S návrhem na zrušení ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, kterým je podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zpoplatněn částkou deset tisíc korun, se obrací na vládu ombudsmanka. Podle záznamu ze šetření před dvěma lety měl poplatek sloužit ke snížení množství šikanózních podání. Poplatek je nevratný a udavatel údajného nezákonného jednání za něj nyní obdrží jen oznámení, zda se Úřad věcí bude nebo nebude zabývat. Bez poplatku ÚOHS podání nepřijme, a proto přišel o informátory z řad aktivistů a poplatky chce i od orgánů státní správy, upozorňuje ombudsmanka.
Veřejná ochránkyně práv považuje takové jednání ÚOHS za kombinaci arogance moci a netransparentnosti, ale především za nezákonnou správní praxi. Ve zprávě, kterou se obrací na vládu, nešetří veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová vůči Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ostrými výrazy
Šetření této praxe se odehrálo už v roce 2017 pod vedením zástupce ombudsmanky Stanislava Křečka a nikam nevedlo: „Protože ÚOHS nezměnil své postupy, rozhodla se ombudsmanka vyrozumět o nezákonné správní praxi úřadu vládu. Současně doporučuje vládě, aby zrušila ustanovení §259 zákona o zadávání veřejných zakázek, kterým se zavedl poplatek 10 000 Kč za podání podnětu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,“ uvádí veřejná ochránkyně práv v oznámení dva roky poté 29. března 2019.
Jenže ÚOHS se chová podle zákona
Jenže Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže takový postup ukládá zákon o zadávání veřejných zakázek schválený zákonodárci v roce 2016 v paragrafu, který chce Šabatová nyní zrušit:
- 259
(1) Za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední Úřad od toho, kdo podnět podal, vybere poplatek ve výši 10000 Kč za každou veřejnou zakázku, ve vztahu k jejímuž zadávání je v podnětu uvedeno pochybení.
(2) Podalo-li podnět více osob společně, vybere se poplatek podle odstavce 1 pouze jednou.
(3) Poplatek je splatný s podáním podnětu na účet Úřadu.
(4) Nebyl-li s podáním podnětu poplatek ve lhůtě dle odstavce 3 zaplacen, podnět se nevyřizuje.
(5) Poplatek se nevrací.
(6) Osvobození od poplatku ani prodloužení lhůty pro zaplacení poplatku není přípustné.
(7) Zákon o správních poplatcích se nepoužije.
Statisíce pochybení státu a šikanózní podání
Sám Úřad pro ochranu hospodářské soutěže žádné poplatky za podání nestanovuje. Znamená to, že pokud chce kdokoli podat podnět k ÚOHSu, může tak učinit bez poplatku jakkoli – podnět se ale nesmí týkat veřejné zakázky. O způsobu podávání bez poplatku nebo povinného formuláře ÚOHS informuje na svém webu. Podnět s výjimkou veřejné zakázky může podat skutečně každý, ať už je soutěžitelem (podnikatelem) nebo spotřebitelem (zákazníkem).
Proč zákonodárce nakonec přistoupil ke zpoplatnění podnětů týkajících se jen veřejných zakázek? Z obsahu šetření vyplývá, že prostřednictvím podnětů k ÚOHS byl veden konkurenční boj a docházelo k vyřizování účtů mezi soutěžiteli i mezi politiky, firmami a aktivisty. „V rámci místního šetření předseda Úřadu právníkům Kanceláře popsal okolnosti schválení nové právní úpravy vyřizování podnětů. Poukázal na nadměrný nápad podnětů, z nichž dle jeho vyjádření byla většina podnětů nedůvodných, příp. šikanózních. Zdůraznil náročnost správních řízení vedených Úřadem. V době projednávání návrhu nového zákona o zadávání veřejných zakázek navíc Úřad obdržel podnět, který poukazoval na velké množství pochybení při zadávání veřejných zakázek (cca 268 000 pochybení); na jeho prošetření se zapojila celá sekce veřejných zakázek Úřadu a jeho prošetření trvalo cca 10 měsíců. I z těchto důvodů se hledaly při projednávání návrhu zákona metody, jak Úřad odbřemenit; zvolena byla cesta zpoplatnění podnětu, přičemž předseda Úřadu navrhoval poplatek ve výši cca 100 až 1.000 Kč, v zákonodárném procesu nakonec dostal přednost poplatek stávající výše,“ uvádí se v šetření Stanislava Křečka z roku 2017 o komunikaci s předsedou Úřadu Petrem Rafajem.
Povinnost nevyřídit podnět není zákaz vyřízení podnětu
Jak ale dále vyplývá ze šetření, samotný fakt, že podavatel podnětu k veřejné zakázce nezaplatí poplatek, neznamená, že Úřad se podnětem právem odmítne zcela zabývat. Podle Stanislava Křečka to vyplývá ze správního řádu. Praxe Úřadu je nyní taková, že se při nezaplacení poplatku odmítne s podnětem seznámit. „Domnívám se, že povinnost Úřadu nevyřizovat podnět, u něhož nedošlo k úhradě poplatku, nelze chápat jako absolutní zákaz Úřadu se s podnětem seznámit a případně si na jeho základě učinit vlastní poznatek, že v případě dané veřejné zakázky mohlo dojít k porušení zákona,“ uvedl už v roce 2017 v rámci šetření Stanislav Křeček.
