Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) v úterý představilo dlouho očekávaný etický kodex státního zástupce. Součástí poměrně stručného veřejného textu jsou i interní Komentář a Opatření. Z nich mj. vyplývá, že státní zástupci budou mít povinnost hlásit své vedlejší aktivity svým nadřízeným či že budou moci přijímat dary do hodnoty tisíce korun. Ale také třeba to, že nesmí přecházet na červenou či v práci chodit v papučích.
Podle informací České justice provázely přijímání etického kodexu peripetie spojené především s tím, že původní návrh obsahoval taktéž povinnost státních zástupců oznamovat svým vedoucím dopředu účast na přednáškách a školeních, včetně podrobností o pořadatelích.
Právě přednášková či lektorská činnost je přitom spojena s nemalými honoráři a panuje tudíž obava, že může být také skrytou formou korupce. Původní návrh byl ovšem státními zástupci v roce 2017 odmítnut, pravděpodobně z obavy o možné neshody ohledně takových příjmů.
Schválený návrh takovou povinnost již neobsahuje, jakkoliv se o ní nepřímo zmiňuje doporučení hodnotící zprávy GRECO, o níž se jinak kodex opírá. „Vedlejší činností státního zástupce se rozumí placená funkce či výdělečná činnost státního zástupce podle § 24 odst. 6 zákona o státním zastupitelství a výkon funkce neplacené a činnost nevýdělečná, pokud je vykonávána v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce“, píše se v Opatření ke kodexu.
Evidenci pro okresní a obvodní státní zástupce povedou krajská státní zastupitelství, vrchní a nejvyšší stupeň pak povedou evidence vlastní. S podobnou povinností se potenciálně počítá i pro soudce v předložené novele zákona o soudech soudcích.
Tím však nové, vynutitelné a exaktní povinnosti pro státní zástupce končí. Etický kodex je ve svých formulacích obecný, konkrétně se jednotlivá ustanovení rozvádí v tzv. Komentáři. Ten však, jak vyplývá z prováděcího Opatření, závazný není a konzultace při nejasnostech mají provádět vedoucí státní zástupci a také Nejvyšší státní zastupitelství.
„Státní zástupce dodržuje zákony – svým spoluobčanům by měl být vzorem v jejich dodržování. Víra státního zástupce v jemu svěřené poslání posiluje důvěru veřejnosti ve státní zastupitelství. Státní zástupce by proto měl jak svým výkonem funkce, tak i svým osobním životem dávat najevo zejména to, že dodržování právních předpisů je pro něj důležitou hodnotou. Zde by neměl státní zástupce využívat (nebo lépe řečeno zneužívat) tolerance společnosti k některým druhům porušování zákonů (např. chůze po přechodu pro chodce na červenou, platby živnostníkům tzv. bez dokladu, provádění některých stavebních činností bez stanoveného povolení apod.).“ – Z Komentáře k Etickému kodexu státního zástupce.
Podle Komentáře je základním znakem nezávislosti působení státního zástupce to, že „jedná nezávisle na jiných orgánech a institucích a odmítne jakékoli pokusy o neoprávněné zasahování politických, ekonomických a jiných soukromých či veřejných subjektů“, přičemž „nebojí se proti takovým zásahům a vlivům ohradit“.
Nátlakem nemohou být i vztahy v práci
Naopak „respektování ustálené soudní praxe, ustálené rozhodovací činnosti vyšších státních zastupitelství a respektování závazných pokynů ukládaných podle zákona v rámci soustavy státního zastupitelství“ je s nezávislostí v souladu. Opačný postup musí být řádně odůvodněn, jinak jej nelze zaměňovat za nezávislost.
Za tu nelze podle Komentáře skrývat ani neznalost. V Komentáři je také nepřímo posilován vliv vedoucích státních zástupců, neboť možnost odmítnout pokyn nadřízeného státního zástupce v rámci vnitřního nebo instančního dohledu má být výslovně pouze výjimečným postupem.
Stejně tak Komentář vylučuje, že by za nátlak mohly být považovány „standardní kontrolní a řídící vztahy“ v soustavě, ani „snahy o jednotný postup soustavy státního zastupitelství při výkonu působnosti (včetně respektování jednotné společné či místní trestní politiky)“. Možné účelové provádění kontrol ze strany nadřízených je přitom aktuálně předmětem několika žalob státních zástupců i častým tématem kárných řízení. Na druhou stranu se připouští, aby se státní zástupce z projednávání věci vyloučil pro výhradu svědomí, jakkoliv je to opět považováno za možnost mimořádnou.
Ohledně odbornosti je vedle obecných proklamací zmíněna povinnost státního zástupce nést za svůj postup i odpovědnost. Jakou, to ovšem Komentář nijak nerozvádí. Podle Komentáře také státní zástupce „nesmí vyčkávat na podnět, aby zrušil rozhodnutí, které je oprávněn zrušit, je-li mu zřejmé, že je nezákonné“ a „neponechává bezdůvodně v běhu trestní řízení tam, kde pro to nejsou zákonné podmínky“. Zda a jak se toto projeví v praxi soustavy, která dnes vykazuje spíše opačné sklony, je otázkou.
