Minulý týden ve středu zprostil Okresní soud (OS) v Chomutově devět občanů města Postoloprty obžaloby za to, že jako zastupitelé se měli dopustit trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Skutek měl spočívat v tom, že jako zastupitelé města Postoloprty rozhodli o prodeji domu v majetku města za nižší cenu, než „cenu obvykle v místě dosažitelnou“, aniž by takové rozhodnutí zdůvodnili.
Příběh devíti, respektive deseti zastupitelů města Postoloprty v čele se starostou, by mohl sloužit jako příklad všem kritikům, kteří poukazují na selhávání soustavy státního zastupitelství v případech, týkajících se rozhodování samosprávy. Roli v něm hraje podle zjištění České justice i postup orgánů činných v trestním řízení, které postavily obvinění na jediném znaleckém posudku, jehož způsob vypracování i metoda budily od počátku pochybnosti, dále přehlížení důkazů ve prospěch obžalovaných i neznalost aktuální judikatury.
Tento mix individuálních pochybení pak bohužel nenalezl v systému trestního řízení odpovídající korektiv dříve, než musela poměrně banální věc doputovat až k soudu. Zde skončila zatím nepravomocným rozhodnutím o zproštění obžaloby, a to na návrh státní zástupkyně. Z tvrzené škody půl milionu korun, kterou měli zastupitelé městu způsobit, se totiž revizním znaleckým posudkem stal naopak „zisk“ 50 tisíc Kč. A logicky pak naopak vyvstává otázka, zda škodu státu nezpůsobili ti, kdo svým postupem zapříčinili zbytečné trestní řízení a s tím spojené náklady.
O zproštění zastupitelů města Postoloprty Česká justice již informovala.
Ale pojďme na začátek. Na počátku případu stálo trestní oznámení občana Josefa Tišáka. Zastupitelstvo města Postoloprty se totiž rozhodlo na podzim 2015, že prodá dům na náměstí dosavadní nájemkyni. Ta dům užívala dva roky, předtím byl dům skoro rok a půl bez nájemce, město v něm muselo provádět nutné opravy, které ovšem, jak potvrdil i soudem přizvaný znalec, byly spíše udržovací, kosmetické a nijak výrazně nezvedly hodnotu domu.
Mohlo by vás zajímat
Město hledalo pro dům, pro který nemělo využití – spodní patro bylo určeno pro obchodní činnost, v horním se nacházel jeden velký bytový prostor, ovšem neobyvatelný – kupce opakovaně od roku 2008. Původní odhad z roku 2008, který sloužil pro účely odkupu třetinového podílu tak, aby město vlastnilo nemovitost celou a mohlo ji prodat, stanovilo cenu na 1,56 mil. Kč. Přibližně za tuto cenu také město nabídlo dům k prodeji, aniž by se ovšem někdo přihlásil. V roce 2011 proto město rozhodlo o snížení požadované ceny na 1 mil. Kč, přičemž tento krok byl odůvodněn celkovou zchátralostí objektu, jehož by pro účely užívání nutně čekala rozsáhlá rekonstrukce.
Přihlásil se jediný zájemce, Vietnamec, který nabídl složit milion v hotovosti. Jeho nabídku se však zastupitelé rozhodli oslyšet. Podle některých svědectví sehrála roli apriorní obava z následného využití domu, který stojí v centru města. Na podzim obdrželo město opět totožnou nabídku a také nabídku pana Tišáka. Ten chtěl dům odkoupit tehdy za 0,5 mil. Kč s tím, že je zchátralý a před nutnou rekonstrukcí.
Zastupitelé prodej neschválili, nicméně opět bylo veřejně konstatováno, že dům je zchátralý a celkově ve špatném stavu. Dům pak přišel o nájemce, město v něm nicméně provedlo práce dohromady za 460 tisíc, které ovšem, jak již bylo řečeno, podle soudem přizvaného znalce nijak nezvedly jeho hodnotu. Jejich cílem bylo, aby se dům nezřítil a nehyzdil fasádou náměstí.
