchodu a Ekonomického deníku Definice malého a středního podniku, podnik v obtížích – šance a rizika pro podnikatele, jejíž přímý přenos jste mohli sledovat také na stránkách Ekonomického deníku.
Podívejte se na záznam celé konference, kterou pro Ministerstvo průmyslu a obchodu Ekonomický deník z vydavatelství Media Network.
Malé a střední podniky mají nárok na finanční podporu
Status malého a středního podniku zakládá nárok na různá finanční zvýhodnění a přístup k finančním programům na úrovni EU i u nás. V České republice je Koncepce podpory malého a středního podnikání realizována prostřednictvím různých dotačních programů, zejména operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK). Při poskytování dotace je pak vždy nutné ověřovat status malého a středního podniku. Podle náměstka ministra průmyslu a obchodu Mariana Piechy není však určení tohoto statutu zdaleka jednoznačná záležitost. „Výklad definice se neustále zpřísňuje a je předmětem přísné kontroly, protože pokusy o obcházení pravidel se netolerují,“ řekl Piecha v úvodu výše zmíněné konference.
Definice malého a středního podniku vymezená v českém zákoně č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, přejímá definici používanou v Evropské unii (kde je součástí obecného nařízení Evropské komise č. 651/2014 o blokových výjimkách, resp. jeho Přílohy č. 1). Malý podnik je definován jako podnik, který má méně než 50 zaměstnanců a má buď roční obrat nepřesahující 10 milionů EUR, nebo jeho roční bilanční suma nepřesahuje 10 milionů EUR. Střední podnik je pak omezen horní hranicí do 250 zaměstnanců a obratem do 50 mil. EUR, resp. bilanční sumou do 43 mil. EUR. Podnikem se pak rozumí každý subjekt vykonávající hospodářskou činnost bez ohledu na svoji právní formu. Patří tam zejména OSVČ a rodinné podniky, obchodní společnosti nebo sdružení. Podrobněji se definicí zabývá řada dokumentů, bližší informace lze nalézt např. v Uživatelské příručce Evropské komise.
Podniky se složitější strukturou představují problém
Při zjišťování, zda určitý podnik patří do kategorie malého a středního podniku, však není jeho velikost jediným určujícím faktorem, který je nutno vzít v úvahu. Ve skutečnosti může být podnik na základě těchto kritérií velmi malý, má-li však přístup k dalším významným zdrojům (například je-li vlastněn větším podnikem či je s ním propojen nebo je jeho partnerem) nemusí být pro status malého a středního podniku způsobilý.
Definice rozlišuje v této souvislosti tři různé kategorie podniků, přičemž každá z nich odpovídá určitému druhu vztahu, který může mít podnik k jinému podniku. Tato kategorizace je nezbytná pro získání jednoznačné představy o hospodářské situaci podniku a k vyloučení podniků, které nejsou skutečným malým nebo středním podnikem. Rozlišuje se tedy tzv. nezávislý podnik (samostatný podnikatel), který je zcela nezávislý nebo má jedno či více menšinových partnerství (do 25 %) s jinými podniky. Pokud podíly v jiných podnicích činí nejméně 25%, avšak nepřesahují 50%, považuje se tento vztah za vztah mezi „partnerskými“ podniky. Pokud díly v jiných podnicích přesahují prahovou hodnotu 50 %, považují se podniky za „propojené“ (spojené). Existují však i výjimky z partnerského vztahu jako např. veřejné investiční společnosti, společnosti rizikového kapitálu, státní nebo veřejné vysoké školy.
U podniků se složitější strukturou může být proto zapotřebí analýza každého jednotlivého případu, aby bylo zajištěno, že odpovídá „duchu“ malého a středního podniku. Podle Libuše Bílé, vedoucí oddělení veřejné podpory Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, může být právě určení partnerských vztahů mezi podniky jedním z největších problémů. „Je zapotřebí pečlivě posoudit např. vztahy mezi podniky prostřednictvím fyzické osoby nebo skupiny fyzických osob jednajících společně. Tyto vztahy mohou být velmi komplikované s ohledem např. na různou výši vlastnických či ovládacích práv, příbuzenské vztahy mezi vlastníky podílů, stejné osoby vyskytující se v roli vlastníků či vedoucích pracovníků apod.,“ vysvětlila Bílá a doplnila: „Některé podniky nejsou třeba propojené de iure ale de facto, mají sídlo na stejné adrese, stejnou účetní firmu nebo výkon činnosti na stejném trhu.“
Podnik ztrácí nebo získává postavení malého a středního podniku v případě, že se překročení limitů uvedených v definici opakuje ve dvou po sobě jdoucích účetních obdobích. Pokud však dojde k fúzi, nákupu podílu apod. dochází ke změně statutu okamžitě a v takovém případě dochází ke ztrátě nároku na poskytnutí dotace.
Změna statutu podléhá tzv. oznamovací povinnosti příjemce dotace, nicméně ani tyto oznámení nejsou stanoveny zcela jednoznačně. Jak upozornil Petr Kadlec z Advokátní kanceláře Havel&Partners : „Příjemce dotace, který je „malým“ českým podnikem, nemusí být v každém okamžiku s ohledem na složité vlastnické struktury ani informován o změnách skutečného majitele.“
Podnik v obtížích podporu nezíská
Další z klíčových pravidel v oblasti finanční podpory malých a středních podniků říká, že podporu nesmí obdržet ekonomicky problematický subjekt, tzv. podnik v obtížích, jehož definici lze nalézt ve výše uvedeném Nařízení Komise a Pokynech pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (jejichž platnost byl aktuálně prodloužena do r. 2022). Podle Libuše Bílé vychází toto pravidlo z předpokladu, že podpora takového podniku by vedla ke zpomalení hospodářského růstu: „Podnik by v důsledku zásahu státu zůstal na trhu, ze kterého by za běžných tržních podmínek odešel. Takové podniky mohou mít také, s vědomím záchrany ze strany státu v případě neúspěchu, vysoce rizikové obchodní strategie a mohou představovat překážku vstupu na trh podniků z jiných členských států,“ uvedla Bílá. Výklad definice podniku v obtížích však podobně jako u definice malého a středního podniku nebývá vždy jednoznačný, a je proto klíčové ji interpretovat správně.
