Ačkoliv se Česká republika často popisuje jako země, která má velké množství vězňů, není to úplně přesné. Problémem trestní politiky státu je zejména to, že odsouzené soudy do vězení posílají na dlouhou dobu. Na semináři o podmíněném propouštění vězňů v Poslanecké sněmovně to uvedl asistent z Ústavního soudu Jakub Drápal.
Z celkových trendů se Česká republika vymyká, protože v roce 2018 bylo v českých věznicích 209 lidí na 100.000 obyvatel, zatímco průměr 44 sledovaných zemí je 103 vězňů na 100.000 obyvatel. Česko je v tomto ohledu na šestém místě za Ruskem, Gruzií, Ázerbájdžánem, Litvou a Moldavskem. Počet vězňů v ČR přitom v posledních letech kontinuálně roste, uvedla poslední zpráva Rady Evropy.
Seminář o podmíněném propouštění vězňů uspořádala předsedkyně petičního výboru a exministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Ta připomněla, že se ČR samozřejmě nemůže v počtu vězňů na obyvatele nemůže srovnávat s tradičně liberálními skandinávskými zeměmi, ale bohužel ani s těmi dále na východ. Problém podle poslankyně a penoložky není v tom, že by naše trestní politika byla přísnější ale mimo jiné v tom, že s vězni neumíme pracovat. Na pomyslné vedlejší koleji jsou například vykonavatelé dlouhých trestů, u kterých se institutu podmínečného propouštění prakticky nevyužívá. „Soudy a někteří státní zástupci se příliš zaměřují na kriminální minulost aniž by dopodrobna zkoumali, zda nedošlo k nápravě,“ uvedla Válková.
Čtěte také: Vězení má vést nápravě, nikoliv pouze k trestání, shodli se odborníci
Jakub Drápal z katedry trestního práva na Právnické fakultě UK pak ve svém příspěvku připomněl nedávný nález Ústavního soudu, který dal soudům vodítko, jak postupovat při podmíněném propouštění vězňů. Nález potvrdil to, co na semináři popisovali odborníci. Při rozhodování panuje na soudech libovůle a praxe je velmi odlišná. „ČR neposílá do vězení hodně lidí – Nizozemí jich tam posílá dvojnásobně, Irsko čtyřnásobně. To, co způsobuje tolik vězňů je to, že je tam posíláme na dlouhou dobu,“ uvedl Drápal. Podle statistik Vězeňské služby, které představil, více než deset tisíc vězňů splňuje nárok na případné podmíněné propuštění. Propouštění je navíc nyní celkově méně, než před amnestií exprezidenta Václava Klause.
Náměstek nejvyššího státního zástupce Pavel Pukovec ve svém vystoupení zmínil analýzu Nejvyššího státního zastupitelství z roku 2015 která ukázala, že část státních zástupců příliš přeceňuje minulost odsouzených a méně hledí do jejich budoucnosti. Třetina státních zástupců při podmínečném propouštění podle Pukovce postupuje řádně, třetina průměrně a třetina mechanicky a neuspokojivě.
Ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková upozornila, že je třeba veřejnosti ukazovat pozitivní příklady, kdy u vězňů došlo k nápravě. Celá pětina událostí ve zpravodajství se podle ní týká bezpečnosti obyvatel a jediný možný trest, který většina médií prezentuje, je vězení. „ČR je tak vykreslována jako země násilníků, kteří musí sedět ve vězení. Přitom trestná činnost dlouhodobě klesá,“ uvedla Matoušková s tím, že násilná kriminalita tvoří pouhých šest procent trestné činnosti. Dalším problémem, na který ona i další experti na semináři upozornili je to, že vězni žádají o podmínečné propuštění, aniž by na tuto žádost byli opravdu připraveni. Často proto žádost u soudu skončí neúspěchem.
Eva Paseková