Výčet těchto událostí je důležitý proto, neboť popisuje místní poměry a všeobecné povědomí o stavu domu i historii jeho prodeje. Proto, když v roce 2015 projevila zájem o odkup domu nájemkyně, která v něm od roku 2013 provozovala krejčovský salon, a to za cenu z roku 2011, tedy za 1 mil. Kč, město nebylo proti. Záměr opět schválilo zastupitelstvo a zveřejnilo na úřední desce města, kde bylo zákonem předepsanou dobu, během níž město obdrželo jedinou nabídku od zmíněné nájemkyně, které dům posléze zastupitelstvo prodalo za 1 mil. Kč.
Banky ovšem odmítly poskytnout zájemkyni požadovanou hypotéku, přičemž obě při posuzování hodnoty domu dospěly k cenám okolo 1 mil. Kč. Konkrétně se jednalo o Českou spořitelnu (1 mil. Kč) a Equa bank (1,01 mil. Kč). Tyto okolnosti vedly k tomu, že se zastupitelstvo města muselo zabývat po několika měsících návrhem splacení kupní ceny splátkovým kalendářem, kdy by během deseti let město obdrželo za dům 1,25 mil. Kč. Během jednání, na němž byl splátkový kalendář schválen, se opět v debatě zastupitelů probíral stav nemovitosti, byly zmíněny i odhady bank a na tomto zastupitelstvu také padl návrh pana Tišáka na odkup nemovitosti za 1,01 mil Kč. Tento prodej však již nebyl možný, zastupitelé totiž prodej již schválili na minulém jednání a nyní řešili pouze splátkový kalendář.
Padlo tedy již zmiňované trestní oznámení od nespokojeného uchazeče.
Policie, konkrétně příslušníci z oddělení hospodářské kriminality v Lounech, přizvali v únoru znalce pro oceňování nemovitostí Jiřího Vaňka. Ten, jak zjistila Česká justice, zpracovával posudky v rámci ústecké policie výhradně pro toto lounské oddělení, kdy byl v letech 2011-2016, tedy do doby zpracování posudku, přizván lounskými policisty celkem šestkrát (dohromady obdržel za tyto posudky 22 tisíc. Kč). Policejní orgán určil znalci zadání, že má stanovit cenu nemovitosti k době jejího prodeje v roce 2015.
Takový posudek znalec vypracoval a předložil, přičemž však u soudu nebyl schopen vysvětlit přesně důvody, jak k ceně dospěl a jakou metodu zvolil. Z výpovědi nové majitelky domu v přípravném řízení, navíc vyplynulo, že znalec se zastavil v domě v pátek odpoledne se svojí manželkou během cesty na chatu a strávil v domě okolo deseti minut. V některých částech domu se pak nebyl podívat vůbec, krovy shlédl ve tmě a svědkyně zpochybnila i údaj v posudku, že znalec prováděl měření. Tyto skutečnosti pak samotný znalec při výpovědi před soudem nepopřel. V této výpovědi pak majitelka policisty upozornila i na další odhad od banky, konkrétně ČSOB, která dům ohodnotila na 700 tisíc Kč.
V rámci přípravného řízení podezřelí a následně obvinění zastupitelé opakovaně upozorňovali na rozpory v posudku, včetně jeho podobnosti s posudkem, který byl vypracován v roce 2008. „Tento posudek neřeší stanovení prodejní ceny nebo ceny obvyklé. Jsou zde pasáže z původního posudku z roku 2008. Jedná se například o místnost klubovna, která se již v domě dávno nenachází, přesto ji do posudku znalec uvedl“, uvedl například tehdy obviněný zastupitel, dnes poslanec za hnutí ANO Pavel Růžička ve své výpovědi pro policii. V té upozornil na existenci konkrétních odhadů od bank, o nichž byl před prodejem domu informován a měly vliv na jeho rozhodnutí. Na tyto odhady pak při podání vysvětlení v přípravném řízení upozorňoval i starosta města Zdeněk Pištora. Ten pak ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání zpochybnil postup policejního orgánu, neboť v přípravném řízení požádal o opatření těchto odhadů, aniž by tak ovšem policie učinila.