Je nutné deklarovat kompletní a nezkreslené informace
Definice malého a středního podniku i podniku v obtížích je předmětem přísných kontrol ze strany poskytovatele dotačních programů. Podle Mariana Piechy však správný výklad definice nepředstavuje problém pouze pro samotné podnikatele, ale i pro poskytovatele jako je Ministerstvo průmyslu a obchodu. „Poměrně komplikovaný je např. již samotný přístup k údajům nutných pro kontrolu – počtu zaměstnanců, finančním údajům a zejména pak údajům o zahraničních společnostech, zvláště ve třetích zemích. Často je nutné složitě dohledávat ve veřejných rejstřících nebo požadovat doplnění přímo od podnikatele,“ vysvětluje Piecha a jako příklad uvádí složitou komunikaci mezi ČSÚ, ČSSZ a Úřadem práce za účelem získání dat o počtu zaměstnanců. „Často to přináší vysoké administrativní náklady a zároveň nízkou právní jistotu, neboť při špatném určení může dojít ke ztrátě dotace, v krajním případě i trestnímu stíhání. Je proto vždy nutné preferovat jistotu v určení statutu před případnými bonifikacemi a deklarovat kompletní a nezkreslené údaje,“ dodal Piecha.
MPO jako poskytovatel dotace navíc provádí spíše základní administrativní kontrolu žádosti, zatímco kontrola ze strany např. auditního orgánu Ministerstva financí je mnohem důkladnější a zabere i několik týdnů, což sebou přináší větší riziko zjištění, že něco v žádosti nebylo uvedeno správně. Tuto realitu potvrdil a následně kritizoval místopředseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Zdeněk Tomíček: „Setkáváme se se situacemi, kdy v rámci následných kontrol projektů panují opačné názory právě MPO a auditního orgánu MF na určení velikosti podniku. Podnikatel v současné době nemá možnost ještě před podáním žádosti požádat o závazné stanovisko ohledně posouzení velikosti podniku. Čelí tak riziku, že jeho interpretace bude následně zpochybněna, přitom případné vrácení dotace může mít likvidační následky“.
Klíčová je osvěta
Co tedy podnikatelům, kteří mají zájem požádat o dotaci jako malý nebo střední podnik, poradit, aby se vyhnuli případným komplikacím? Podle Libuše Bílé je důležitá jejich „všeobecná povědomost a informovanost o pravidlech podpory. Je třeba se ujistit, že přijímaná podpora je poskytována v souladu s pravidly a za tímto účelem se seznámit s předpisy a metodickými dokumenty na stránkách ÚOHS a Evropské komise.“ Dále doporučila také konzultace s poskytovatelem podpory, který se může následně kdykoli obrátit na ÚOHS.
Zdeněk Tomíček také radí obrátit se v případě složitějších podnikových struktur či propojenosti podniků na zkušenou právní kancelář, i když ani to však nemusí plně zajistit, že výklad nebude v budoucnu zpochybněn. S tím souhlasil i Jan Hanuš z České bankovní asociace, podle něhož „možná chybí jakýsi certifikační úřad, instituce, která by rozhodla o statutu malého a středního podniku. Veškerá zodpovědnost je nyní na podnikateli, který nemá znalosti ani čas toto řešit.“
Podle Mariana Piechy je osvěta skutečně klíčová. „Jediný, kdo může rozhodnout, zda podnik splňuje definici, je žadatel samotný, protože ten jediný má kompletní přehled o situaci v podniku. Je třeba se školit, vzdělávat, konzultovat. Musíme si to vyřešit u nás doma, Brusel nám nepomůže,“ uvedl Piecha a dodal: „I z tohoto důvodu pořádá ÚOHS a MPO ve dnech 29.-31. května 2019 v Brně třídenní mezinárodní konferenci o veřejné podpoře a problematice malých a středních podniků, kam jsme pozvali zástupce zemí V4, abychom spolu sdíleli zkušenosti s definicí malého a středního podniku.“
V závěru konference se její účastníci shodli, že definice malého a středního podniku potřebuje revizi, resp. její výklad zjednodušit. „Definice by měla usnadnit přístup k finanční pomoci, ale pokud je taková, že podnikatel je sám v nejistotě a raději nebude o dotaci žádat, tak je něco špatně,“ řekl Piecha. „V současné době probíhá na úrovni EU diskuse o revizi definice a MPO se toho bude ve spolupráci s ostatními státy visegrádské čtyřky aktivně účastnit. Zjednodušení pravidel a snížení administrativní náročnosti je potřeba. Pravidla se nesmí obcházet, nicméně musí vést k vyšší právní jistotě,“ dodal na závěr.
Konferenci organizoval pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Ekonomický deník z vydavatelství Media Network.
Stáhněte si prezentace panelistů:
Marian Piecha, náměstek ministra průmyslu a obchodu
Libuše Bílá, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Zdeněk Tomíček, místopředseda představenstva, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Jan Hanuš, Česká bankovní asociace, Komerční banka
Helena Sedláčková, Ekonomický deník
