Komisi, která pracuje na rekodifikaci civilního procesního práva, bude i nadále řídit akademik Petr Lavický. Postavil se za něj ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO), kterému Nejvyšší soud nedávno navrhl, aby do čela komise nově jmenoval jednoho z jeho soudců. Snahu o změny ze strany soudců komentoval na poslední konferenci Pražského právnického jara místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala, který komisi dříve šéfoval.
Kromě astronomického jara začalo minulý týden i to Pražské právnické, které už dva roky pořádá Stálá konference českého práva. Letošní cyklus odborných právnických akcí pod taktovkou konferenciéra Karla Havlíčka zahájilo sympozium o současnosti a budoucnosti civilního soudního řízení.
Přání soudců nakonec Kněžínek nevyslyšel
Jakkoli si v narážce na nesouhlas Senátu s nominací Aleše Gerlocha na ústavního soudce moderátor akce Karel Havlíček hned v úvodu povzdychl, že „nám to letošní právnické jaro předevčírem začalo pěkně zostra“, netušil ještě, jak ostře bude svými dotazy prvního řečníka torpédovat auditorium.
Možnost personálních změn v pracovní komisi pro civilní řád soudní potvrdil po výrocích Romana Fialy přítomný náměstek ministra spravedlnosti Jeroným Tejc s tím, že pokud by k nim došlo, měl by ale poslední slovo ministr. „Rozhodnout o rozšíření pracovní komise, která na záměru nového civilního řádu soudního pracuje, o nové odborníky je na ministru spravedlnosti. Rovněž tak i jmenovat jejího nového předsedu,“ řekl Tejc České justici.
V úterý ráno však mluvčí ministerstva Vladimír Řepka České justici napsal, že Kněžínek se rozhodl komisi dál nechat vést Petra Lavického. „Pan ministr se rozhodl, že komisi povede dál Petr Lavický. Sejde se s ním, aby probrali případné změny v komisi, a poté se potkají s Nejvyšším soudem a Soudcovskou unií,“ uvedl mluvčí. Další změny v obsazení komise ale nevyloučil.
Mohlo by vás zajímat
Jejími členy jsou nyní Alena Winterová z pražské právnické fakulty a Eva Dobrovolná z brněnské právnické fakulty nebo soudci Zdeněk Pulkrábek a Bohumil Dvořák. Odborníci i Soudcovská unie současný věcný záměr nového civilního řádu soudního opakovaně kritizovali.
Práci na novém civilní procesu nepředcházela analýza ani politické zadání
Většina řečníků se shodla v tom, že práci na novém civilním procesu nepředcházela důsledná analýza, zda nová procesní pravidla vůbec potřebujeme. „Jsem proti tomu měnit něco, co funguje. Soudit se dá i podle špatného procesního předpisu, protože judikatura si svou cestu vždycky najde. Pokud už ale chceme něco měnit, pak tomu musí předcházet důkladná analýza. Kolik budeme mít soudů? Kolik stupňů? Taková analýza nám chybí. Dokonce i ta srovnávací, jak je civilní proces upraven v zahraničí,“ postěžoval si Fiala.
Pro jasné zadání se vyslovil i předseda pražského vrchního soudu Jaroslav Bureš. Podle něj schází rekodifikaci civilního procesu nejen odborné, ale i politické zadání. A to politické by neměla dát jen vláda, ale i parlament. Svou úvahou, jak by měl nový civilní proces vypadat, pak Jaroslav Bureš naboural všechny dosavadní zkušenosti s tím současným. „Především nevidím žádný důvod rozlišovat mezi procesem sporným a nesporným. Za základ celého systému totiž pokládám kvalitního vzdělaného soudce, který umí sepsat krátký rozsudek, jakkoli je to tisíckrát složitější než napsat ten delší, a odůvodnit ho tak, aby byl způsobilým podkladem pro exekuci. Nejlepší koncepcí řízení před soudem prvního stupně pak podle mne je mít takového řízení co možná nejméně. Proto tak jako existuje finanční arbitr, měl by existovat i ten nájemní. Zkušenosti s tím finančním jsou takové, že se banky jeho rozhodnutí raději podvolí, než aby se soudily. Zavedení nájemního arbitra by tak mohlo soudům odbřemenit alespoň od nájemních sporů,“ uvedl Bureš.