Oba obvinění pak ve svých stížnostech státní zástupkyni rozporovali i stanovení odpovědnosti zastupitelů, kterou při sdělení obvinění policejní orgán vyvodil z § 39 zákona o obcích. Podle tohoto ustanovení se majetek města prodává za cenu zpravidla ve výši v daném místě a čase obvyklou, přičemž odchylka od této ceny musí být zdůvodněna.
Ve stížnosti proti zahájení trestního stíhání Pavla Růžičky se výslovně uvádí, že z tohoto ustanovení nevyplývá povinnost zpracovat znalecký posudek, aby byla splněna podmínka takového zdůvodnění a toto tvrzení je podloženo odkazem na odbornou literaturu a příslušné komentáře zákona o obcích. Z nich vyplývá, že postačí, pokud je takové zdůvodnění uvedeno v podkladových materiálech či při jednání zastupitelstva. Růžička i Pištora opakovaně ve svých výpovědích i stížnostech státní zástupkyni přitom uváděli, že taková zdůvodnění existují a žádali jejich opatření policejním orgánem. V Růžičkově stížnosti se navíc rozebírá i problematika stanovení ceny v místě a čase obvyklé pro účely zákona o obcích, opět s odkazem na odbornou literaturu.
Státní zástupkyně Radka Pavlišová však stížnost obviněných zamítla se zdůvodněním, že jelikož „vypracovaný znalecký posudek obsahuje všechny náležitosti, znalecký závěr ohledně výsledné ceny je v dostatečném rozsahu odůvodněn a logicky provázán s použitými metodami, nelze než konstatovat, že závěry znaleckého zkoumání jsou plně způsobilé k procesnímu postupu, který vyústil k vydání napadeného rozhodnutí, pro které je dostatečným podkladem“. Podle státní zástupkyně zastupitelstvo svoje odchýlení od ceny obvyklé nijak nezdůvodnilo, za relevantní odůvodnění nepovažovala zmínky o špatném technickém stavu nemovitosti, o nichž zastupitelé mluvili a které byly součástí podkladů pro jednání. „Dále je nezbytné zdůraznit, že samotné konstatování, že cena byla snížena z důvodu havarijního stavu domu, nemůže obstát, neboť nejde o důvod pro odchýlení se od obvyklé kupní ceny, když havarijní stav domu se do jeho aktuální kupní ceny musí promítnout. Nadto snížení kupní ceny nebylo podepřeno jakýmkoliv odborným odhadem“, uzavírá Pavlišová, aniž by se ovšem jakkoliv vypořádala s námitkami ohledně postupu znalce, s existencí dalších odhadů bank či předloženou právní argumentací, podloženou komentářovou literaturou. V usnesení pak ještě argumentuje výslovně „tržní cenou“: „V projednávaném případě obvinění zastupitelé nezachovali potřebnou míru opatrnosti, kterou na nich bylo možno vzhledem ke všem okolnostem požadovat. Zastupitelé byli na zasedáních zastupitelstva opakovaně upozorňováni na příliš nízké kupní ceny, tuto skutečnost však vědomě pominuli, když si nenechali zpracovat ani odborné vyjádření k hodnotě předmětné nemovitosti v době jejího prodeje a schválili prodej obecního majetku za nižší než tržní cenu.“
Tržní cenu ovšem nestanovil ani policejní posudek a pokud bychom přijali tuto argumentaci, pak nejlépe odhadují tržní cenu banky, o jejichž odhadech byli zastupitelé informování a k nimž policisté, ani státní zástupkyně nepřihlédli. Jak se pak ukázalo u soudu, odhady bank ovšem přesně kopírovaly soudem opatřený znalecký posudek.
