Novela insolvenčního zákona, kterou na konci ledna podepsal prezident republiky, vzbudila vášně nejen mezi politiky. Ve stínu diskuzí o tom, zda přijmout přísnější sněmovní verzi, nebo naopak mírnější senátní variantu, ale zůstala novinka, která dává justici do ruky novou pravomoc. Lidem usilujícím o oddlužení mohou insolvenční soudy na návrh insolvenčního správce uložit povinnost využít až 100 hodin služby odborného sociálního poradenství. Cílem je předejít dalšímu budoucímu úpadku. Podle odborníků jde sice o opatření, jež může zafungovat, zároveň s sebou ale přináší určitá úskalí.
Alespoň jedné exekuci čelí v Česku téměř 900 tisíc lidí. Většina z nich se navíc nachází v dluhové pasti, ze které je jen obtížná cesta ven. Díky novele insolvenčního zákona, kterou v lednu schválila Poslanecká sněmovna a podepsal prezident republiky, teď desítkám tisíc lidí svitla naděje. Zatímco podle dosud platných podmínek neměli šanci dluhů se zbavit, novela jim díky zmírnění podmínek umožní na oddlužení dosáhnout. Část z nich se však bude muset povinně vzdělávat a školit. Úpravy v insolvenčním zákoně totiž daly soudům pravomoc nařídit v rámci oddlužení až 100 hodin povinného odborného sociální poradenství. Proti tomuto nařízení se nebude možné odvolat, nicméně dlužník za službu nebude nic platit. Náklady uhradí stát.
Odborníci oslovení společností Insolvence 2008 se shodují v tom, že odborné poradenství může být při předcházení budoucímu úpadku užitečné, samo o sobě však nestačí. „Žádné poradenství není samospasitelné. Zákonem nelze nařídit to, aby se daný člověk skutečně poučil,“ říká například předseda sněmovního Podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení Marek Výborný. To, zda poradenství zafunguje, bude podle něj záležet na kvalitě této služby a také na individuálním nastavení každého jednotlivce. Klíčový význam ovšem podle Výborného má kvalitní výuka finanční gramotnosti, jež by se měla stát součástí vzdělávacího procesu ve všech úrovních školského systému.
Také předseda sněmovního Podvýboru pro ochranu spotřebitele Patrik Nacher si myslí, že poradenství samo o sobě problémy dlužníků nevyřeší, může ale být dobrou pomocí pro lidi, kteří skutečně pomoci chtějí. „Člověk, který si insolvencí prošel a řádně ji ukončil, by měl přesně vědět co smí a nesmí. A pokud si není jistý, měl by mít možnost se o dalším postupu závazně informovat. Sama insolvence je spíše technickým prostředkem, jak se zbavit dluhů, ale sama o sobě nenaučí lidi řádnému a odpovědnému přístupu k financím a závazkům,“ uvádí Nacher. Předseda podvýboru dále vysvětluje, že pokud by samotná možnost podpory a informování nedostačovala, pak by stálo za úvahu omezit přístup těchto lidi k některým druhům úvěrů například po dalších několik let tak, aby se tito lidé naučili hospodařit a vyjít s tím co skutečně vydělají a nebyli lákáni reklamami na úvěry a další finanční produkty. „Banky by mohly mít k dispozici rejstřík lidí, kteří prošli insolvencí a měli by povinnost buď úvěr neposkytnout, nebo poskytnout takovým lidem skutečně vyčerpávající poradenskou činnost, případně tyto lidi odkázat na služby nějaké neziskové organizace, která tyto lidi proškolí a po zvládnutí závěrečného testu může tento člověk skutečně čerpat úvěr,“ říká Nacher. Dodává ovšem, že v praxi by si takové řešení představit nedokázal.
Důležitým parametrem povinného odborného sociálního poradenství jsou rovněž náklady. Zatímco oslovení poslanci odhadovali cenu jedné hodiny této služby na 200 až 400 korun, poskytovatelé vyčíslují náklady na nejméně 500 korun. Možný důvod toho, proč se obě čísla liší, popisuje Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni. „Cena jedné hodiny práce odborného poradce je 235 korun včetně odvodů zaměstnavatele. Celkové náklady na jednu hodinu odborného sociálního poradenství však činí 560 korun. Tato částka zahrnuje nejen cenu hodiny pracovního času, ale také přípravu na práci s klientem, porady, dovolené a podobně,“ popisuje Hůle.
V podobné výši vyčísluje náklady na odborné sociální poradenství také Poradna při finanční tísni, u které činí 500 korun na hodinu. Pokud by tedy soudy možnost nařídit čerpání této služby hojně využívaly a maximální počet hodin uložily individuálně například 30 tisícům lidí usilujícím o oddlužení, státní kasu by to zatížilo náklady dosahujícími 1,5 miliardy korun ročně. V realitě samozřejmě půjde o nižší číslo, protože ne každý z lidí, kterým soud poradenství nařídí, bude muset využít plných 100 hodin. I tak by ale šlo o stamiliony každý rok. Částečným řešením by se však mohly stát například hromadné přednášky kombinované s individuálními konzultacemi a poradenstvím.
Organizace, které vzdělávací a školicí služby přímo poskytují, přinášejí kromě vyčíslení nákladů také další svůj pohled na povinné poradenství jako možnou podmínku oddlužení. Podle Daniela Hůleho je klíčové již období přípravy insolvenčního návrhu. „Zásadní roli zde hraje, kdo s dlužníkem připravoval insolvenční návrh. Pokud to byl advokát, který sleduje primárně zisk, tak může být riziko budoucího selhání vysoké. My jako akreditovaná osoba věnujeme mnoho hodin času přípravě dlužníka na insolvenci, včetně mapování příčin, jejichž poznání má významný vliv na budoucí recidivu. To je možné částečně v rámci uložené spolupráce udělat i dodatečně, nicméně odborný poradce jen stěží bude suplovat roli insolvenčního správce,“ uvádí Hůle. Zároveň upozorňuje na omezené kapacity poskytovatelů odborného sociálního poradenství v Česku. Už nyní podle něj evidují odborní poradci 10 až 20 lidí na čekací listině.
Podle ředitele Poradny při finanční tísni Davida Šmejkala je při předcházení dalšího úpadku dlužníka, který se už jednou dostal do insolvence, nejdůležitější tlak insolvenčního správce na získání a udržení odpovídajícího přiměřeného zaměstnání jako hlavního zdroje příjmů. „Důležitý je také odpovědný přístup nových potenciálních věřitelů. To znamená nacházet specifickou míru progresivně pružného závazku klienta tak, aby za splnění požadavku odpovědného přístupu a odborné péče s vědomím klientovy insolvenční splátkové historie nebyl klient vystaven nadměrným závazkům,“ říká Šmejkal.
Na shodný prvek v komentářích zástupců poskytovatelů poradenství upozorňuje Tomáš Valášek, ředitel společnosti Insolvence 2008, která průzkum mezi odborníky iniciovala. „Pánové Hůle i Šmejkal shodně upozorňují na důležitou roli insolvenčního správce v procesu oddlužení. Přístup a odbornost správce jsou přitom klíčové nejen během oddlužení. Projevují se i dlouho po jeho skončení a mají významný vliv na pravděpodobnost případného budoucího úpadku,“ uzavírá Valášek.
Insolvence 2008