Civilní řízení se musí zkoncentrovat do jednoho jednání
To, že současný občanský soudní řád, oslaví 1. dubna padesát let své účinnosti, na úvod svého příspěvku připomněl soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa. V jeho referátu bylo znát, že má za sebou dlouholetou praxi soudce obecného soudu. „Jak to bude s koncentrací řízení? Já bych se pro koncentraci řízení ve sporném řízení přimlouval. Nevidím na tom nic špatného. Dokonce jsem pro to, předsunout ji nejen před první jednání ve věci, ale ještě před to přípravné,“ plédoval Jirsa pro omezení možnosti prodlužovat soudní spory do nekonečna.
Koncentraci řízení zná současný občanský soudní řád od roku 2001. Spočívá v omezení možnosti oddalovat vynesení rozsudku předkládáním stále nových důkazů. Všechny důkazy musí být totiž stranami označeny nejpozději do prvního jednání.
Ve své úvaze o omezení dokazování šel Jirsa ještě dál. Soudy by měly podle něj měly mít zakázáno provádět ve sporném řízení důkaz výslechem účastníků řízení, jakož i důkazy, které účastnici soudu sami nenavrhli.
S Jirsou z publika souhlasil advokát Gerhardt Bubník. Podle něj by účastnici řízení měli mít dokonce povinnost zajistit u soudu přítomnost svědků, navrhují-li jejich výslech.
Nejvyššímu soudu se musí odbřemenit
Soudce Nejvyššího soudu Petra Šuk připomněl, že roční nápad civilních dovolání k Nejvyššímu soudu činí až šest tisíc. Je proto podle něj legitimní zabývat se v rámci úvah o novém civilním procesu také tím, jaké místo v něm bude dovolání mít a zda a jak lze tak vysoký nápad regulovat.
S přítomnými se podělil o několik možných řešení. „Určité typy řízení bychom mohli z přezkumu Nejvyššího soudu vyloučit, protože právo na přístup k Nejvyššímu soudu není součástí práva na spravedlivý proces. Dovolání je mimořádný opravný prostředek a právu na spravedlivý proces je učiněno zadost již ponecháním možnosti odvolat se. Anebo bychom mohli dramaticky zvednout soudní poplatky za dovolání, čímž bychom ale k Nejvyššímu soudu omezili přístup těm, kdo by ně neměli. Problém bychom mohli vyřešit třeba také zvýšením počtu soudců u Nejvyššího soudu,“ vypočítával Šuk případná řešení. Ani jedno z nich však on sám nepokládá za správné. Právě snahu současné komise pro civilní řád soudní zavést dovolání jako řádný opravný prostředek civilistické kolegium Nejvyššího soudu v minulosti ostře kritizovalo.
Jediným racionálním řešením je podle něj zakotvit v novém civilním řádu soudním zákonnou možnost, aby Nejvyšší soud mohl nepřípustná dovolání odmítat pouze výrokem bez odůvodnění. „Jelikož právo podat dovolání není součástí práva na spravedlivý proces, pak porušením tohoto práva není, pokud bude dovolání pro nepřípustnost odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud musel zdůvodňovat, proč tak učinil,“ uvedl Šuk.
Pražské právnické jaro je společně s Pražským právnickým podzimem sérií teoretických i odborných konferencí, sympozií, kulatých stolů, seminářů, workshopů, přednášek a dalších speciálních formátů celostátních akcí právnického stavu pořádaných na platformě Stálé konference českého práva. Ta před třemi lety úspěšně navázala na prvních pět konferenčních ročníků pořádaných nakladatelstvím Havlíček Brain Team.
Tomáš Nahodil, čtk, epa