Státní zástupci mají také dbát o své sebevzdělávání, v čemž jim nemají jejich vedoucí bránit. Na stranu druhou se v Komentáři varuje před tzv. „vzdělávací turistikou“, neboť primárně je potřeba zajistit chod soustavy.
Důvěryhodnost státních zástupců se podle Komentáře vztahuje nejen na oblast pracovní, ale i na soukromý život, což znamená jistá omezení. Zajímavá – i s ohledem na aktuálně probíhající kárné řízení se státním zástupcem VSZ v Praze Janem Karabcem – je část Komentáře, v níž se řeší poskytování právních rad státními zástupci. „Na státního zástupce, jako na právníka, se mohou obracet osoby (nejčastěji z řad příbuzných či známých o právní radu. Nejsou zde jen omezení daná § 24 odst. 2 písm. e) a § 24 odst. 6 zákona o státním zastupitelství, ale je třeba vycházet i etického rozměru těchto porad. V rozporu s etikou státního zástupce se jeví případy poskytování konkrétních právních rad (včetně sepisování podání) podezřelým a obviněným v trestních řízeních, poskytování těchto rad ve větším rozsahu (i v rámci pracovní doby) a zcela nepřípustné je poskytování těchto právních rad za úplatu nebo jinou výhodu, která nemá jen společenskou povahu“, konstatuje se v Komentáři.
Obezřetnost na sportovních akcích
Řeší se i to, zda by měl státní zástupce navštěvovat kulturní, společenské či sportovní akce. V Komentáři se to sice připouští, avšak státní zástupce by měl být obezřetný a tato obezřetnost by měla stoupat s klesajícím počtem osob na takové akci. Státní zástupce se také může potkávat se svými kolegy z jiných právnických profesí, ale v případě, že ti vystupují z pozice své funkce, neměl by jim tykat.
Řeší se i komunikace státních zástupců na sociálních sítích, kde by podle Komentáře neměli dávat příliš najevo, že působí ve státním zastupitelství. Vystupovat by měli zdrženlivě a dávat si také pozor na zveřejněný obsah ze svého soukromí, neboť „i v těchto případech může být ohrožena důvěryhodnost státního zástupce v těch případech, pokud by mohly být vnímány jako nedůstojné“.
Státní zástupce by měl být v dodržování zákona také vzorem veřejnosti a nevyužívat „tolerance společnosti k některým druhům porušování zákonů“. Jako příklad je uvedena chůze po přechodu na červenou či platby živnostníkům bez faktury. S důvěryhodností státního zástupce je také neslučitelné členství v politické straně, jakkoliv to zákon nezapovídá. „Lze však mít za to, že členství státního zástupce v politické straně z povahy věci vyloučeno“, stojí v dokumentu s odkazem na Komentář k Listině základních práv a svobod kolektivu autorů v čele s Eliškou Wagnerovou.
Dary do jednoho tisíce korun
Státní zástupci by se také měli vyvarovat přijímání různých plnění, které by mohly být vnímány jako protislužby. Povoleny jsou dary protokolární, dary od zaměstnavatele a dary spojené s výkone funkce do hodnoty jednoho tisíce korun. „Dar státnímu zástupci v souvislosti s výkonem funkce se rozumí např. drobné dary jako účastník (přednášející nebo pasivní účastník) konference (propiska, zápisník, USB flash disk, kniha, občerstvení apod.), různých vzdělávacích akcí nebo porad, jak resortních, tak i mimo resort. Jelikož se jedná o obvyklost, není nutné, aby státní zástupce tyto dary odmítal. Limitací je však hodnota takto poskytnutých darů, a to souhrnná na jednu takovou akci“, popisuje se v Komentáři. Zde stojí za připomenutí, že úředníci smí přijmout dar pouze do 300 Kč, což ovšem kritizoval nedávno Nejvyšší soud, který upozornil na možný rozpor s trestním zákonem.
Státní zástupce by si ale měl podle Komentáře přijatý dar vždy překontrolovat, zda nepřekračuje doporučenou hodnotu a pokud ano, pak jej vrátit. Stejně tak by měl dbát na to, aby daru využíval primárně pro výkon funkce. „Státní zástupce by si měl obdržené dary vždy diskrétně překontrolovat, a v případě, že je jejich hodnota vyšší, tak tyto poskytovateli vrátit. Toto lze jak přímo, tak i např. ponecháním na místě“, stojí v Komentáři. U darů od zahraničních partnerů se takový postup ovšem nedoporučuje, neboť by to mohli brát jako neslušnost. Zcela zakázány jsou dary od advokátních kanceláří, jmenovitě je uvedena jako příklad lahev vína.
Vyvarovat se státní zástupci mají i používání služebního emailu k soukromým účelům. Komentář také řeší oblékání státních zástupců: ani v létě se nedoporučuje chodit k soudu v kraťasech a po kanceláři pobíhat v papučích.
Petr Dimun
