Do připomínkového řízení míří nařízení vlády o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení. Reaguje tak na novelu insolvenčního zákona, která přinesla kombinovaný způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a upravuje způsob určení hodnoty věci sloužící k zajištění bytových potřeb dlužníka v insolvenčním řízení, zejména domu, bytu, jednotky nebo družstevního podílu v bytovém družstvu.
Jak vyplývá z úvodu návrhu, novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 31/2019 Sb. nabourává dosavadní přísnou dualitu způsobů oddlužení – buď zpeněžením majetkové podstaty (bez postihnutí pravidelného budoucího příjmu) nebo plněním splátkového kalendáře (bez postihnutí současného majetku). V zájmu maximalizace uspokojení pohledávek věřitelů při současném zmírnění podmínek pro oddlužení dochází k obligatornímu spojení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. „Zájem věřitelů na co možná nejvyšším uspokojení pohledávek je zde vyvážen zájmem dlužníka i společnosti na navrácení dlužníka do běžných socioekonomických vztahů. Důsledek takové úvahy ústí v záměr zachovat dlužníkovi během oddlužení určité materiální zázemí. Dispozice vlastní nemovitostí (obydlím) snižuje fixní měsíční náklady na udržení minimální životní úrovně, přičemž příjmy dlužníka nad tyto náklady mohou být distribuovány mezi nezajištěné věřitele.“
Jak stanovit přiměřenost obydlí
Výjimku z výše uvedeného pravidla, vysvětluje nařízení, představuje případ, v němž hodnota obydlí dlužníka přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. „Ani v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty tak není ochrana obydlí dlužníka absolutní.“
Dušan Šrámek