Sankční systém je v České republice dobře nastaven, ale jeho možnosti jsou špatně používány. Česká republika zavedla alternativní tresty, spustila projekt elektronických náramků pro domácí vězení, a přesto má plné věznice. Je to mimo jiné důsledek špatné trestní politiky, která není nijak propojena s politikou sociální.
Vyplývá to z výroků účastníků mezinárodní konference k desátému výročí přijetí trestního zákoníku, která se uskutečnila v polovině března. O konferenci, kde respektovaní odborníci trestního práva vyzývali k dekriminalizaci, Česká justice již informovala.
Podle prof. Věry Kalvodové z Právnické fakulty Masarykovy univerzity nový trestní zákoník nastavil sankční systém dobře vzhledem k nové kategorizaci na přečiny a zločiny. Pak ale následovaly novelizace v roce 2011 a 2012 týkající se přeměny obecně prospěšných prací v trest domácího vězení „pod rouškou alternativních trestů“. To podle Kalvodové působí kontraproduktivně. „Máme odklony, plno alternativních trestů a máme plné věznice,“ uvedla na konferenci.
Vězení je izolace, šikana, narušení psychiky
Podle statistiky vedené Vězeňskou službou bylo ke dni 22. března 2019 vykonávalo v českých věznicích trest odnětí svobody celkem 21 676 lidí. Jde o osoby, kterým soud ze zákona nemohl nebo neudělil alternativní trest. Za alternativní tresty jsou považovány především podmíněné odsouzení, podmíněné odsouzení s dohledem, trest obecně prospěšných prací, peněžitý trest a trest domácího vězení.
Naopak trest odnětí svobody je v České republice trestem nejvyšším. Jak v rámci konference zdůraznil prof. Karel Klíma z pražské Metropolitní univerzity, odnětí svobody obnáší státem naprogramovaný režim dvacet čtyři hodin denně: „S úplnou ztrátou soukromí, izolací od společnosti, oddělení od rodiny, s mnohačetnými osobními prohlídkami v šikanózním prostředí, které ohrožuje psychickou integritu člověka,“ uvedl Klíma.
Podle prof. Kalvodové chybí trestní politice v České republice propojení s politikou sociální i větší propojení teorie s aplikací. V tomto smyslu s podle ní projevila pozitivně činnost Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství ve vztahu k ukládání peněžitých trestů. V roce 2017 bylo uloženo 15% alternativních trestů a soudy podle ní konečně reflektují výzkumy a názory odborníků. Rovněž vyzdvihla zvýšený zájem o vězeňství.
Udělovat trest domácího vězení? Ne.
Na velmi pomalý pokrok, co se týče ukládání trestů domácího vězení, pak upozornila JUDr. Jana Tlapák Navrátilová z Metropolitní univerzity v Praze. I v důvodové zprávě k trestům domácího vězení stát v roce 2009 počítal s 1600 výkony ročně, ale za posledních devět let bylo nakonec uděleno 2071 takových trestů, uvedla Tlapák Navrátilová. „Dnes má být udělováno 200 trestů domácího vězení ročně,“ řekla. Podle posledních informací z ministerstva spravedlnosti vykonává v současnosti trest domácího vězení pouze 83 osob.
„Nevím důvod. Snad jím byl elektronický monitoring?“, položila otázku v narážce na devět let trvající výběrová řízení na systém elektronických náramků. O spuštění systému po devíti letech od jeho zavedení v září 2018 Česká justice informovala.
Jenže tak tomu podle Jany Tlapák Navrátilové není. Jde o kombinaci důvodů a absence elektronického monitoringu byla pouze jedním z nich a nikoli důvodem hlavním. Hlavním důvodem je podle ní nedostatečný výběr vhodných pachatelů. Jak dále Tlapák Navrátilová uvedla, průzkum uskutečněný mezi soudci a státními zástupci to jednoznačně ukázal. Na otázku, zda soudci a státní zástupci změnili po zavedení elektronického monitoringu přístup k ukládání trestů domácího vězení, většina odpověděla, že nikoliv.
Irena Válová