Poté zástupce ombudsmanky cituje Krajský soud v Brně, který podle něho došel ke stejnému závěru v rozsudku o žalobě Transparency International proti Úřadu, kde uvedl, že nevyřízením nelze rozumět „že by žalovaný ‚nemohl‘ skutečnosti obsažené v uvedeném podnětu samostatně či ve spojení s dalšími skutečnostmi zjištěnými v rámci výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek v nejširším smyslu využít v rámci své navazující činnosti … že skutečnosti, na které bylo v podnětu, jenž nebyl ‚vyřízen‘, poukazováno, mají zůstat navždy mimo dohled žalovaného, a to tím spíše, bylo-li z nich indikováno porušení zadávacích pravidel.“
ÚOHS přišel o informátory z řad aktivistů a občanů
Výsledkem šetření v roce 2017 jsou tyto právní věty:
1.Povinnost ÚOHS nevyřizovat podnět, u něhož nedošlo k úhradě poplatku, nelze chápat jako absolutní zákaz Úřadu se s podnět seznámit a případně si na jeho základě učinit vlastní poznatek, že v případě dané veřejné zakázky mohlo dojít k porušení zákona.
2.Pokud z informací obsažených v podnětu Úřad získá důvodné podezření na možné porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, musí přistoupit k výkonu dozoru (kontrola, správní řízení) bez ohledu na to, kdo podnět Úřadu podal a bez ohledu na to, zda byl uhrazen zákonem stanovený poplatek.
3.Úřad nesmí rezignovat na stálý a systematický výkon kontrolní pravomoci dle kontrolního řádu.
4.V případě uhrazených podnětů musí Úřad vždy přesvědčivě zdůvodnit, proč nepřistoupil k zahájení kontroly či řízení z moci úřední.
Jak vyplývá z posledního oznámení ombudsmanky, kterým se obrací na vládu, nic se nezměnilo a oba úřady setrvaly na svých pozicích. Proto podle ombudsmanky současný stav „zcela popírá smysl existence úřadu, který má dohlížet na transparentnost veřejných zakázek a bránit možnému korupčnímu jednání ve veřejných zakázkách“ a zpoplatnění je v rozporu s demokratickým právním řádem. Z posledního šetření podle ní zcela jasně vyplynulo, že ÚOHS nyní dostává jen zanedbatelný počet zaplacených podnětů od občanů a neziskových organizací. „Úřad přišel o důležité informační zdroje. Vždy jsou to především lidé ‚zvenčí‘ – občané, neziskové organizace – kdo přicházejí se závažnými odhaleními. Je naivní očekávat, že na korupční jednání či zmanipulované veřejné zakázky budou upozorňovat zainteresované strany. Proč má tedy někdo platit 10 000 Kč za to, že pomáhá státnímu orgánu provádět kontrolu nakládání s veřejnými prostředky?,“ pokládá ombudsmanka otázku.
Když jeden orgán platí druhému
ÚOHS ovšem zákon o veřejných zakázkách používá i na státní úřady a orgány státní správy. Podnět nepřijme bez poplatku ani od nich, a to přesto, že podávat podněty úřadům ukládají zase jiné zákony. „Je to naprosto absurdní. Podněty orgánů státní správy se zjištěními z finanční kontroly by přece měly být zásadním impulsem pro ÚOHS, aby prověřil postup zadavatele veřejné zakázky. Úřad takový podnět nedává proto, aby třeba zdržoval zadávací řízení, ale protože zjistil skutečnosti, nad kterými má ÚOHS vykonávat dohled. Trvání na poplatku navíc znamená, že jeden státní orgán platí jinému a pouze se tím přesouvají veřejné prostředky z jedné kapitoly státního rozpočtu do druhé. Výsledkem je zbytečná administrativní zátěž, plýtvání a především neefektivnost v dohledu nad veřejnými zakázkami,“ konstatuje ve zprávě, kterou se obrací na vládu ombudsmanka.
Veřejná ochránkyně práv připojuje statistiku: „Z údajů úřadu vyplývá, že zatímco v roce 2016 vyřizoval 1305 podnětů týkajících se veřejných zakázek, o rok později vyřídil jen 93 zaplacených podnětů a 84 věcí od orgánů činných v trestním řízení. Dalších 220 nezaplacených podnětů zcela ignoroval, mezi nimi i kontrolní zjištění úřadů z finančních kontrol nebo oznámení úřadů o přestupku. Od zavedení poplatku v říjnu 2016 do března 2018 nevykonal úřad žádnou vlastní kontrolní činnost v oblasti veřejných zakázek. Od dubna 2018 se jeho vlastní kontrolní činnost pohybuje v řádu jednotek případů za čtvrtletí,“ uvádí Šabatová ve zprávě z 29. března 2019.
Irena Válová