Obvinění zastupitelé i starosta Pištora se po zamítnutí stížností státní zástupkyní obrátili také na Krajské státní zastupitelství (KSZ) v Ústí nad Labem s žádostí o výkon dohledu. Ve svých podáních mj. upozornili na to, že „dozorující státní zástupkyně neuvedla, ze kterého právního předpisu vyvozuje svou pravomoc posuzovat, co je dostatečným důvodem pro odchýlení se od ceny obvyklé“. Podle nich orgány činné v trestním řízení nemohou posuzovat sami důvodnost takové odchylky, protože jinak by to vedlo k absurdní situaci, kdy by samospráva před každým rozhodnutím o dispozici s majetkem musela žádat o svolení orgány činné v trestním řízení. Upozorňují také na to, že ve znaleckém posudku, o který se opírá obvinění, není nikde zmíněno, že má jít o cenu podle zákona o obcích, pouze operuje se zákonem o oceňování majetku. Na něj ovšem zákon o obcích neodkazuje. Upozorňuje se opět na vady posudku opatřeného policií a stejně tak, že tvrzená absence zdůvodnění není obhajitelná v kontextu zákona o obcích. Reakcí KSZ bylo strohé poučení o tom, co představuje institut dohledu s tím, že podnět byl shledán nedůvodným.
Obžaloba byla podána k Okresnímu soudu (OS) v Lounech v lednu 2017. Vzhledem k osobním vazbám starosty Pištory na dva soudce OS v Lounech došlo k rozhodnutí o vyloučení pro podjatost a k přesunu věci k OS v Chomutově, kde se případu ujala sama jeho předsedkyně Kateřina Vltavská. Ta překvapivě rychle, během jednoho týdne, rozhodla v březnu trestním příkazem, kterým všechny obžalované uznala vinnými. Proti tomu všichni obžalovaní podali odpor a bylo nařízeno hlavní líčení.
V průběhu jara 2017 se do případu vložila advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. V jejích podáních se ve spise objevila ucelená právní argumentace, a především odkazy na aktuální judikaturu. Šlo především o případ města Dašice či Hladké Životice, kde soudy konstatovaly jednak to, že pro zdůvodnění pro odchýlení se od ceny obvyklé postačí, když se důvody uvedou při jednání zastupitelstva a také, že se zastupitelé mohou odchýlit od takové ceny čistě z politických důvodů.
Na konci března pak město obdrželo i stanovisko Ministerstva vnitra ČR, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly, které ve všech ohledech shledalo postup města Postoloprty při prodeji zmíněného domu v souladu se zákon o obcích. „Postup při zjišťování obvyklé ceny není zákonem o obcích předepsán. Ze zákona o obcích tudíž nelze dovodit, že by obvyklá cena musela být zjišťována jen na základě znaleckého posudku nebo jiného odborného podkladu. Z pohledu zdejšího odboru je takový rozšiřující výklad § 39 odst. 2 zákona o obcích v rozporu s výše uvedenými principy. Nadto ze spisového materiálu vyplývá, že obec v době rozhodování o prodeji nemovitosti odborné podklady k posouzení obvyklé ceny měla. Těmito podklady byly odhady obvyklé (tržní) ceny nemovitosti zpracované bankami“, stojí mj. ve zmíněném stanovisku z 20. března 2017.
Sečteno a podtrženo: orgány činné v trestním řízení měly od počátku vyšetřování informace ohledně důvodů, proč došlo k rozhodnutí obviněných a posléze obžalovaných zastupitelů k prodeji domu za konkrétní částku. Stejně tak byly od počátku trestního řízení na stole relevantní pochybnosti o postupu i zvolené metodě posudku policií přizvaného znalce. S námitkami se však ani policie, ani dozorová a ani dohledová státní zástupkyně nevyrovnaly. Stejně tak je namístě otázka, proč orgány činné v trestním řízení ignorovaly odhady bank, které mají detailní znalost realitního trhu v místě a čase asi nejlepší. A zcela jistě by nemělo zůstat bez vysvětlení, proč po všech vznesených pochybnostech nepostupovaly orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu, a ještě v přípravném řízení nepřizvaly dalšího znalce k vypracování znaleckého posudku. Slovy státní zástupkyně z obžaloby se totiž zdá, že orgány činné v trestním řízení postupovaly s velkou mírou nedbalosti a své rozhodnutí, které může státu způsobit škodu, nedostatečně zdůvodnily.
Petr Dimun
